Chomutov / Hudebně nadaného dvaadvacetiletého Jakuba Šulce z Chomutova uchvátily ve čtrnácti písně z mexických telenovel natolik, že si je začal pobrukovat. Zpívat si jen naposlouchané texty mu nestačilo. Tak si řekl, že se španělštinu naučí. Zvládl to. Teď si její výukou přivydělává při studiu na vysoké škole. Chtěl se naučit tancovat i žhavé tango, ale to mu jeho nohy kvůli ochrnutí nedovolí. Musí chodit o berli.
První zkušenost
Jakub Šulc je výrazný kluk se zářivým úsměvem. Na gymnáziu začal zpívat na Mladé písni. Na své první soutěži dostal ocenění poroty. O pár let později si ji mohl i vyzkoušet moderovat. ,,Jsem moc rád, že jsem dostal šanci uvádět letošní ročník Mladé písně. Získal jsem tam zkušenosti, které se mi hodí ke studiu na ústecké pedagogické fakultě,“ podotýká Šulc.
I když má dobrou paměť, třásla se mu kolena při pomyšlení, že splete jméno porotce nebo účinkujících. „Jakub se sám nabídl. Nejdřív jsem váhala. Přeci jen nemá žádné zkušenosti a Mladou píseň navštěvuje hodně lidí. Ale ukázalo se, že to byla správná volba. Lidé si ho moc chválili,“ popisuje zkušenost s ním Helena Čermáková z chomutovského Střediska knihovnických a kulturních služeb.
Splnění snu
Jakubovi se splnil i jeho další životní sen, natočit s kamarádkou Zuzanou Mackovou společné cédéčko. Deska se jmenuje Juntos para siempre (Navždy spolu). „Nahráli jsme ji pro naše rodiny, přátele a známé, abychom jim ji mohli věnovat,“ říká Šulc.
První krok
Když poprvé uviděl seriál Divoký anděl a zaslechl latinskoamerické tóny, věděl, že to je pro něj to pravé. Začal se o hudbu i kulturu Jihoameričanů zajímat. Po čase mu ale začalo vadit, že nerozumí slovům písní. S velkým odhodláním zašel do místní knihovny a zapůjčil si učebnici španělštiny pro samouky. Dnes umí jazyk tak dokonale, že vyučuje v jazykových agenturách. Při studiu popularizace hudby a organizace hudebního života si tak může přivydělat na běžné výdaje, ale i na vytouženou cestu do Mexika.
Sombréra a Mariachi
Letošní Vánoce mohl strávit v třetím největším městě Mexika Monterrey. Chtěl tam jet hlavně proto, aby nasbíral materiál pro svou bakalářskou práci. A také poznat zdejší kulturu. ,,Zajel jsem místní dopravou do podivné uličky. Bylo to tam trošku děsivé. Vyhledal jsem hudebníky Mariachi. Známe je z telenovel, jak zpívají serenády pod okny. Zaplatil jsem jim a oni mi zahráli tři typicky lidové písně,“ popisuje jeden z nejsilnějších zážitků Šulc.
Chtěl by tančit
Španělština mu není cizí, miluje mexická jídla, může zpívat i moderovat. V podstatě dělá všechno, co chce. Přeci jenom je ale jedna věc, kterou nemůže. Tančit. ,,Nepřipadá mi, že bych byl nějak omezený. Beru to, jak to je. Moc bych si ale přál umět latinskoamerické tance. Bohužel to nejde. Tak se na ně alespoň koukám,“ smutně dodává Šulc.
Po dětské mozkové obrně od malička špatně chodí. Na první operaci kvůli zkráceným šlachám šel už v sedmi letech. ,,To bylo dobré. Rychle jsem se z toho dostal, když jsem se musel všechno učit znovu. Od toho, jak se posadit, až po chození,“ vzpomíná na první zákrok Šulc.
Nemilosrdná diagnóza
Za čas se ale nemoc zhoršila. Proto se Jakub rozhodl, že ve čtrnácti letech zkusí štěstí podruhé. I když ho lékaři varovali, že po operaci nemusí chodit vůbec. To si usměvavý Jakub nechtěl připustit a s jiskřičkou odhodlání se dal do boje.
,,Druhá operace už byla o hodně náročnější. Museli mi posouvat kolena, natahovat šlachy i třísla a spravit kyčelní kloub. Měsíc jsem ležel v sádrách. Znovu se vše učit od začátku bylo mnohem těžší než předtím. Byla to muka. Už bych to znovu nepodstoupil,“ popisuje Šulc.
Jakub už nikdy nebude tančit. Ostatní hrozby doktorů se nevyplnily, a tak může kromě tance dělat, co si zamane.
