Sedm statečných vyjíždí. Vyberte jejich nejodvážnější čin

Dispečerka záchranné služby, policejní psovod, záchranář, strážník městské policie, obyčejný kolemjdoucí i žena, která zachraňuje životy zvířatům. Takové byly role statečných z Libereckého kraje v jejich sedmi příbězích.
Pro všechny z nich se odehrálo něco, co zažili vůbec poprvé v životě. Na co těžko zapomenou. A hlavně, díky nim může vozíčkářka, fotbalista či muž, který se pokusil o sebevraždu, žít.

Dispečerka, která zachránila fotbalistu

Po telefonu řídila Jana Prokůpková oživování fotbalisty. Během utkání zkolaboval v tělocvičně, zastavilo se mu srdce, byl v bezvědomí a nedýchal.
„Resuscitaci po telefonu provádíme vždy, když na druhém konci je někdo, kdo je schopný dělat to, co my radíme po telefonu. Takových případů máme hodně. Někdy i třikrát denně,“ říká dnes skromně devětatřicetiletá Prokůpková, dispečerka záchranné služby v Liberci. Pracuje tam už od roku 2001, vůbec poprvé se jí ale vloni stalo, že by na druhém konci telefonu bylo celé sportovní družstvo, v tomto případě fotbalisté ve středním věku.
„Bylo to úžasné v tom, že oni k tomu přistoupili jako by dál pokračovali v zápase. Jeden z nich to na místě dirigoval a přesně podle mých pokynů na píšťalku odpískával sekvence, ve kterých se museli ostatní při resuscitaci střídat. Dělali totiž masáž srdce a ta je velmi fyzicky náročná,“ vzpomíná zdravotnice.
Píšťalkou dirigovaná masáž srdce kombinovaná s umělým dýcháním fotbalistu přivedla zpět mezi živé. „Než přijela sanitka, probral se. Rozhodně ho to zachránilo, protože pokud je člověk v bezvědomí a nedýchá, tak je každá minuta drahá,“ potvrzuje dispečerka záchranné služby v Liberci.
Fotbalisté pak později na záchranku zavolali a dispečerce za pomoc poděkovali. „Zachránili jste nám vedoucího mužstva,“ vzkázali.

Při boji o život ženy zapadl do bahna

Musel zasahovat u nedávné tragické nehody, při které auto srazilo ženu chodkyni a odhodilo ji do příkopu. Případ záchranáře Milana Hejla z Hrádku nad Nisou dokumentuje, co vše musí záchranáři při své práci často podstoupit.
Náraz auta odhodil chodkyni až do bažiny pod srázem, hluboko pod silnicí. „Nebylo to snadné,“ vzpomíná jedenatřicetiletý Hejl. Když přeskakoval příkop, kde žena ležela, zapadl po kolena do bahna a zůstaly mu v něm i obě boty. „Dál jsem musel pracovat bez nich,“ popisuje muž, jenž u záchranné služby pracuje sedm let.
Záchranářům dopravní nehodu dispečink dopředu avizoval, aby měli čas se připravit ještě mezitím, než dispečeři zjistí všechny podrobnosti. Na místo pak vůz ambulance dojel za dalších zhruba sedm minut. Případ ale dopadl smutně. „Byla to lidská tragédie, resuscitaci jsme prováděli tři čtvrtě hodiny, ale paní jsme už nepomohli,“ dodal Milan Hejl.

Se psem se vydal zachránit sebevraha

Spolu se služebním psem Orcou zachránil policista z České Lípy Jaroslav Brož život muži, který se rozhodl spáchat sebevraždu. U policie pracuje Brož už bezmála osmnáct let, vloni byl ale přeřazen do skupiny služební kynologie. Výjezdová skupina psovodů zasahuje například při pátrání po pohřešovaných osobách, vloupání do domů a firem, při řádění vandalů či řešení domácího násilí.
Jedním z řady podobných výjezdů Jaroslava Brože byl i noční výjezd do obce Velký Valtínov, kde po hádce mezi partnery odešel muž neznámo kam se slovy „jdu se oběsit“.
Po příjezdu na místo se tak rozjelo pátrání. Fena Orca zachytila pachovou stopu a vyrazila po ní. Hned za ní Jaroslav Brož. U nechráněného železničního přejezdu na jednom ze stromů objevil muže. Na krku měl již připravenu smyčku z kabelu.
Zachránce o svém nálezu okamžitě informoval operační středisko i záchranku a zároveň se snažil muže uklidnit. To však zůstalo bez odezvy. Sebevrah se rozhodl skončit se životem a skočil.
Brož však pohotově použil svůj nůž, odřízl smyčku a začal s resuscitací. Muž totiž už ztratil vědomí. Muže oživoval až do příjezdu záchranky, a díky tomu se podařilo ho zachránit. Dnes je tento člověk živ a zdráv.

