Sedm statečných z Karlových Varů: strážníci, záchranář, advokát i politik

Každý z nich prokázal, že je hrdina. Sedmička jich vybrala právě sedm.

Na rozdíl od nás jsou hrdiny. Někteří třeba cestou do práce zachránili život jinému člověku, jiní prokázali vysokou míru osobní statečnosti tam, kde většina z nás strčila hlavu do písku.

1. Strážníci: Svedli vítězný boj s časem

Koncem léta přijalo operační středisko Městské policie v Karlových Varech nepřesnou informaci. V noci volala rozrušená žena, že kamarádka její kamarádky chce spáchat sebevraždu. Prý v dlouhé ubytovně ve Staré Roli. Žena poskytla operátorům dvě vodítka. Nejdříve informaci o tom, že jde o příbuznou člověka, který je zaměstnancem městské policie. Bohužel ale uvedla špatné jméno. Za chvíli volala znovu. Operátorovi sdělila telefonní číslo na matku sebevražedkyně s tím, že ta jim poskytne přesné údaje o výskytu ženy. I tato stopa však byla špatná.
„Na základě těchto informací jsme s kolegou usoudili, že se zřejmě jedná o příbuznou našeho manuálního pracovníka. Dříve bydlel na ubytovně ve Fibichově ulici,“ vzpomíná Libor Szebenyi, operátor karlovarské městské policie. Na tuto stopu pak navedl terénní hlídku. Do Fibichovy ulice vyjel i s dalšími dvěma kolegy Daniel Rubický. „Vedle Las Vegas je dům se dvěma vchody, který skutečně slouží jako ubytovna. Vešli jsme dovnitř a proběhli patra. Na dveřích ve třetím patře jsem našel jméno, které odpovídalo našemu úsudku. Zaklepal jsem na dveře, ale nikdo se neozýval,“ líčí Rubický. Protože strážníci byli přesvědčení, že našli správnou osobu, vydrželi. A po chvíli uslyšeli zvuky podobné tichému mumlání. Žena odpovídala slabě a zmateně. „Nakonec ale otevřela, i když sotva stála na nohou. V koši jsem pak našel pět nebo šest prázdných plat prášků,“ říká Rubický.
Té noci ve Staré Roli dopadlo všechno dobře. Strážníci zachránili jeden lidský život.

2. Zdeněk Troufal: Pomohl motorkářce

Na slunečnou dubnovou neděli nikdy nezapomenou dva kamarádi, kteří se autem vraceli z Ostrova do Karlových Varů. Když jeli po městském průtahu, pár metrů před nimi srazilo auto motorkáře a jeho spolujezdkyni. „Zastavili jsme a zavolali 112. Lidé běželi k muži na silnici, my k ženě. Když jsme jí sundali helmu, zjistili jsme, že nedýchá. Puls však měla,“ popsal událost čtyřicetiletý řidič Zdeněk Troufal, kterému Sedmička na jeho přání změnila jméno. Shodou okolností pár dní před nehodou prošel kurzem první pomoci. „ Jedinou zásluhu, kterou máme, je, že jsme u ní byli první. Myslím, že by pomohl každý,“ řekl Troufal skromně.
Mladá žena, které kamarádi pomohli, je matkou malé holčičky. V současné době jezdí se svým přítelem na rehabilitace. Na motorku už nesedne.

3. Jaroslav Vyčichlo: Za lidmi na dně

Výsledkem jeho práce nejsou bezprostředně zachráněné lidské život. Přesto patří do velmi úzké skupiny lidí, kteří každý den vyjíždějí do terénu a pracují s lidmi na okraji společnosti. Často na místech, kam se většina lidí bojí. Jednou z takových lokalit je garážový slum v Jabloňové ulici. Jaroslav Vyčichlo spolu se svými kolegy podává pomocnou ruku bezdomovcům na ulici či drogově závislým. Většina ji přijme. Občas se ale mezi nimi najdou takoví, kteří na terénní pracovníky zaútočí. „Napadení ale bylo málo a člověk je ustojí. I s tím zkrátka musíme počítat,“ říká.
Odměnou je mu plat obvyklý v sociálních službách a výčitky spořádaných lidí, že pomáhá feťákům, když jim vyměňuje stříkačky. „Lidé si bohužel neuvědomují, že s kolegy tím vlastně chráníme společnost, když snižujeme riziko pro ostatní,“ hájí terénní práci, kterou by za kancelář neměnil. Skutečnost, že pomáhám odstrčeným lidem na ulici, je pro něj totiž motivující. „Na mé práci je nejlepší, že mohu v životě vyčleněných lidí něco pozitivně ovlivnit.“

