Sedm statečných z Přerovska: neváhali a pomohli druhým | E15.cz

Sedm statečných z Přerovska: neváhali a pomohli druhým

Naďa Jandová

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
HLASOVÁNÍ UKONČENO. Sedm statečných z Přerovska letos pomohlo zachránit životy, dopadnout bankovního lupiče, zloděje, ale také uchránit kus přírody.

Kdo je statečný? Sedm amerických pistolníků, kteří ve slavném filmu chtěli ochránit před bandity vesnici? Pohádkový princ, který setne jednou ranou tříhlavou saň? Sedmička přináší příběhy sedmi statečných lidí z Přerovska. Čtenáři mají možnost vybrat ze sedmi hrdinů toho největšího. Ten pak zvítězí v prvním ročníků této ankety.

1. Jiří Tuček: honil lupiče z banky

Když šel stavební technik Jiří Tuček letos 4. září do banky, netušil, že si spolu s ním naplánoval cestu za penězi i bankovní lupič.

„Seděl jsem v bance a můj šéf Ivo Mareš vybíral u přepážky peníze. V tom vstoupil do banky chlap. Měl kraťasy, zarazilo mě, že má přes pusu roušku. Nejprve mne napadlo, že to je ochrana proti chřipce, pak mi došlo, co se děje,“ vzpomíná sedmatřicetiletý Tuček.

Lupič chtěl po pokladní peníze. „Viděl jsem, že tahá něco z kapsy, tak jsem zůstal sedět,“ pokračuje Tuček. Zloděj byl navíc podle něj nervózní. „Bylo vidět, že to není profesionál. Ale pokladní byla dobrá. Celé mu to zkomplikovala tím, že se jí podařilo nenápadně zloději podstrčit mezi peníze kapsli, která bankovky zbarví,“ hodnotí Tuček.

Lupič sebral peníze, dal je do igelitky a vyběhl z banky. „S šéfem jsme hned vyběhli za ním. Napadlo nás, že ho budeme zpovzdálí sledovat, ať máme co nahlásit policistům,“ vzpomíná Tuček. Lupič běžel po silnici směrem na Teplice nad Bečvou, všiml si ale, že má v patách pronásledovatele a začal máchat pistolí v ruce.

„Zvětšili jsme proto rozestup a volali na jednoho pána, ať za ním běží také. Jak se pak ukázalo, tak to byl lázeňský host, kardiak, ale zachoval se skvěle,“ popisuje pronásledování Tuček. Když stateční muži přiběhli k řece Bečvě, lupič už plaval.

Lupiče přeplavání Bečvy zmohlo a sedl si u tenisových kurtů, kde si ho převzali přivolaní strážníci. Přestože dnes už Tuček o svém hrdinství mluví bez problémů, tehdy měl strach. „V bance jsem se bál, když zloděj vytahoval zbraň. Byl vystresovaný a mohl udělat cokoliv,“ dodává Tuček.

2. Antonín Horník: při povodni pomohl stařence

Byl večer 24. června a pršelo. Hustopeče nad Bečvou pomalu zalévala povodňová vlna. Šestapadesátiletému farmáři Antonínu Horníkovi z místní části Poruba v Hustopečích zazvonil telefon. „Volala mi paní Šindlerová, tady z Poruby, že se jí u domu zvedá voda, co má dělat. Byl jsem překvapený, má totiž domek na kopečku. Vzal jsem ale auto a jeli jsme se zetěm za ní,“ popisuje muž.

Všude kolem se valila voda. „Měli jsme gumáky, ale nedalo se tam projít. Tak jsme paní Šindlerové zavolali, že zajistíme pomoc,“ vzpomíná Horník. Tu se rozhodl hledat v Hustopečích, které ale voda mezitím také zalila. „Když jsem tam viděl tu hrůzu a kolik práce mají hasiči, jel jsem zpátky,“ pokračuje Horník.

To už se k pětasedmdesátileté Miladě Šindlerové brodili tři porubští hasiči – Hynek Škařupa, Martin Váňa a František Martoch. „Vodu měli po prsa, tak jsem si nedovedl představit, jak ji z domku dostaneme,“ popisuje Horník. Napadlo ho, že jediná šance, jak ženu zachránit, je převézt ji traktorem.

