„Proč jste si vybral práci ve školství?“ ptá se učitel svého mladého kolegy. „Důvody jsou dva. Červenec a srpen.“
Čtyřiasedmdesátiletá Věra Opekarová z Českých Budějovic měla ráda vtipy odmalička. A uměla je dobře vyprávět. „Měla jsem na to ohromnýho pamatováka,“ tvrdí.
V krvi má sběratelství. Začalo to u sirek, které nakonec rozdala. Prý je velmi svědomitá. Výsledkem těchto dvou vlastností je pečlivě seřazených čtyři a půl tisíce vtipů.
„Začala jsem je sbírat v osmadevadesátém roce. Můj manžel ochrnul na půl těla, a tak jsem ho doma opatrovala celé dva roky. Sbírání a začleňování fórů byl můj únik od reality. Tak jsem relaxovala,“ vzpomíná důchodkyně.
Vtipy převážně vystřihovala z novin Jihočeská pravda. Některé psala i ručně. „Ze začátku jsme si s manželem hodně povídali. Zaznamenala jsem tenkrát spoustu jeho vtipů, které mi vyprávěl. Trpěl těžkou cukrovkou, světlých chvilek stále ubývalo,“ uvádí Opekarová.
Když ale bylo novinových výstřižků tolik, že se nedaly dobře skladovat, rozhodla se pro inovaci. Jednotlivé anekdoty nalepila na stejně velké papírové kartičky. Jeden po druhém. „Kamarádka tenkrát dělala v papírnách. Tak mi tam vyrobila krabice přesně na míru,“ popisuje Opekarová.
V bedničkách panuje pevný řád. Abeceda. A jsou auta, B babička. Nejsilnější zastoupení má M. „To je třeba manželství,“ upřesňuje žena.
Zálibu našla i v kreslených vtipech. „Když otevírali tiskárnu, byl tam ilustrátor Miloslav Martenek. Přinesla jsem mu ukázat jeho dvě stě padesát vtipů, které jsem nashromáždila. Tenkrát mi řekl, že mě obdivuje, a napsal mi věnování,“ vzpomíná Opekarová.
Děti sbírku nechtějí, věnuje ji čtenářům
Její děti ani vnoučata však o sbírku nestojí. „Prý to mám vyhodit. Přijde mi to škoda, tak bych to moc ráda někomu předala,“ doplňuje žena.
Svou čtyřletou práci nabízí čtenářům Sedmičky. K tomu i etikety od piv a poštovní známky. Lidé, kteří mají zájem, se mohou přihlásit v redakci Sedmičky (Senovážné náměstí 248/2, 370 01 České Budějovice).