4. Karel Jelínek: Boj na poli advokacie

Karel Jelínek je advokát. Nebojí se zastupovat lidi, kteří se soudí s karlovarským magistrátem. Nebojí se ani nahlas říkat, co si myslí o úřednických a mocenských praktikách v Česku. Jelínek je například jedním z advokátů, kteří stojí na straně Petera Vöcklinghause. Německý podnikatel žaluje v arbitráži Českou republiku kvůli tomu, že přišel o golfové hřiště v Cihelnách. „Golf v Cihelnách byl pro mě obrovským impulzem. Uvědomil jsem si, že člověk může své vědomosti buď zneužívat, nebo mohou jeho klientovi sloužit,“ říká Jelínek, který se v souvislosti s případem pustil do ostré kritiky právnické kanceláře bývalého proděkana plzeňské právnické fakulty Milana Kindla.
„Na tom, co dělám, nevidím nic statečného. Musím ale přiznat, že když mi vyhrožovala parta Gruzínců, měl jsem pořádný strach,“ říká. Nepříjemná událost se Jelínkovi stala letos v březnu, kdy mu o půlnoci obklíčila auto parta cizinců. „Seděl jsem zabedněný v autě a ti muži na mě koukali takovým způsobem, že mě ještě tři dny poté bolelo srdce,“ vzpomíná. Celá událost se stála krátce poté, co Jelínek podal trestní oznámení na vedoucí stavebního úřadu Ivanu Doubovou.
Jak Jelínek dodal, protože figuruje v seznamech StB, nedomnívá se, že je vzorem statečnosti. Ale k pokleskům se otevřeně přiznal.

5. Jiří Polák: Tragédie každý den

S tragédiemi se při své práci setkává už devětatřicet let, přesto by své zaměstnání nevyměnil. Jiří Polák je služebně nejstarším karlovarským záchranářem a k jeho práci ho přivedlo rodinné prostředí. „Celá moje rodina pracuje ve zdravotnictví,“ vysvětlil. Protože denně asistuje u havárií a dalších neštěstí, je pro něj těžké vyhodnotit, u jaké nejotřesnější události zasahoval. „Z věcí, které mi utkvěly v paměti, si vybavuji jeden pátek třináctého. Tenkrát zemřela tři novorozeňata. Hodně tragickou událostí byl také výbuch plynu v domě v Rybářích,“ zavzpomínal.

6. František Profant: Pomohl opilému

Dramatickou cestu zažili před několika měsíci lidé, kteří jeli autobusem do Karlových Varů. Na jedné ze zastávek nastoupil opilý muž, který během cesty upadl do alkoholového kómatu. Většina lidí koukala z oken a předstírala, že bezvládného muže nevidí. Pomohl až jedenatřicetiletý František Profant, kterému Sedmička na jeho přání změnila jméno. Podle něj totiž celá událost nestojí za řeč. „Do Karlových Varů jsem jel se svou kolegyní. Muž nastoupil, sedl si na sedadlo a po pár minutách spadl. Natáhli jsme ho s kolegyní do uličky a zavolali záchranku, která ho vyzvedla na příští zastávce a odvezla do nemocnice. Muž se mezitím probral,“ zavzpomínal na cestu autobusem Profant.

7. Jiří Kotek: Bojovník s větrnými mlýny

Veřejně se postavil za zavřeného policistu Martina Barkóciho, otevřel také kauzy dvou magistrátních úředníků – vedoucí stavebního úřadu Ivany Doubové a vedoucího oddělení správy domů, bytů a areálů Josefa Kahouna. Pro jedny věčný rebel a tvrdohlavý opozičník, pro jiné statečný člověk, který bojuje s arogancí politické moci. Jiří Kotek. Muž, který v novinách hovoří o lumpech a mafii. „Dvacet let po revoluci se lidé bojí ozvat. Jenže já dělal revoluci proto, abych mohl mít svůj názor a mohl ho svobodně sdělovat. I když se to politickým elitám nelíbí,“ říká.
Právě kvůli jeho ochotě chodit s vlastní kůží na trh se lidé ve Varech dozvídají třeba o protizákonných rozhodnutích úředníků či městských zakázkách, které zavánějí korupcí.
„Je to hrozná dřina. Ale snažím se věci změnit k lepšímu, i když vím, že stojím čelem naprosto nerovnocennému soupeři,“ říká Kotek, který připouští, že boj s větrnými mlýny je psychicky náročný. „Výhrůžky? Nějaké jsou, ale nesmím si je připouštět. Už jsem třeba dostal výhružné dopisy se zlomenou tužkou nebo patronou. Ale víc to jsou věci verbální, anebo třeba trestní oznámení, která na mě podávají bohaté firmy,“ odpovídá. Nejsilnějším zážitkem letošního roku byl pro Jiřího Kotka případ romského policisty Martina Barkóciho. Podle něj soud poslal za mříže nevinného člověka.

Znáte další statečné a duchapřítomné jako jsou lidé, které jsme vám představili? Kontaktujte nás: redakcekarlovyvary@mf.cz