Kdyby se to vědělo dopředu, asi by se z toho ženy v Liberci zbláznily. Minulý víkend přijel do Liberce nejkrásnější a nejsympatičtější český chlap.
Jenže Martinu Zachovi, Muži roku 2009, zatím ještě do skákání není. Soutěž vyhrál téměř přesně před rokem, v sobotu 30. srpna. Další den slavil vítězství skokem na lyžích na rybníku Kačák. Dopadl na mělčinu a těžce si poranil páteř a míchu. Na půlku těla je ochrnutý. Minulý víkend se v Liberci zúčastnil Handicap Tour, mezinárodního mistrovství handicapovaných motoristů v ručním ovládání automobilů.
Nešťastný skok do vody vám určitě změnil život.
Změnil, opravdu hodně. Všechno je jiné. Byl jsem aktivní jako sportovec i v civilním životě. Místo tréninků a závodů cvičím a docházím na rehabilitace. Snažím se také naplno si užít každý den svého života. Pořád je pro co žít.
Lepší se váš stav po úrazu?
Pořád jsem připoutaný na invalidní vozík. Ale pokroky dělám prakticky každý den. Rozhodně nejsem smířený s tím, že bych zůstal na vozíčku do konce svého života. A nikdy nebudu. Uvědomuji si, co mám za úraz, a nehodlám se pohybovat někde v nějakých fantaziích. Ale bojuji a snažím se z toho dostat.
Jak jste se dostal k závodům handicapovaných motoristů?
Přišla mi pozvánka od předsedy Autoklubu invalidů České republiky Zdeňka Lindra. Navíc mám úplně nové auto. Chtěl jsem si proto vyzkoušet, co s ním dokážu, a taky poznat nové lidi.
Jaké to je ovládat auto jen rukama?
Na ruční řízení jsem si zvyknul poměrně rychle. Dneska už toho ale mám plné zuby. Dlouhá etapa, kterou jsme v sobotu dopoledne absolvovali, mi dala pořádně zabrat.
Co všechno jste v Liberci absolvoval?
Včera jsme si zkoušeli slalom na čas. A dneska to byly dvě jízdy mezi Libercem a Mladou Boleslaví.
Sledoval jsem vaši jízdu mezi kužely. Vypadáte, že si to tady užíváte?
Je to zábava. Jezdíme podle mapy. Navíc se tady potkám s dalšími lidmi, kteří jsou na tom podobně jako já. V tom, že si můžu popovídat s někým, kdo je na vozíčku mnohem déle, vidím velké plus. Zkušenosti takových lidí mi můžou hodně pomoci.
Jedete na vítězství?
O výsledek mi samozřejmě jde. Ale není to prvořadé. Chci si hlavně otestovat své vlastní schopnosti.
Změnil se nějakým způsobem váš pohled na svět handicapovaných lidí?
Určitě jsem do toho proniknul. Neříkám, že jsem se o to dřív nezajímal, ale když to člověk zažívá na vlastní kůži, je to úplně o něčem jiném.
Co vás teď v nejbližší době čeká?
V září nastupuju zpátky na vysokou školu. Budu studovat tělovýchovu a sport na Masarykově univerzitě. Dva semestry už mám za sebou. Tak budu pokračovat. A dál se uvidí.
