Na otázku, co je lepšího než hip hop, odpovídají téměř sborově a okamžitě: nic. Trénují třikrát v týdnu a ještě o víkendu – pokud nemají závody či vystoupení. Sedm tanečnic vyhrálo českou ligu, jsou mistryněmi republiky, mistryněmi Evropy a vicemistryněmi světa ve své věkové kategorii.
Dívky ze sedmých a osmých tříd si našly cestu k hip hopu různě. Některé přišly do kulturního domu na Novém Světě samy, jiné s kamarádkou. A skutečně se jim tam nový svět otevřel. „Já jsem viděla hip-hopové vystoupení ve škole v Řezníčkově ulici, když jsem byla ve čtvrté třídě,“ vzpomíná Dobromila Dvořáková, jak se rozhodla pro hip hop.
„Teta Dita a moje máma jsou kamarádky,“ svěřuje se zase Leona Koutná a ukazuje na vedoucí taneční školy Lola's Dance Ditu Souralovou.
Nejdál se tanečnice vypravily na světový šampionát do Finska, kam jely autobusem a lodí tři dny. Závodily ale i v Amsterodamu nebo Brémách. Ostravu, Prostějov nebo Žilinu považují skoro za samozřejmost.
Sedm hiphoperek mají na starosti čtyři trenéři. „Když mají svůj den, tak je neuklidní vůbec nic, ale jinak jsou bezproblémové,“ říká dvacetiletý stavbyvedoucí a hiphopový trenér Filip Nejedlý. Sám do školy přišel před pěti lety s partou deseti kluků. Kromě něj už nikdo z nich netančí. Většina trenérů je stále aktivními tanečníky, a dokonce dívky ze sedmičlenné skupiny už nyní fungují jako trenérské asistentky.
Jedním ze znaků úspěšné dívčí skupiny je týmový duch. Dokonce mezi sebou nemají ani žádnou kapitánku. Holky tvrdí, že se nikdy ani nepohádaly. „A jestli jo, tak jen trochu, nikdy to nebylo nic vážného,“ prohlašuje Anna Snášelová. A když některá z nich něco pokazí, vzájemně si to odpustí. „To se může stát každému, že pokazí nebo zapomene nějaký prvek. Většinou se omluví, chytí se a jedeme dál,“ dodává.
Není to spartakiáda
Co je vlastně hip hop? „Není to žádná spartakiáda. Nejsou tam předepsané kroky. Tanečník pohybem vychytává hudbu a musí do ní vložit své tělo. Má předepsané techniky, ne kroky,“ vysvětlila vedoucí školy Dita Souralová.
Jednadvacetiletá trenérka Zuzana Patakiová tvrdí, že nejtěžší je na hip hopu improvizace. Sama tančí od sedmi let, začínala ale společenskými tanci. „Jeden krok se dá v hip hopu udělat tisíce způsoby.
Důležitý je prožitek. Některým to trvá déle a je na nich vidět, že hudbu nevnímají,“ říká Patakiová. Trénuje asi padesát dětí a tvrdí, že i v mimořádně úspěšné sedmičce dívek jsou talenty od pánaboha i ty, které si svůj úspěch doslova vydřely svou pílí.
„Zpočátku jsme takový úspěch nečekali. Když začaly vyhrávat, bylo jasné, že to půjde,“ směje se Patakiová. Na úspěch mají v Lola's Dance zvláštní recept. „Před šampionátem jim vždy zdůrazňujeme, ať si to hlavně užijí. Ostatní touží po medaili a jsou doslova přehecovaní. Jsou v křeči. Naše holky jsou v pohodě a medaile pak přijde skoro mimochodem,“ uvedl Nejedlý.
