Přerov l To jaro před osmadevadesáti lety nebylo pro Jakuba Šnajdra šťastné. Při práci v hospodářství ho srazil splašený kůň a ještě ho škaredě posmýkal po zemi. Hlavou mu blesklo, že se zlomenou rukou mnoho práce nezastane. Určitě ho ale nenapadlo, že se proslaví.
Jeho jméno i příběh se dostaly do historie Přerova dílem obrovské náhody. Jakub Šnajdr se stal totiž jedním z prvních pacientů přerovské nemocnice, která své dveře otevřela první dubnový den roku 1913. V nemocnici bylo tehdy 135 lůžek a na apríla v nich ulehlo devět nemocných. Jejich bolesti jim pomáhali tišit lékaři pod vedením doktora medicíny Karla Šantrůčka a také jeptišky z Kongregace milosrdných sester.
Proč tak pozdě?
Je až s podivem, jak Přerované se stavbou nemocnice otáleli. „Své nemocnice už v té době měla obdobně velká, nebo i menší okolní města jako třeba Hranice, Lipník nad Bečvou, Prostějov či Kroměříž,“ líčí archivář Jiří Lapáček.
V Přerově teprve v roce 1905 koupilo město od hraběte Magnise pozemky pro nemocnici u silnice vedoucí na Kozlovice, o čtyři roky později ji začal projektovat pražský architekt Jan Veselský a do základů tu dělníci kopli v roce 1911. Nový špitál nesl dnes už pozapomenutý název „Jubilejní nemocnice císaře Františka Josefa I“.
Archivář připomíná i jednu „pikantnost“, která stavbu nemocnice provázela. Původní milionový rozpočet na stavbu se totiž zdál radním příliš vysoký, a tak dali příkaz projektantovi, aby navrhl nemocnici za sedm set tisíc korun. Což beze zbytku splnil. Akorát se nepochlubil, že z dokumentů vygumoval stropy, pilíře, schody i operační sály. Takto ošizený projekt bez problémů prošel i přes úředníky a znalce, kteří ho „odklepli“. Pak sice museli čelit kritice za neschopnost a lajdáckost, ale Přerované byli rádi, že už nemusejí zajíždět do okolních měst.
Do té doby tu měli lidé jen epidemiologické oddělení, které bylo ve Ztracené ulici. Mezi Přerovany v té době řádil tyfus, tuberkulóza a další zákeřné choroby, které je klátily. „Je známo, že v Přerově byla špatná kvalita vody, a to často přinášelo život ohrožující potíže. Toto oddělení bylo připravené řešit případnou epidemii, která by město zachvátila,“ vysvětluje Lapáček. A historicky tu měl své místo i špitál v Mostní ulici, který od šestnáctého století poskytoval péči starým a nemohoucím lidem.
Porodní báby i lazebníci
Ještě než se Přerovští pustili do stavby nemocnice, pracovalo na sklonku devatenáctého století v celém okrese jedenáct lékařů, pět magistrů chirurgie, čtyři lékárníci a stovka porodních bab. „Porodní báby tu přiváděly děti na svět prakticky až do války. Chodily k rodičkám domů a navštěvovaly je i v šestinedělí. Ještě i já jsem v roce 1938 přišla na svět v našem domečku na Trávníku,“ podotýká Libuše Tallová, která se narodila v Přerově.
Porodní báby ale nebyly jedinými předchůdkyněmi zdravotníků. Byli tu třeba lazebníci, kteří nabízeli lidem hygienu ve veřejných lázních, nebo také ranhojiči. „Jim nablízku stáli například bradýři, čili holiči, kteří nemocným pouštěli žilou. Felčar se zase říkalo polním vojenským doktorům, kteří měli velké zkušenosti s léčením zraněných. Zajímavé je, že se lidé se zlomeninami obraceli třeba i na katy, kteří sice hříšníkům lámali údy, ale zároveň je uměli i napravovat,“ připomíná Lapáček.
Historické zdroje dokonce zachovaly i jméno vůbec prvního přerovského lékaře. Jmenoval se Vít, a když v roce 1531 zemřel, zapsali jeho současníci, že odešel muž „veliký, čistý, tlustý a kadeřavý“. A přidali i doušku o tom, že o život ho připravily čarodějnice, které ho otrávily.
Další doktor, který se zapsal do dějin Přerova, se jmenoval Götz. Ten pomáhal Přerovanům od léta roku 1715 do února 1716, kdy město zasáhla morová epidemie, které podlehlo 956 křesťanů a 78 židů. Když se město dostalo z morového sevření, byl jako projev díků před přerovskou farou postaven morový sloup se sochou svatého Josefa. Před zámkem pak „bděla“ socha svatého Rocha, který měl chránit lidi před morem. A chrání je dodnes.
Také nemocnice v Přerově má svého ochránce. „Socha Panenky Marie chrání nemocné v dnešní zahrádkářské kolonii, která je pod nemocnicí. Věřím její síle, a proto k ní nosívám květiny,“ podotýká Miroslava Masná, která má v této části města chatu.
Nemocnice dnes
Přerovská nemocnice, která má za sebou stoletou historii, prošla mnoha změnami. Pozitivními i negativními. Od roku 1948 nesla název Okresní státní nemocnice v Přerově a měla deset nemocničních oddělení. Bylo tu 620 lůžek a v tom roce v nemocnici ošetřili přes třináct tisíc pacientů. Později ještě změnila svůj název několikrát – jmenovala se Okresní ústav národního zdraví, Nemocnice s poliklinikou nebo jednoduše Nemocnice Přerov.
„V současné době spravuje nemocnici společnost Agel, nachází se tu 405 lůžek, na kterých se ročně vystřídá zhruba sedmnáct tisíc pacientů. V nemocnici pracuje více než šest set zaměstnanců, z toho stovka lékařů,“ říká závěrem mluvčí nemocnice Hana Szotkowská.