„Říkám, hoši, kdo se mnou jede. Nikdo se nehlásil. Co se dalo dělat, jel jsem sám. Všechno bylo ve vodě, byla tma a zvedaly se vlny. Najednou mi zhasla světla od traktoru, jak se ponořila do vody. Tak jsem jel podle siluet baráku,“ říká Horník. Hasiči pak díky němu mohli Miladu Šindlerovou vynést v rukou do traktoru.

„Oddechl jsem si, až jsme byli na suchu,“ vzpomíná Horník. Největší strach měl, když vjel do vody. „Nebylo nic vidět. Bylo tam jedno velké moře. Stékají se v tom místě dva potoky. Měl jsem strach, aby proud nepřevrátil traktor a nesmetl nás. A musel jsem projet přes most, ze kterého tehdy čouhal jen kousek zábradlí. Všechno bylo pod vodou,“ vzpomíná muž.

3. Tomáš Novák: zachránil ztraceného muže

Profesionální hasič Tomáš Novák má záchranu lidských životů přímo v popisu práce. Přesto má ale u svých nadřízených připsán plusový bod za statečnost. V době letošních povodní se nezdráhal vrhnout do proudu vody, aby z ní pomohl lidem, kteří se ocitli v ohrožení života.

„Záplavová vlna přišla strašně rychle a nečekaně. Měl jsem službu, takže vyrazit do terénu byla moje povinnost. To jsme ale zdaleka ještě netušili, do čeho jdeme,“ vzpomíná Novák. Společně s kolegou odjel do vesnice, aby lidem pomohl čerpat vodu, která zatopila domy. Jenže než se nadáli, přišla tak silná vlna, že místo podmáčených stěn a mokrého nábytku museli zachraňovat lidské životy.

„Nevěděli jsme, kam dříve. Nejprve jsme dostávali ze zatopeného domu starého pána. A už jsme zase museli jet k případu, kdy vlna strhla do řeky auto i s tříčlennou posádkou,“ říká Novák.

Největší zásluhu má ale na záchraně člověka, který uvízl na stromě. Muž jel tehdy na kole a kousek za Hranicemi ho záplava překvapila. Než se nadál, voda mu vyrvala z rukou řídítka a on se jen náhodou zachytil větve stromu. Naštěstí zachránil před vodou mobil, a mohl tak zavolat manželce, která zalarmovala hasiče. „Problém byl v tom, že nedokázal přesně říct, kde je. Všude byla tma a kolem něj jen hučela voda.

Vyšel jsem z auta, procházel místa, kde by teoreticky mohl být, až jsem na něj narazil. Byl opravdu rád, když na něj zasvítil kužel světla z hasičského auta, které pro něj přijelo,“ vzpomíná Novák.

4. Lukáš Šustal: pomohl rodině

S velkým nasazením pomáhali při červnové bleskové povodni kromě profesionálních hasičů také dobrovolní hasiči v Bělotíně. „Statečně se zachovali ti, kteří šli pro maminku s malými dětmi. Museli tam jít cestou kolem plotu, který se mohl prolomit. Bylo to hodně nebezpečné,“ vzpomíná bělotínský starosta Eduard Kavala.

Jedním z těch, který vystavil svůj život nebezpečí, byl i čtyřiadvacetiletý dělník Lukáš Šustal z Polomi. „Šli jsme tam celkem čtyři. Drželi jsme se při sobě a posunovali jsme se kousek po kousku. Bál jsem se, ale adrenalin je takový budič, že mě to vyburcovalo jít dál,“ vypráví Šustal.

Maminka s malými dětmi stačila ještě před velkou přívalovou vodou na poslední chvíli utéct. „Pomohli jsme tak ostatním členům rodiny a postarali se o zvířata,“ dodává Šustal.

5. Tomáš Hrab: vytáhl muže z kanálu

Duchapřítomnost prokázal devětatřicetiletý dělník Tomáš Hrab z Hustopečí nad Bečvou ve středu 24. června. Přívalová vlna zatopila tehdy téměř půlku městyse.

„Hladina vody byla čím dál vyšší, a tak jsme pomáhali odvážet lidi. U jedné ulice stál Jaromír David. Snažil se jít domů, ale říkal, že ušel deset metrů a voda ho posunula zpátky. Řekli jsme si, že to zkusíme spolu. Po deseti krocích se otočím a Jarek nikde. Z vody mu trčely jen konečky prstů. Rychle jsem ho chytl za ruku a vytáhl. Brýle mu visely na košili a dusil se. Spadl do šachty, ze které voda odnesla poklop. Chlapi pak říkali, že jsem mu zachránil život,“ vypráví Hrab.

