Sedm hubených let prý střídá sedm bohatých. Jak vypadaly ty poslední a které události poznamenaly táborský svět v minulosti? Co přinesly „sedmiletky“ poctivě sledovali redaktoři místních týdeníků.
Rok 1962. 7 x 7 let nazpět
Tábor vstoupil do radostných perspektiv druhého roku třetí pětiletky. Městský pivovar oslavil tři sta padesát let, Jordán let čtyři sta sedmdesát a vše nové „mělo zelenou“. Psal se rok 1962. Noviny přinášely téměř výhradně útržkovité dobré zprávy.
„Oba už vědí, že po námluvách, letos v máji započatých, bude určitě svatba. Veselá, radostná,“ láká redaktor týdeníku Palcát k četbě článku s velkým titulkem A svatba bude… Milenci ale nejsou ledajací. Ženichem je totiž JZD Pod horou v Budislavi a nevěsta, taktéž JZD z blízkého Hlavňova. Spojit navždy je měla slavnostní slučovací schůze družstevníků z obou míst.
A euforie pokračovala. Urychleně vyšlechtit nejvýnosnější odrůdy brambor a splnit tak přední vládní úkol? Dokázali to táborští šlechtitelé a brambory nazvali Orlík. Ve šlechtitelské stanici Červený Dvůr u Měšic se zase povedl Jetel švédský táborský, Táborské červené zelí a česnek.
„Nejde mi do hlavy, proč jedna ošetřovatelka nadojí v průměru přes sedm litrů a proč jiná tři. V tom musí něco být. Já být tak mladá, tak nebudu v noci ani spát, dokud bych tomu nepřišla na kloub,“ říká Ukrajinka Zagladová, žena s černým šátkem uvázaným na hlavě. Hrdinka socialistické práce a poslankyně Nejvyššího sovětu SSSR radila Táborským a zemědělcům v JZD Skrýchov s hromádkami hnoje i dojivostí 17. listopadu 1962.
6 x 7 let aneb rok 1969
Město žilo přestavbou centra. V historickém jádru bydlelo osmnáct procent lidí. Více než polovině chyběl samostatný záchod, koupelna, čtvrtina neměla napojení na kanalizaci. Etapy oprav byly naplánované až do roku 1985. Odborníci zajistili podzemí desítek domů, opravili ulice, hradby.
„V pátek ve čtrnáct hodin byli náhodní chodci na Žižkově náměstí v Táboře svědky malé oslavy. Předseda MěstNV Bohuslav Churáček položil za asistence dlaždičů a ostatních pracovníků poslední kostku do dlažby náměstí,“ dodává redakce Palcátu a doplňuje informaci o červnovém přečíslování domů v centru.
Divadlo v té době vyprodal Waldemar Matuška a po něm Josef Laufer. Okresem se stejně jako jinde začaly šířit ilegální noviny nazvané Zprávy. Rozdělily malý táborský svět. Balík prý našli i před ředitelstvím Komunálních služeb v Soběslavi.
Místní ale měli také prozaičtější starosti. V roce 1969 bylo v okrese 2894 zájemců o nové auto. A před nimi dvaatřicet měsíců čekání na sen.
5 x 7 let. Rok 1976
V roce, kdy světovou hudební scénu ovládli Sex Pistols, hrálo na Táborsku šedesát skupin nejrůznějších žánrů. Projít musely pravidelnými přehrávkami.
„Je celá řada souborů, které, neváhám to napsat otevřeně, potřebují soustavnou odbornou a společenskou kontrolu,“ stěžuje si redaktor týdeníku. Některým, a zvlášť těm v oblasti beatu, prý navíc stačí jen tak něco uhrát a vyluzovat muziku k pochybnému tanci.
A výsledek? Osm souborů neprošlo vůbec, dva mohly účinkovat jen na pohřbech. Autor s potěšením hodnotí, že „tvrdému beatu odzvonilo“. Pomalu se jeho vlivu zbavují i soběslavští Pavouci, skupina Orion a Akropolis. Oslnil naopak Orchestr ing. Hofreitera a taneční orchestr Vráti Heřmánka.
4 x 7 je rok 1983
Přípravy na pětatřicáté výročí února 1948 vrcholily. Agitace na školách, nástěnky, besedy s milicionáři a pamětníky. Navíc velká manifestace spojená s přehlídkou lidových milic, SNB i armády.
Červeného sukna bylo v Táboře dost, hůře na tom byly prodejní pulty s dětským zbožím. Průzkumu se ujaly osmnácti až dvacetičlenné komise žen. „Matky si stěžují na špatnou kvalitu u nás vyrobených punčocháčů a raději kupují kvalitnější kalhotky dovážené z NDR,“ konstatuje jeden z tehdejších článků. Chybí bavlněné roláčky, chlapecká tílka a slipy, bavlněná trička s krátkým rukávem ve všech velikostech, holínky, je nedostatek cviček, pionýrek, tenisek po celý rok. Výčet pokračuje přes papírové pleny k bruslím a tenisovým míčkům. Děti ale mohou dědit po starších sourozencích, budiž lidem útěchou od redaktorů.
1990 = 3 x 7
Rok novinek, změn a zvratů. Třikrát sedm let nazpět. Noviny žily politickou situací. Zvaly na představení, koncerty, s opatrností probíraly, co čeká město v novodobých dějinách. Poodkrývaly tajemství dřívějších tabu. Jako v článku s titulkem Umlčení herci. Autorem přímých rozhovorů vedených narovinu s odborníky i tehdejšími činovníky byl táborský fotograf Jára Novotný.
„Některé soubory k nám nechtěly jezdit. To je záležitostí občanů Tábora, kteří znechucovali svými dopisy na určitá místa po určitých představeních natolik soubory a ředitele divadel, že váhali, zda sem vůbec přijet,“ vypovídala v článku dramaturgyně Dagmar Chobotová, která držela kvalitu táborského divadla. Za Tábor se prý mnohokrát styděla. Hlavně za to, že musí prosit o představení pro město, odkud chodí tolik udavačských dopisů jako z žádného jiného.
Některá představení zrušili z politických důvodů úplně. Na oficiálním seznamu zakázaných umělců, kteří podepsali prohlášení „Několik vět“ byla jména jako Kocáb, Kubišová, Nohavica, Spirituál kvintet, Svěrák, Smoljak, Bartoška, Jirásková nebo Zdena Hadrbolcová. Právě tu zachytil v novinách fotograf, jak mluví k účastníkům demonstrace na táborském Žižkově náměstí.
Dvě sedmičky. 1997
Ostré debaty za záchranu botanické zahrady nebo její přehrazení silnicí se strhly v roce 1997. Petici podpořily tisíce lidí a dva a půl hektaru zahrady nakonec vydrželo. Vlasta Parkanová se měla stát ministryní, v Táboře vznikl McDonald's a místní protestovali proti rušnému hudebnímu klubu Bunkr na Píseckém rozcestí. Radní prodali za korunu zámeček v Měšicích Berwidu Buquoyovi a Táborské trápila doprava.
2004. Rok Střelnice
Léta nedávno minulá. Bylo jich sedm a rok 2004 poznamenala dlouhá kauza kulturního domu. „Střelnici chtějí koupit čtyři firmy. Radní doporučují prodat Střelnici Dvořákovi. Bude Střelnice
(N)ádherná? Rozhodne se v březnu…,“ křičely titulky týdeníků a deníků po celý rok. Hned na to sledovaly změny na E55. Objížďky, nové podchody a kruhové objezdy. Město koupilo sokolskou plovárnu a začalo řešit parkovací domy.
