Sedmibojařku motivuje i babička
Tanec, nebo volejbal. I u těchto sportů mohla podle vlastních slov skončit sedmibojařka Kateřina Cachová. Nakonec zásluhou babičky vyhrála atletika a v ní víceboj. „Jako malá jsem byla živé dítě, takže se mě doma snažili někde přihlásit, ale nadšení přišlo až s atletikou,“ říká dnes Cachová.
„Osobně si myslím, že by s ní měl začínat každý atlet. V mládí je třeba rozvíjet všestrannost, a co tak může být lepšího. Mě bavily pestré tréninky a vždy se dělalo něco jiného,“ dodává s tím, že jí nikdy nedělala problém disciplína.
K tomu má výbornou podporu z domova, kdy mamka a babička fandí, jak se dá. „Babička je asi největší fanda. V televizi sleduje všechny mé závody, které vysílají, a často mi říká spoustu novinek, co se dočetla v novinách a ke mně se to ještě nedoneslo,“ vypráví.
Její maminka zezačátku sice atletice úplně nerozuměla, ale v posledních letech pokaždé, když závodí, sedí u internetu a sleduje výsledky. „Kontroluje bodovací tabulky a posílá povzbuzující SMS,“ popisuje fandovství svých nejbližších.
I díky neutuchající podpoře od příbuzných dosáhla Katka v minulé sezoně na výtečné výsledky. Dvě medaile na dvou mezinárodních akcích jsou toho důkazem.
Jednou 6500 bodů
„S minulou sezonou jsem maximálně spokojená. Získala jsem stříbro na evropském šampionátu do třiadvaceti let v Ostravě, kdy jen pár bodíků chybělo na medaili nejcennější. Pak jsem v Shenzhenu získala bronz na Letní univerziádě a nakonec jsem poprvé startovala na mistrovství světa dospělých v Tegu,“ hodnotí spokojeně uplynulou sezonu.
„Letos mě čeká mistrovství Evropy, na které je potřeba splnit limit 5920 bodů, ale hlavně olympijské hry. Tam je „A“ limit 6150 bodů, což by znamenalo překonání osobního rekordu,“ mluví o blízké budoucnosti. Její současné maximum je právě výkon z loňského ostravského šampionátu 6123 bodů.
Podle svých slov ale může jít výš. Zvlášť, když před půl rokem začala trénovat ve skupině Martiny Blažkové. „Věřím, že mi tato změna může pomoci. Loni se mi poprvé podařilo překonat magickou hranici šesti tisíc bodů. Chtěla bych se jednou dostat přes šest a půl, což už je mezi dospělými světová úroveň,“ popisuje.
Větší závod, větší hec
Většina sportovců nedělá, aspoň tak o tom mluví, rozdíly mezi řadovými a velkými závody. U Katky je to jinak. „Na mistrovství světa se sportovec připravuje rok, na olympiádu čtyři. Je to jeho hlavní cíl sezony a na něj se připravuje. Malé závody slouží jako trénink, test, rozzávodění nebo možnost pro splnění limitu,“ poznamenává s tím, že rozdíl mezi malými a velkými závody se tvoří spolu s věkem a hlavně růstem výkonnosti.
Když začínala, tak mistrovství republiky pro ni mělo hodnotu mistrovství světa. „Mění se i vnímání závodů. Na krajský přebor se nenahecuju tak, jako na mezinárodní akci. A tak by to mělo být,“ dodává.
Nejen atletika
Úspěchů už Katka pár má, ale přiznává, že je stále složitější přidávat další. „První většinou přijde tak nějak sám. Můj přišel, když jsem vyhrála mistrovství světa do sedmnácti let. Každý další už je těžší a těžší. Proto si cením každého dalšího závodu, který se podaří,“
říká.
A v těch svých vydařených jeden top našla. „Nejvíce si cením loňského stříbra z Ostravy. Mistrovství se konalo na domácí půdě. Tam, kde jsem každý den trénovala, a před lidmi, které dobře znám,“ vysvětluje.
Jméno Kateřiny Cachové ovšem není spojené jen s jejími výkony na atletických sportovištích. Už třetím rokem studuje sportovní management na ostravské Vysoké škole báňské a navíc je součástí projektu „McDonald's Olympic Hopefuls“, který podporuje mladé sportovce.
„Je to pro mě výzva. V takovém projektu není moc sportovců, a tak jsem ráda, že můžu být mezi nimi. Vytváří podmínky, které mladý sportovec potřebuje a nikdo jiný je nezajistí. Svaz nebo střediska dají finance, ale hlavní jsou ideální podmínky ve všech směrech,“ popisuje cíl projektu. Ten umožňuje využívat služeb nejrůznějších odborníků. Ona sama přitom spolupracuje hlavně s fyzioterapeutem Davidem Vrbickým.
