Šakaly vily? Pomůže kurz českého jazyka

Masarykova univerzita v Brně pořádá kurzy češtiny pro vysokoškoláky. Je o ně velký zájem.

Napsat diktát a procvičit si vyjmenovaná slova dávno nepatří v Brně jen do lavic základních škol. Masarykova univerzita totiž každý semestr otevírá kurzy češtiny pro nečeštináře, ve kterých si vysokoškolští studenti mohou znovu procvičit gramatiku a pravopis. Archeologové, přírodovědci, nebo třeba i žurnalisté si zopakují to, co už možná zapomněli. Do kurzů se hlásí stovky studentů, učitelé však mohou přijmout jen čtyři sta zájemců.

Na začátku diktát

Kurz přitom vznikl vlastně náhodou. „V roce 2000 jsme si řekli, že by bylo dobré uspořádat seminář pro překladatele, kteří si potřebují zopakovat psaní měkkého a tvrdého i, aby si byli při překladech jistí. O šest let později vznikly první semináře asi pro dvacet lidí. Dnes je seminářů dvanáct a hlásí se nám do nich několik stovek zájemců,“ říká zakladatelka kurzů Jarmila Vojtová z Filozofické fakulty Masarykovy univerzity.

Aby se do kurzu student dostal, musí napsat diktát o pěti větách s co nejmenším počtem chyb. „Zní to jednoduše, ale máme tu případy vysokoškoláků, kteří těch chyb nasekají třeba deset. Pak se zhrozí a uvědomí si, že by si měli gramatiku zopakovat,“ popisuje své zkušenosti Vojtová.

Na kurzech si vysokoškoláci formou praktických cvičení opakují všechny nástrahy češtiny: psaní i či y, s nebo z, interpunkce, uvozovek. Podle Vojtové se osmdesát procent studentů po absolvování semináře zlepší. „Nevědí třeba, jak se co píše, ale jsou si jistí, že v určitém slově dělají chyby. Důležité je, že si na to příště dají pozor a ověří si to v pravidlech,“ vysvětluje Vojtová.

Kdo čte, umí víc

Na filozofické fakultě mají studenti tento předmět povinný. „Když jsem se to dozvěděla, byla jsem rozčilená. Přišlo mi to zbytečné, protože to není tak dávno, co jsem se češtinu učila. Pak jsem ale změnila názor, člověk hodně zapomíná a je dobré si to zopakovat,“ říká jedna z absolventek kurzu Alena Novotná.

Obecně platí, že kdo víc čte, dělá méně gramatických i pravopisných chyb. A podle zkušeností Vojtové se to na kurzu potvrzuje. „Člověk je totiž díky čtení schopný si zapamatovat, jak se co píše, a ani nemusí vědět proč. Když pak slovo vidí napsané špatně, ví, že udělal chybu,“ tvrdí Vojtová.
Ta by teď potřebovala získat peníze na rozšíření kurzu. „Rádi bychom dělali kurzy i pro pracovníky ostatních fakult. Bohužel už ale nemáme dost vyučujících, abychom vypsali více seminářů,“ poznamenává učitelka češtiny.