Záchranila psy před trýzní a hladem

Desítky životů se už povedlo zachránit Dagmar Kubištové z Ligy na ochranu zvířat. Nejsou to sice životy lidské, ale životy psů, koček a dalších zvířat. „Už si ani nevzpomenu, kolikrát jsem si myslela, že kdybych se neobjevila, zvíře by zemřelo,“ říká Kubištová.
Na pomoc vyráží skoro každý den, nezná soboty a neděle, dovolenou měla naposledy před lety. „Stojí to ale za to,“ říká ochránkyně zvířat. Jeden z jejích poslední výjezdů byl o Vánocích ke psovi, kterého přejel vlak. Zvíře ale bylo natolik zubožené, že už mu nedokázali pomoci ani veterináři.
Ovšem hned dva životy psů zachránila Kubištová nedávno, když se jí povedlo včas odebrat dvě zvířata nezodpovědné majitelce. „Prvního psa, německého ovčáka, utýrala. Našli jsme zvíře mrtvé, přimrzlé k zemi a hrozně podvyživené. Po pitvě se ukázalo, že se poslední dny svého života živilo vlastními výkaly a srstí. To poslední, co jsem pro něj mohla udělat, bylo důstojně ho pohřbít,“ vzpomíná Kubištová.
Jenže netrvalo dlouho a stejná chovatelka si pořídila nová zvířata. „Lidé z okolí i její vlastní syn nás ale hned upozornili a zvířata jsme sebrali. To je také to jediné, co můžeme udělat. Když jsem je odváděla, v duchu jsem jim říkala, kdybyste věděli, že jsem vám zachránila život,“ vypráví Kubištová. A protože české zákony nic jiného neumožňují a lidé, trápící zvířata, si je mohou stále znova pořizovat, jsou lidé jako Dagmar Kubištová jejich nadějí. Zvíře se pak v útulku uzdraví a nabídnou ho někomu k adopci. Když o něj není zájem, nechají si je. „Máme u nás třeba psa Čendu, který má amputovanou nožku. Přišel ve dvou letech a dnes je mu třináct let a myslím, že jsme mu i život prodloužili,“ dodala Kubištová.

Vytáhl vozíčkářku z hořícího auta

Troubila, ale nikdo jí nechtěl pomoci. Žár ji sežehl vlasy, přední sklo prasklo a na nohy jí stékal plast z přístrojové desky. Velké štěstí měla na začátku března v ulici U Sila vozíčkářka z Liberce, uvězněná v hořícím autě. Osud jí totiž do cesty seslal Martina Turtáka. Jel kolem, a když viděl, co se děje, nezaváhal. Přiskočil k hořícímu autu a ženu i s invalidním vozíkem z něj vytáhl. „Musel jsem se rozhodnout rychle. Nebyl čas. Žena byla uvězněná mezi hořícími dveřmi a palubní deskou. Když jsem ji vytáhl, spatřil jsem, jak nás lidi sledují z oken a fotografují mobilními telefony. Hasiče a záchranku jsem musel zavolat sám, nikdo jiný nepomohl,“ řekl později Turták Nadaci Adra, když byl nominovaný na Cenu Michala Velíška.
Z požáru, který způsobila závada na elektroinstalaci vozu, nakonec vyvázla liberecká vozíčkářka pouze se šokem. Oheň přitom strávil téměř celý vůz a způsobil na něm škodu 150 tisíc korun.

Našli muže, který v mrazu ležel na ulici

Několik hodin ležel v rekordních mrazech. Jen v tričku a kalhotách. Pátrala po něm jeho rodina i policie. Doslova za pět minut dvanáct jej nakonec našli tři liberečtí strážníci. Tomáš Volf, Petr Trefáš a Josef Konývka. Hledat se přitom vydali doslova jehlu v kupce sena. Manželka ani dcera pohřešovaného totiž vůbec nevěděly, kam by jejich manžel a otec mohl jít.
Strážníci proto začali hledat hned u zdroje. U liberecké Tipsport areny. Projeli blízké ulice a pak se po svých vydali prohledat celý sportovní areál. A měli štěstí. Zhruba za půl hodiny našli může u běžeckého oválu zdejšího atletického stadionu. Ležel na zemi, téměř splýval s čerstvým sněhem a nebyl schopný komunikace. „Okamžitě jsme zavolali záchrannou službu a začali pána zahřívat svými bundami. Nebyl na tom moc dobře. Jenom chrčel. Z nemocnice jsme potom dostali zprávu, že jsme pána našli na poslední chvíli,“ poznamenali městští strážníci. Jedné liberecké rodině tím dali ten nejlepší vánoční dárek. K celé události totiž došlo týden před Štědrým dnem.

Zraněná žena a sedm statečných kluků

Je jim jedenáct let a odvaha jim nechybí. Svých sedm statečných má i Základní škola Lesní. Její žáci Adam Prskavec, Nicolas Oudia, Gabriel Uhlíř, Adam Šrut, Jiří Pech, Jiří Sachr a Maxmilián Paskovský pomohli zraněné ženě, kterou našli o volné hodině ležet v rokli nedaleko školy. Navzdory svému nízkému věku zachovali chladnou hlavu a rychle zavolali tísňovou linku 155, aby zraněné asi šedesátileté ženě přivolali pomoc. Odpověděli na všechny dotazy operátorky a počkali do příjezdu sanitky. Jejich akce byla navíc i ukázkou týmové práce. „Rozdělili jsme se do skupinek, abychom mohli záchranáře zavést ke zraněné paní,“ vysvětlil Sedmičce Gabriel Uhlíř. Chlapci totiž nevěděli odkud zdravotníci přijedou. Dva z kluků počkali v rokli a další se vydali směrem k příjezdové cestě, aby záchranáře navedli,“ vysvětlil Sedmičce Gabriel Uhlíř.