Šanci má zatím minimum brownfieldů
Na jedné straně hyzdí krajinu i města, mohou skrývat ekologické zátěže nebo ohrožovat narušenou statikou. Na druhé straně mnohdy představují významné architektonické dědictví, které by bylo škoda nechat přivést k demolici. Jak se daří vracet je do života? V roce 2005 iniciovala agentura CzechInvest dva roky trvající mapování brownfieldů v ČR, které ukázalo na 2355 míst o rozloze přesahující 10 tisíc hektarů. Studie ovšem nesledovala všechny typy brownfieldů, požadovala určitou minimální velikost a vynechala Prahu – proto jsou jejich odhady celkového počtu řádově vyšší. Na základě získaných dat CzechInvest na začátku roku 2008 zprovoznil veřejně přístupnou Národní databázi brownfieldů (www.brownfieldy.cz), která má potenciálním zájemcům zprostředkovat informace o využitelných lokalitách a přispět tak k jejich regeneraci. Aktuálně se v databázi nachází 341 položek, jedná se o parcely, jednotlivé objekty i celé areály.
Stále jde jen o zlomek z celkového počtu brownfieldů. „Databáze obsahuje pouze ty lokality, s nimiž je možné ihned nakládat. Řízení bývají vleklá, ať už kvůli nevyjasněným majetkovým vztahům, probíhajícím konkurzům, dohledávání majitelů nebo zátěži různého charakteru,“ říká ředitel odboru koncepce regionálních projektů agentury CzechInvest Igor Gargoš. Do databáze si mohou zdarma svůj brownfield zaregistrovat soukromé osoby i municipality. Nabídka se tak neustále rozrůstá. „V tuto chvíli je osloveno dalších takřka 1800 majitelů brownfieldů a záleží jen na nich, zda budou chtít šance využít,“ doplňuje Gargoš. Pro investora by tedy situace měla být jednoduchá. Stačí si vybrat a dohodnout se přímo s majitelem. „Zaznamenáváme desítky dotazů hlavně od českých zájemců. Databáze funguje poměrně krátce na to, aby se proces pořádně rozběhl,“ dodává Garoš. Zájemci si také svůj záměr rychle rozmyslí, když si po prohlídce brownfieldu uvědomí, kolik peněz by museli do projektu nalít.
#####ČVUT buduje registr průmyslového dědictví
Centrum průmyslového dědictví, zřízené v roce 2002 při Českém vysokém učení technickém v Praze, buduje vlastní databázi nazvanou Registr průmyslového dědictví (registr. cvut.cz), kde dokumentuje technické památky, průmyslové stavby a areály. Z velké části se jedná právě o brownfieldy, které jsou navíc něčím významné. Registr funguje od roku 2003 a počet záznamů se začíná blížit 10 tisícům. K jednotlivým položkám rychle přibývají podrobné informace zahrnující identifikační údaje, stavebně historický vývoj, odkazy na literaturu a archivní materiály nebo fotografie současného a původního stavu. Exekutivní možnosti Centra průmyslového dědictví jsou ale prakticky nulové. Publikují, přednášejí a hlavně mapují situaci. Jejich práce by měla vystoupit do popředí v okamžiku, kdy se stát rozhodne situaci brownfieldů koncepčně řešit – pak bude jasné, které objekty potřebují pomoc nejnutněji.
#####Podpora regenerace od státu upadá v zapomnění
CzechInvest se zaměřuje na objekty, které by mohly sloužit hlavně k opětovnému průmyslovému využití, což obnáší, že v místě musí být napojení na dopravní infrastrukturu, pracovní síla a kompatibilní územní plán. Ostatní lokality zatím bez povšimnutí chátrají. Když Strana zelených vstoupila do vlády, zmínka o podpoře revitalizace starých průmyslových objektů se dostala i do programového prohlášení. Dalším krokem vlády bylo, že „vzala na vědomí“ dlouho připravovaný dokument Národní strategie regenerace brownfieldů. Ta byla připravovaná od roku 2005 s jednoduchým cílem – maximalizovat čerpání prostředků z EU v programovém období 2007–2013 právě do revitalizace brownfieldů. V podstatě to obnášelo celkem prostou věc – napsat a schválit patřičný dotační program. A výsledek? Ministerstvo životního prostředí spravuje operační program Životní prostředí, kam se lze velmi okrajově vejít při likvidaci ekologických škod. Ministerstvo průmyslu a obchodu nabízí program Nemovitosti, který je obecně určen na podporu podnikatelských nemovitostí, jeho podmínky jsou poměrně přísné, a tak je použitelný jen pro velmi úzkou skupinu zájemců (kromě mnoha jiných podmínek musí být objekt využit pro zpracovatelský průmysl nebo jako centrum strategických a technologických služeb). Poslední nadějí mohou být regionální operační programy jednotlivých krajů. Tím veřejná podpora končí. Investoři tedy prakticky nejsou motivováni, stavět na zelené louce je pro ně pro ně stále výhodnější než regenerovat brownfieldy.
