Tropickou idylu bílých pláží na Ang Thongu dnes chrání hlídky národního parku. Veškerý rozvoj je tu přísně omezen a kontrolován. K ostrovům nejezdí žádná pravidelná linka – můžete se pouze připojit k organizovanému výletu nebo si pronajmout soukromou loď. Její provozovatel ale stejně musí mít svolení místní vlády pro vstup do oblasti. Soukromí je tedy zaručeno.
Téměř každé ráno do národního parku vyjíždí alespoň jedna výletní loď z Ko Samui. Místní agentury nabízejí turistům několik druhů výletů. Asi nejoblíbenější je kombinace jízdy na kajaku, potápění se šnorchlem, odpočinku na pláži a pěšího výletu po ostrově Ko Mae Ko. Nádhernou lagunu jezera Thale Noi, která se skrývá přímo uprostřed ostrova, proslavil britský spisovatel Alex Garland. Na ostrovech údajně dlouhou dobu pobýval a nakonec právě o Ko Mae Ko napsal slavnou knihu Pláž. Podle ní byl natočen stejnojmenný film s Leonardem DiCapriem v hlavní roli.
Koupání ve Zlaté míse
Jezero Thale Noi je sevřeno vysokými vápencovými útesy. Je hluboké až sedm metrů a podmořské tunely ho propojují s mořem. Jeho slané vody poskytují útočiště mnoha druhům mořských ryb, které se v jezeře třou. Nehybnou mořskou hladinu dřív pravděpodobně kryla vápencová střecha, jako je tomu u mnoha dalších vodních jeskyní v parku, jejichž strop se ještě nepropadl. Výstup a následný prudký sestup k jezeru výrazně zjednodušují žebříky a mosty, které na ostrově zbudovali ochránci parku.
Skalní stěny, které z laguny prudce stoupají až k vrcholku ostrova, daly celému parku název. Ang Thong totiž znamená „zlatá mísa“. I když se mnoho potápěčů snažilo tunely proplavat a vyhnout se tak výstupu přes ostré vápencové skály, nikomu z nich se to nepodařilo. Kanály jsou natolik úzké, že jimi neproplave ani větší ryba.
Ostrovy Ang Thong ční z moře velmi strmě, někdy až do výšky několika set metrů. Eroze vápencových skal zde vytvořila jednu zvláštnost za druhou. Nejznámější z nich je skalní most u ostrova Ko Sam Sao, na jehož pobřeží jsou nejlepší podmínky k potápění. Mořské dno tu neklesá hlouběji než deset metrů a prozkoumat barevný podmořský život tak lze pohodlně i při šnorchlování. Jedinými stálými obyvateli ostrovů je malá skupinka Mokenů, zvaných mořští cikáni, kteří stále dodržují svůj původní způsob života a zdržují se kolem své osady u ostrova Ko Paluay.
Jak uvíznout na ostrově
Jednodenní výletníci a jejich lodě samozřejmě trošku ruší iluzi pustého a nedotčeného ráje. Zůstat téměř sám uprostřed panenských tropických ostrovů je ale docela jednoduché. Stačí si předem na internetových stránkách thajské vlády rezervovat bungalov nebo místo ke stanování na největším ostrově parku, Ko Wua Ta Lap. Ten bývá poslední zastávkou výprav, které se potom vracejí na Ko Samui. Zpět do civilizace vás rádi vezmou až s další výpravou o pár dní později.
Z malé dřevěné loďky, která mimo jiné veze zásoby jídla pro rangery ve službě, budete muset seskočit do nevyzpytatelných vln silného příboje a s batohy zdviženými vysoko nad hlavami se potom probojovat až do bezpečí bělostné pláže. Po dvou hodinách, kdy velká loď zvedne kotvy a vypluje z parku, zůstává na ostrově jen dvoučlenná obsluha místní restaurace, několik ochranářů a nanejvýš patnáct dalších hostů. Víc by jich malé jednoduché chatky neubytovaly. Ve skutečnosti budete ale dost pravděpodobně jedinými hosty právě vy, plně obsazeno bývá jen zřídka.
Elektřina tu funguje jen kolem oběda a večeře, z kohoutků teče ledová voda a pralesní zvuky se zdají až nereálně hlasité. Bujnou fantazii čerstvých robinzonů uklidní veselý Nam, jehož květovanou košili nelze v místní poloprázdné jídelně přehlédnout. Vysvětlí, že kobry a nebezpečné pavouky už zaměstnanci parku dávno zlikvidovali, a své nové zákazníky provede zářivě barevnou tropickou zahrádkou. Donutí každého ochutnat hořké listy stromu, jimiž se stravují místní divocí languři, takže nikdo nevyjde z údivu, že se takto živené opice dokázaly rozmnožit do deseti velkých tlup čítajících vždy až dvacet členů. Národní park Ang Thong je domovem obrovského množství druhů zvířat, mezi které patří i želvy, leopardí kočky, vydry, dlouhoocasí makakové, volavky a přes čtyřicet druhů ptáků.
V noci, kdy už všechny opice sní na stromech o své trpké zelené snídani, ožívá pustá pláž pohybem krabů.
Výhled trosečníka
Správa národního parku pronajímá zájemcům kajaky, ve kterých můžou prozkoumávat mořské jeskyně, zapomenuté pláže i pobřežní mangrovové pralesy. Hustý porost největšího ostrova v sobě ukrývá jeskyni Bua Bok plnou neporušených stalagmitů a stalaktitů, jeho největším pokladem je ale vyhlídka posazená na nejvyšším bodě parku, ve výšce 430 m n. m. Výstup k ní vede hustým pralesem, který je v těch nejprudších pasážích jištěn pomocnými lany. Pěšina se občas zdá téměř kolmá a tropická vlhkost se zvyšuje s každým dalším metrem. Poslední úsek treku vede po velmi ostrých skalách, které s radostí prořezávají boty všech hůře vybavených návštěvníků. Výstup ale nabízí snad nejkrásnější pohled v Thajsku. Malá dřevěná plošina je ukotvena na skalách s takovým výhledem, že způsobuje nebezpečnou závrať.
Malé ostrůvky se ztrácejí v nehybně modré hladině Thajského zálivu a dokonalé panoráma neruší ani nejmenší stopa civilizace. Ta se vrátí až s dalším výletem, který se na pár hodin zastaví na vašem opuštěném ostrově. Pokud budete mít štěstí, silné vlny do parku pár dní nikoho nepustí a vy se tak nebudete moct připojit k žádné výpravě na zpáteční cestě do hektického Ko Samui. Kokos nebude už nikdy chutnat líp než ten, který jako pravý trosečník seberete pod jednou z palem národního parku Ang Thong…
Článek vyšel v časopisu Lidé a Země
