Šanson je poezie, chlast, srdce a herectví

První výročí existence oslavili v Divadle šansonu vyprodaným koncertem Lucie Bílé.

Když Jiřímu Vondrákovi před lety nabídli vytvořit samostatnou šansonovou scénu a přivedli ho do polorozpadlého Dělnického domu v Juliánově, otočil se uprostřed sálu a odešel. Pak ale zjistil, že interiéry domu vypadají podobně jako pařížské kabarety ze šedesátých let. Pro myšlenku přenést jejich atmosféru do Brna se nadchl a v lednu 2009 otevřel Divadlo šansonu.

Před půl rokem jste si pochvaloval raketový start divadla a jeho návštěvnost. Pořád to platí? Zaplaťpánbůh. Řeknu vám, zakládat divadlo ve svých pětapadesáti letech a v prvním roce krize, to bylo čiré bláznovství. Na druhou stranu bylo jasné, že buď si nameleme hned, anebo nás čeká zdárná budoucnost. Naštěstí to dopadlo dobře. Koncem února například uvedeme první ze souboru představení, které připomínají pět dekád divadla Semafor. Jiří Suchý s Jitkou Molavcovou budou vzpomínat vždy na jedno desetiletí a pokaždé přijede někdo, kdo v Semaforu v tom období působil.

Při vyprodaném vystoupení ale pojme divadlo necelé tři stovky lidí. Není to málo? Není. Máme stolovou úpravu. To znamená, že diváci sedí u stolu, popíjejí vínečko a poslouchají zpěv. Jistě, kdyby byli nacpaní v řadách, vešlo by se jich přes čtyři sta. Ale to nechceme. Šanson patří k určitému životnímu stylu. Spojuje poezii, chlast, srdce a herectví. Je to životní filozofie.

Takže divadlo netrpí tím, že je mimo centrum Brna? Las Vegas taky byla původně hospoda vzdálená stovky mil kdesi daleko. Pokud lidi chtějí přijít, cestu si najdou. Já bych do centra nešel. Tím, že jsme si tu barabiznu opravili, předělali jsme si ji také k obrazu svému. A máme naplánováno pár akcí, že si tady z toho začneme dělat srandu. Časem bych třeba rád přejmenoval místní zastávku na Divadlo šansonu, žádný Dělnický dům. Skoncujme s dělnickou lůzou!

Jak se vám podařilo nalákat do divadla tolik zvučných jmen? Marta Kubišová nebo Jiří Suchý si ho dokonce vzali za své domovské jeviště. Známá jména tu mám díky tomu, že jsem s většinou těch, kteří tady vystupují, točil filmy. Ale byl bych rád, abychom byli i scénou zahraniční. Úžasnou shodou náhod se mi podařilo dát dohromady první Festival evropského šansonu, který bude v Brně na začátku června. Během několika hodin se mi ozvali tři lidé – z Francie, z Ruska a ze Slovenska a nahlásili se mi v červnových datech tři dny po sobě. Měl jsem z toho legraci. Kdekdo festival plánuje rok a já to zařídil z křesla během odpoledne.

Soukromá divadla si stěžují na přerozdělování dotací od magistrátu. Má s tím problém i  vaše divadlo? Mě tohle nepálí. Naše divadlo dostane od magistrátu pár krejcarů, o to víc nám pomáhá městská část Židenice.