Miloslav Sviták se do historie opevnění československých hranic zamiloval natolik, že vzal metr, přeměřil originální bunkr nedaleko Landštejna a jeho věrnou kopii postavil v jedné místnosti jindřichohradeckého zámku. Muzeum v první zámecké bráně je otevřené od června. „Vybavil jsem ho originální výstrojí a zbraněmi. Je tu i funkční vzduchový filtr, kterým si mohou zájemci zatočit, a také originální kulometná lafeta ze Zbrojovky Brno. Těmi bylo na jihu Čech vyzbrojených pouze několik bunkrů u Starého Města pod Landštejnem,“ vysvětluje majitel muzea Miloslav Sviták.
Můžou si vyzkoušet uniformu s maskou
Prohlídka začíná v místnosti, která je přesnou kopií pohraniční celnice. V okně je postavený lehký kulomet, na stěnách visí originální obrazy a nábytek je také dobový.
„Všechno v této místnosti je dvaasedmdesát let staré a jedná se o původní vybavení četnické stanice v Kunžaku. Získal jsem je z pozůstalosti po vrchním strážmistrovi Viletovi, který tyto věci za okupace schoval u sebe doma,“ říká Sviták.
Do muzea mohou vyrazit celé rodiny. Pro děti je totiž připravená vojenská uniforma a několik doplňků včetně plynové masky. To všechno si mohou zájemci vyzkoušet nebo se s tím i vyfotografovat.
Kolem kulometného hnízda lemovaného pytli s pískem dojde návštěvník k proskleným vitrínám, ve kterých je vystavená dobová výstroj armády včetně ukázky zbraní a vojenských dokumentů. Některé z nich jsou k vidění vůbec poprvé.
Zakladatel muzea má v plánu stále expozici rozšiřovat a doplňovat. „Pokud by někdo měl doma předměty z tohoto období a chtěl je muzeu věnovat, rádi to uvítáme,“ říká Sviták.
Střety si vyžádaly mnoho zraněných
I když vojáci řopíky, jak se také bunkrům říká, nakonec v přímých válečných bojích nevyužili, staly se důvodem šarvátek mezi místním českým a německým obyvatelstvem. Na přelomu měsíců září a října roku 1938 se velmi často ozývala v pohraničí jindřichohradeckého okresu střelba. Střety mezi Stráží obrany státu a sudetskými Němci si vyžádaly i velké množství zraněných. „Henlajnovci tehdy zabrali vesnice Starou Huť a Romavu. Naše jednotky tato místa ještě počátkem října dobývaly zpět,“ říká Miloslav Sviták, pro kterého se osud československé armády mezi roky 1918 a 1938 stal celoživotním koníčkem.
