Sčítání v roce 2091: ufoni a čipy?
Sběratel Egon Wiener a dlouholetý skautský vedoucí, autor knihy Expedice Delta, Vladimír Cvrček. Jak si představují sčítání lidu v roce 2091?
Je ráno 26. 3. 2091. Hlasitý výstřel z křižníku Aurora dal celému světu na vědomí, že se dnes civilizovaný svět sčítá. Sčítají se lidé, domy, byty, zubní kartáčky, doma uschovávané tablety cukerínu a knihy vázané v krepdešínu.
Rádiem přenášená dělová rána zvukově podmalovávaná melodiemi trub pastevců z pouště Gobi nám nevěštila nic dobrého. České království sčítá tak, jako každý desátý rok. Od roku 2011 se pravidelně schází Rada starších na Vyšehradě, na Sněžce a na Ještědu, aby rádiovými signály, morseovkou nebo z důvodu atmosférických podob i kouřovými signály dala pokyn českým, moravským, romským a vietnamským komunitám v české kotlině k započetí sčítání.
Sčítací komisaři neponechají nic náhodě. Již dvě roční období před tímto významným dnem pochůzkáři ze svých kozáckých plavých koní strkají své dlouhé píky ostrým koncem do každé větší kupy konopí, kterou na své cestě potkají. Hledají v nich započitatelné bezdomovce. Česká krajina upozornění na hledání osob.
Máme důkaz pro Radu Evropy, že to není deset ani pět, čtyři, tři, dva, jedna, ale krásných půl milionu věrných českých duší, celým svým tělem oddaných Radě starých, dnes přechodně sídlící na Rujaně.
Máme se z čeho radovat. České měděné duhovky dnes platí po celé Evropě. Sodovku z Prahy pijí lovci kožešin na pobřeží Manhattanu stejně, jako korejští piráti. Máslem ze Smržovky a z Bílého Kostela u Chrastavy se potírá a před sluncem chrání emír z Bruselu, Londýna a Špicberk.
Není na světě, a to díky sčítání kůzlete, štěněte nebo ovečky, která by nechtěla být obětována na celosvětovém obětišti jediného města s dosud fungujícím centrálním vytápěním Waterloo.
Vidíte, jak důležité je přijít domů a sčítat se. Celý svět tak činí. Přece my, Chodové, strážci Jizerských a Lužických hor nezůstaneme pozadu. Pomáhej nám veliký Vinnetou.
Egon Wiener, iberecký sběratel
Rozkaz zněl jasně: Muž s koženou brašnou, zastavit za každou cenu. Tak jsme zalehli a čekáme.
Scéna z Hřebejkových Pelíšků. Jenže já ležím ve svém pelíšku a čekám na ženu s modrou brašnou s logem České pošty, na sčítací komisařku. Už vím, že v rámci šetření neobdržím kvalitní tužku jako před deseti lety. Obdržím několik archů dotazníků, ve kterých mám popravdě odpovědět na několik všetečných, byť jednoduchých otázek. Jednoduchých? Musím se paní komisařky zeptat, co mám napsat do rubriky, kde bydlela moje matka v době mého narození. Z vyprávění vím, že jsme co vyhnanci ze Sudet nějakou dobu bydlili v Sadské, ale maminka si odskočila rodit do Turnova. Je kuchyně, která nemá dveře kuchyně nebo kuchyňský kout. A je předsíň, když ji uklidím, obytná? A žena s modrou brašnou bude znalá a bude mít chuť a sílu mi odpovídat.
Vlastně se už těším na to další sčítání. Já sice už budu poněkud opotřebovaný a nejenže si nevzpomenu, kde bydlela moje matka, ale nevzpomenu si ani, kde jsem se byl v době rozhodné pro sčítání. Naštěstí na to nebudu sám, v bytě se mnou bude bydlet Němec Alzheimer, ten mi pomůže.
A třeba už se ani nebude nic vyplňovat. Každý důchodce bude mít pod kůží čip, nainstalovaný v rámci důchodové reformy. Z něho si pošta vyčte, jak dlouho ještě budu nájemně družstevní byt obývat, kolik chleba s nižším a housek s vyšším DPH týdně spotřebuji, zda mi někdo na důchod přispívá, nebo se peru s vrstevníky u popelnic.
Liberec bude od Dubu k Višňové, od Hrádku k Železnému Brodu. Jen Stráž a Jablonec, obě obce nad Nisou, budou samostatné enklávy. Celou oblast bude obsluhovat jeden dopravní podnik, bude mít jedinou porodnici, gymnázium a poštu. Národností zde bude žít tolik, že to ani nebude mít cenu evidovat. Školy, úřady a názvy ulic budou multikulturní.
To bude jednoduché sčítání! To si sčítací komisaři a komisařky pohoví! Zatím ale ležím ve svém pelíšku a čekám na ženu s modrou brašnou.
Vladimír Cvrček, autor knihy Expedice Delta