Nebýt jeho, Jaromír David by se ve tmě z kanálu sám nedostal. „Byl to okamžik a byl jsem celý v kanálu. V první chvíli si to člověk neuvědomí, ale pak jsem si říkal, že to mohlo špatně dopadnout,“ vzpomíná zachráněný dvaapadesátiletý muž.

6. Pavel Kužel: chytil několikrát zloděje

Že je Pavel Kužela z Přerova skutečný hrdina, dokázal už několikrát. Naposledy letos, kdy se mu podařilo zadržet zloděje, kteří kradli v obchodech. V prvním případě jeho hrdinství skončilo zlomeninou nosu, ve druhém přetržením řetízků. Ale nelituje. Do jejich pronásledování by se třiatřicetiletý nádražní dělník prý pustil zase.

„V lednu jsem šel nakoupit do obchodu. Stál jsem zrovna u uzenin, když jsem zahlédl, jak z prodejny vybíhá muž, za kterým se vyřítila vedoucí obchodu. Pochopil jsem situaci a vyběhl za zlodějem, který měl batoh napěchovaný kradenými věcmi. Venku byl sníh, takže to žádná sranda nebyla, navíc měl dotyčný docela kondičku,“ vypovídá Pavel Kužela. Pronásledoval zloděje až do parku Michalov, kde se mu schovával za stromy.

„Mobilem jsem zavolal na 158 a přivolal policisty. Mezitím se mi podařilo zloděje chytit, povalit na zem a čekat na hlídku. V nestřežené chvilce mě ale praštil takovou silou do nosu, že jsem začal krvácet. Ale chytil jsem ho,“ popisuje Kužela.

Druhý případ se stal v červenci. Statečný muž se nachomýtl k případu, kdy v tomtéž obchodě zase kradl zloděj. „Všiml jsem si, že jeden mladík má pod bundou kradené věci. Vstoupil jsem mu do cesty a upozornil ho, že zboží ještě nezaplatil. On se ale se mnou odmítl bavit,“ říká Pavel Kužela. Proto zloděje uchopil pevně za ramena a odvlekl ho k vedoucí, která se už postarala o to, aby vrátil kradený alkohol.

Když zloděje odváželi policisté, stačil ještě Pavlu Kuželovi říct, že až se dostane ze služebny, přijde mu podřezat krk. „Takové výhružky jsem ale nebral vážně,“ konstatuje Pavel Kužela, který se ve volném čase věnuje ostraze objektů a pořádá kurzy sebeobrany pro ženy.

7. Jana Dostálová: ubránila přírodu

Medaili za odvahu by si zasloužila také Jana Dostálová ze Žeravic. Sice nikomu nezachránila život, ale přesto o ní místní lidé mluví jako o hrdince. Díky ní nepřišel do obce investor, který se tu rozhodl těžit písek.

Lukrativní pozemek se zásobami písku na kopci nad Žeravicemi se snažily přeměnit v milionovou zakázku už tři společnosti. Všechny ale narazily na Janu Dostálovou, která přes úřední a politickou mašinérii dokázala zabránit velkým podnikům, aby se pustily do těžby.

„Žeravice jsou krásná vesnice. Kdybychom dovolili, aby se tu těžil písek, stane se z ní měsíční krajina. A co bychom předali našim dětem? Zplundrovaná pole? Všechno se přece nedá zpeněžit, musíme myslet i na další generace. To, že jsem vyhlásila válku všem investorům, kteří tu chtěli rychle obrátit peníze, nepovažuji za hrdinství, ale za morální povinnost,“ říká devětačtyřicetiletá Dostálová.

První společnost přišla do obce v roce 2002 a Janu Dostálovou podcenila. Druhá rovněž. Třetí už si vloni připravila živnou půdu, aby se záměrem těžby písku uspěla a nasadila do boje silné argumenty. Netušila ale, na jak pevnou skálu narazí. Dostálová neváhala zorganizovat další petici a snesla přerovským zastupitelům na stůl důkazy o neprospěšnosti záměru. Ti nakonec pro těžbu písku ruku nezvedli. Investoři se tak na nějaký čas stáhli. Lidé ze Žeravic se shodují, že díky statečnosti Jany Dostálové se ani oni nebáli postavit proti velkým firmám.

Autor: Naďa Jandová

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!

Tato stránka využívá služeb Google reCAPTCHA, na kterou se vztahují Smluvní podmínky a Zásady ochrany osobních údajů společnosti Google.