Dva roky po krvavé bitvě u Hradce Králové se na Chlumu sešlo přes deset tisíc lidí, aby se připojili k táborovému hnutí, které se domáhalo českého národního práva. Desítky účastníků skončily v královéhradeckém vězení. Přesně víme, jak tehdejší kriminál vypadal. Jeden z uvězněných vlastenců švec František Šafránek z Hořic si denně vedl poznámky, které doplnil podrobnou kresbou. A nejen to.
Kronika zaslouží vydání
Hořický písmák vedle dalších zápisků po sobě zanechal pětidílnou kroniku o neuvěřitelných 2392 stranách. Doprovodil ji i velmi zdařilými kresbami. Poprvé smočil brk do kalamáře v roce 1867 a psal až do své smrti v roce 1908.
„Nejen díky obrazovému svědectví a rozsahu je kronika zcela unikátní. Popisuje zaniklé i stále existující stavby, řemesla a zvyky. Přestože ji František Šafránek začal psát jako rodinnou kroniku, má velký význam pro zkoumání regionu, českých politických dějin, česko-německých vztahů a dalších věcí,“ vysvětluje historik Tomáš Horák, který se odkazu Františka Šafránka systematicky věnuje a upozorňuje, že unikátní dílo by se mělo zpřístupnil historikům, etnologům, literárním vědcům i laické veřejnosti. Stejného názoru jsou i přední čeští vědci. „Kronika by rozhodně zasloužila vydání tiskem s náležitou předmluvou či úvodní studií a poznámkovým aparátem. Jedná se o významný pramen nejen pro dějiny regionu, ale i pro pochopení myšlení a obzoru jejího autora, respektive lidí jeho doby,“ upozorňuje například historik a literární vědec Petr Čornej.
Zatím je kronika pod zámkem v kovové skříni depozitáře v Městském muzeu v Hořicích.
„Přístup pro badatele je omezený. O knihu by byl jistě velký zájem. Srovnatelnou práci ze stejného období a regionu jsem zatím neobjevil,“ poznamenává Horák. Za pravdu mu dávají i pracovníci muzea.
„Dílo Františka Šafránka by si zasloužilo minimálně digitalizaci, aby bylo volně přístupné v knihovnách a archivech. Originál je velmi vzácný a častá manipulace mu nesvědčí. Žádali jsme o grant, ale nevyšlo to. Příští rok zažádáme znovu, “ upozorňuje historička a archivářka Městského muzea v Hořicích Oldřiška Tomíčková a dodává, že Šafránkovy zápisky z královéhradeckého vězení před lety publikovali časopisecky.
Pivo, doutníky i peřiny
„Je to i zábavné čtení psané jadrnou češtinou. František Šafránek se netajil svými politickými názory. Aktivní účast v táborovém hnutí ho přivedla do vězení. Ovšem považte, jaké to bylo vězení. Odsouzení si sebou brali peřiny a jídlo. Kronikář si nezapomněl vzít psací potřeby,“ s úsměvem vypráví Oldřiška Tomíčková a připomíná, že za odsouzenými do královéhradeckého vězení chodili sousedé z Hořic i manželky.
Aby trestancům pobyt v celách zpříjemnili, nosili jim i pivo a doutníky. Vězni si pak čas krátili karbanem, při kterém vychutnávali lahodný tabák a chmelový mok. Odpoledne se krátce procházeli po městě.
„Odsouzených z Hořic bylo sto pět. Všichni se do vězení najednou nevešli, takže tam museli chodit na etapy. Původně jich bylo mnohem méně, ale ostatní byli solidární a napsali soudu, že se hnutí účastnili také. Do vězení si nakonec pozvali i fotografa, aby měli památku,“ říká Tomíčková, která upozorňuje, že kronika má velký význam pro výzkum česko-německých vztahů.
Šafránkovi zápisky přesně odrážejí politickou atmosféru v monarchii.
„Za těch několik desetiletí, co kroniku psal, je krásně vidět, jak se jeho vztah k Němcům vyvíjel. Když se mu dařilo, neměl s nimi problém. Naopak, když přišli hospodářské obtíže, hlavními viníky byli němečtí židovští podnikatelé,“ říká Tomáš Horák.
Díky podrobnému popisu a výstižným ilustracím se v kronice zachovala řada zaniklých lidových zvyků a řemesel. Z kroniky si čtenář může udělat představu, jakým způsobem žili lidé na Hořicku i na Královéhradecku. „Proto by jim měla být přístupná. Národní muzeum v Praze ji chtělo vystavit, ale pan ředitel hořického muzea nabídku bohužel odmítl,“ dodává Tomáš Horák.
