Bylo mu pět let a jeho radostí bylo hrát si na dvorku u rodného domu, přelézat ploty a vkrádat se do zahrad sousedů. Všude kolem něj žili jeho tety a strýcové, kteří tu měli svá malá hospodářství. Jenže ta idylka musela skončit. Psal se rok 1969 a rodiče mu řekli: „Pavlíku, musíme se stěhovat do paneláku, protože náš domeček zbourají. Ale bude to tam hezké, uvidíš.“ Vzpomínkou přerovského zpěváka Pavla Nováka mladšího začíná poslední díl seriálu Sedmičky o událostech, které změnily město Přerov. A panelová výstavba v něm nesmí chybět.
„Žili jsme na Trávníku, v rodném domě mého táty. Miloval jsem to tam. Pak malé domečky srovnali se zemí a místo nich postavili paneláky. Dostali jsme byt 3+1 v ulici Svisle, odkud bylo vidět na můj milovaný Trávník. Dlouho jsem si v paneláku nemohl zvyknout a ztrátu domu jsem nesl s lítostí,“ vypráví syn slavného otce.
Zmizela část historie
Šedesátá a sedmdesátá léta znamenala v Přerově vlnu výstavby panelových domů nejen na Trávníku, ale i v dalších místech. Zanikly celé čtvrti, v sutinách skončilo na osm set starých domů, z mapy města zmizely dvorky i rozlehlé zahrady.
Pro mnohé starousedlíky to byla krutá rána. „Pamatuji si, kolik živnostníků žilo třeba kolem Šířavy. Byli tam stolaři, truhláři, košíkáři, ševci i výrobci rakví. Žila tam i moje babička. Pukalo jí srdce, když se dozvěděla, že jí zbourají dům, kde žilo šest generací jejího rodu,“ vypráví osmdesátiletý František Váňa.
Na jedné straně v té době stáli zatvrzelí majitelé, kteří nechtěli opustit své domovy. Na druhé čekaly tisíce mladých rodin, pro které byla panelová výstavba šancí na rychlé a moderní bydlení. „Tehdy už byla v Přerově řada cihlových nájemních domů, které se začaly stavět po válce v okrajových částech. Cihlová sídliště postavila třeba Meopta, kousek od nemocnice v Dvořákově ulici zase vznikly byty pro zaměstnance nemocnice. Také Přerovské strojírny vybudovaly sídliště v Jižní čtvrti. Jenže pro paneláky mluvil pádný argument. Zatímco na stavbu jednoho bytu v cihlovém domu bylo potřeba zhruba dva tisíce hodin práce, stejný byt z panelu byl hotový za sedm set hodin,“ konstatuje přerovský historik Petr Sehnálek.
V první polovině šedesátých let stavěli dělníci panelové domy spíše rozptýleně, v dalších letech už socialističtí projektanti plánovali větší ucelená sídliště. Třeba na Velké Dlážce.
Padl i klášter
„Do dvanáctipatrového paneláku na Velké Dlážce 1 jsme se nastěhovali před Vánocemi roku 1969. Byl to jeden z prvních výškových domů v Přerově. Brzy tam vznikla i základní škola a v okolí dostavovali další panelové domy, do nichž se stěhovali mladí lidé s dětmi,“ vzpomíná jednaosmdesátiletá Josefa Pavlíková z Přerova, která v tomto domě žije dodnes. Už dvaačtyřicet let.
Na Velké Dlážce zmizely kvůli moderní výstavbě nejen staré rodinné domky, ale i hodnotnější stavby, na které dodnes Přerované s lítostí vzpomínají. Třeba klášter nebo reprezentativní secesní domy. „Tady ovšem nešlo jen o vyhrazení prostoru pro sídliště, ale také o potřebu napřímit a vyrovnat ulice kvůli dopravě. Kolem staré zástavby vedla úzká silnice a nebylo ji kde rozšířit. S narůstajícím provozem ale bylo jasné, že bez širší vozovky se v této části města lidé neobejdou. I proto bylo třeba domy zbourat. A nešlo jen o Velkou Dlážku, ale také třeba o přeložení dopravních tras ze Šířavy do nově vybudované třídy Lidových milicí,“ vysvětluje Sehnálek.
Další argument pro zbourání domů byl také hlasitý: zbavit Přerov domů vesnického typu, gruntů a sedláckých stavení. A vybudovat chloubu socialistického realismu.
Cirkusová manéž?
Za dvacet let vyrostly v Přerově stovky panelových domů, některé dokonce i u historického jádra. „To považuji za barbarství. Nechápu, jak komunisté mohli dovolit, aby tyhle domy stály v centru města. Paneláky jsou fackou na tváři každého města, ale tohle je oboustranný lískanec,“ zlobí se Jan Chmelíček z Přerova.
Velkou událostí byla i stavba sídliště v Předmostí, která nadobro změnila vzhled vesnice, jež se stala předměstím Přerova. I tady byla výstavba nešetrná a panelové „krabice“ tu obklíčily i letitý kostel.
V posledních letech se paneláky hodně mění. Původní šedivá sídliště dostávají nános pestrých fasádních barev. A zatímco někteří lidé tuto změnu vítají, jiní tvrdí, že teď Přerov připomíná spíše cirkusovou manéž.
