Sedm radostí Anny Srbové

Dobrá duše plzeňské charity a strážný anděl mnoha lidí bez domova se těší z muzicírování i darovaného mobilu.

Žena, která pomáhá potřebným – bezdomovcům, starým lidem, nemocným i vězňům. Sedmičce prozradila Anna Srbová sedm svých radostí, které zase pomáhají v životě jí.

Hraní v kostele

Tak to je už dlouholetá radost, bez které si ani neumím svůj život představit. Začala jsem hrát v deseti letech, mým hudebním vzděláním je pouze roční hra na klavír. Prostě jsem šumař, ne profesionál. Jak říkám, oddávám se varhan ničení. Ale hraju moc ráda, když mě pozvou, je to pro mě vždy vyznamenání a já ráda přijdu. A pochopitelně se hlavně těším na setkání s lidmi, to je vždycky fajn.

Výuční list

Sedm let doprovázím jednoho bezdomovce, snažím se mu pomoct v jeho nelehké situaci. Když přišel, měl jen samé dluhy. Teď se z toho postupně vyhrabal a v červnu si dokonce udělal výuční list. Má mnohem větší šanci na uplatnění, z toho mám velkou radost. To se povede jen málokomu, snad jednomu ze sta.

Nové buňky

Postavily se nové buňky pro bezdomovce, v Hradišťské ulici na Slovanech se rekonstruuje dům na domov se zvláštním režimem. To je moc potřebná věc, ze které mám pochopitelně také velkou radost.

Ukradený mobil

Smutek z ukradeného mobilu ze začátku července vystřídala za pár dní velká radost z daru. Nový telefon mi darovala vozíčkářka, která přístroj vyhrála v soutěži, se slovy: „Aničko, já ti ho dám, ty ho prostě potřebuješ.“ Vůbec jsem to nečekala.

Plzeň a Plzeňané

Mám radost ze stále krásnější Plzně. Když tak běhám pořád po ulici, vidím, kolik se toho ve městě postupně změnilo. Třeba jak to vypadá teď u františkánů, to se nedá s minulostí vůbec srovnat. Radost mám i z fontány u muzea, vůbec okolí centra je moc hezké. A pak je úžasný i postoj Plzeňanů k potřebným. I v těžké době dokážou přispět, ať o Vánocích nebo na alzheimerovskou či tříkrálovou sbírku.

Borůvky nemocným

Díky bezdomovcům a některým dalším dobrým lidem mohu nabídnout lesní plody. Nasbírají borůvky, brusinky nebo houby nemocným a vozíčkářům, kteří se do lesa nedostanou. Oni z toho mají velkou radost a já s nimi.

Můžu pomoct

Pořád mohu lidem něčím malým pomoct, to jsou takové mé denní drobné radosti. Jsem vděčná, že je stále víc toho, co mohu, než toho, co nemohu.