Otevření Divadla Fráni Šrámka po rekonstrukci a digitalizace kina Portyč patřily loni k hlavním kulturním událostem v Písku. „Rád vzpomínám třeba na vystoupení Jaroslava Duška, Pavla Šporcla se Severočeskou filharmonií nebo na koncert kultovní brazilské kapely Sepultura. Tou jsme to ostatním městům včetně Českých Budějovic pěkně natřeli, byl to bonbonek,“ usmívá se ředitel Centra kultury Písek Ctirad Havel. Metalová legenda Sepultura pak hrála už jen v Brně a Praze.
Když hledám důvody, proč se těšit na nový rok, prohlížím si kulturní kalendáře. Na co se těšíte vy?
Byl bych šťastný, kdybychom udrželi rozsah a úroveň nabídky, na kterou jsme písecké publikum už naučili. Až si někdy říkám, že jsme ho pěkně rozmlsali a že je čím dál těžší servírovat další lahůdky.
Písku se odedávna říká město kultury. Čím tuto nálepku udržet?
V Centru kultury pořádáme přibližně devět set akcí za rok, v průměru tři denně. Spravujeme kulturní dům, divadlo, koncertní síň Trojice, areál kina Portyč včetně galerie, letní kino, altán v parku a ještě se podílíme na velkých akcích. Letos budeme mít na starost městské slavnosti, jejichž hlavní postavou bude Švejk.
Loni byla hlavním úkolem oprava Divadla Fráni Šrámka, které jste otevřeli v magický den 10. 10. 2010.
Toto datum jsem kdysi jen tak plácnul, ale lidé se ho chytili kvůli snadné zapamatovatelnosti. Firma Kočí měla termín do konce listopadu, ale nakonec hlavní práce stihla.
Pak ale vyšla najevo řada nedostatků.
Je třeba připomenout, že to byla částečná oprava, nikoli celková. Myslím, že rekonstruované prostory dýchají příjemnou atmosférou. Firma Kočí odvedla kvalitní práci a na nás bylo pak najít a společně odstranit provozní nedostatky. Není pravda, že byly závady tak velké, aby je mohla radnice reklamovat.
Ale z první řady balkonu prý není dobře vidět na jeviště.
Ani toto nemůžeme projektantům ani architektovi vyčítat, protože dokázali, že místa v první balkonové řadě splňují normy. Přesto firma nabídla vylepšení. Vypravili jsme se pro inspiraci do Divadla v Karlíně a našli čtyři varianty řešení. Nejjednodušší a nejrychlejší bude vyrobit podložky a zvednout první řadu o šest centimetrů. Myslím, že to stihneme ještě teď v lednu.
Divadlo vám přineslo i další nepříjemný zážitek. Bylo těžké ukončit představení Oldřicha Kaisera?
To byla asi má nejtěžší chvíle tady. Seděl jsem v hledišti a pořád doufal, že se nějak chytne, jenomže mu nebylo rozumět a měl výpadky. Musel jsem jít k němu na jeviště a omluvit se lidem, že je herec indisponovaný, a proto dostanou náhradní představení.
Dostanou?
Už brzy, ale ne s Kaiserem, který prý pak musel z Divadla Ungelt odejít. Uvedeme 12. ledna tragikomickou roadmovie Na útěku, v níž hrají Jana Štěpánková a Zlata Adamovská.
Náhradní termín má i Štefan Margita.
Ano, kvůli nemoci nemohl přijet v listopadu. Za doprovodu kytaristy Lubomíra Brabce zazpívá v divadle 19. ledna. Ještě není úplně vyprodáno.
Zato divadelní předplatné šlo na dračku. Zdá se, že publikum bylo hladové.
Předplatné A jsme vyprodali hned, ve skupině B zůstala asi třetina vstupenek. Od jara jsme tedy béčko posílili a já s údivem zjistil, že si lidé kupují dokonce obě varianty předplatného najednou.
Z čeho máte ještě radost?
Že tu mám tým lidí, na které je spolehnutí. S nimi si můžu troufnout na novinky v Galerii Portyč a třeba i na rekonstrukci letního kina, pro kterou bych rád sehnal evropské nebo státní peníze. Taky se chci víc věnovat divadelní kavárně, která je ideální pro komorní pořady. Dřív jsem moderoval rozhovory v pořadech Živé noviny nebo Posezení s…, k čemuž bych se chtěl vrátil.
Jak jste se to naučil?
Jsem služebně nejstarším hercem Prácheňské scény. Před pětačtyřiceti roky jsem začínal na Zvíkově jako šestileté páže a dotáhl to až k mému oblíbenci Mikuláši Dačickému. Většinou jsem hrál záporné role, ale mou poslední větší postavou byl Martin Kabát v Hrátkách s čertem. Hereckou dráhu jsem tedy zakončil zvesela a teď už jen zaskakuji.
