SERIÁL SUBKULTURY: Život na prkně a čtyřech kolečkách
Hranice/ Na prkně se čtyřmi malými kolečky sjíždí schody, najedou na zídku, na zábradlí, odraz a už letí vzduchem, kde předvedou nějaký efektní kousek a zase dopadnou na všechna čtyři kolečka. Spojuje je pohoda, přátelství, svoboda. Poslouchají hip hop, rock, punk, metal, rap a v poslední době i taneční hudbu. Chtějí umět co nejlépe jezdit na skejtu a svým koníčkem se živit. Skejťáci, skateři či skateboardisté. Patří mezi ně i desítky mladých lidí v Hranicích a Přerově. Například student hranického gymnázia Marek Langer.
Na skateboardu jezdí už šest let. „Bydlel jsem u letního kina a viděl jsem, jak tam jezdí kluci. Zkusil jsem to a už jsem u toho zůstal,“ vzpomíná Langer na první impuls, který z něj udělal skejťáka.
Na prkně jezdí pořád
Komunita skejťáků se točí okolo sportu, který vznikl ve Spojených státech amerických v padesátých letech minulého století. „Vymyslela ho skupina surfařů z Kalifornie. Aby nemuseli čekat na vlny na moři, přidělali si na surf kolečka a jezdili z kopce dolů. V sedmdesátých letech se pak začaly vyrábět první skateboardy, vznikaly první značky a začal skateboom, který se rozšířil po světě,“ připomíná historii tohoto sportu Langer. Dnes je jízda na skejtu nejen extrémní sport, ale také zábava i způsob dopravy.
Pro Langera je skateboarding hlavně koníček. Každý den jezdí čtyři hodiny. „Když nemám školu, jezdím šest až osm hodin. Když je hezky, jezdím pořád a piluju triky. Obětuju tomu veškerý čas,“ říká.
Přál by si, aby se svým koníčkem, který ho baví, mohl živit. „Když člověk jezdí dobře, někdo ho natáčí a fotí, všimne si ho sponzor. Někteří skejťáci se tím živí, platí jim za to, že jezdí, že vyhrávájí závody,“ dodává Langer.
Různé styly
Subkultura skejťáků byla dříve jednotnější. Většina v ní poslouchala stejnou hudbu a podobně se oblékala. Dnes už je to jinak. „Hodně lidí si myslí, že ke skejťákům patří hip hop. Ale někdo poslouchá rap, někdo metal nebo punk rock. V poslední době se mezi skejťáky hodně rozmohl drum and bass. A podle toho, co kdo poslouchá, se i obléká,“ říká Langer, který má rád hip hop, funky a rap.
Ne všichni skejťáci nosí volné kalhoty, dlouhá trička a mikiny. „Dřív jsem měl široké kalhoty, teď nosím normální manšestráky nebo rifle. Hodně se nosí i tepláky a šusťáky skejťáckých značek,“ vysvětluje student. Trička nosí větší. „Cítím se v nich volný, skatebording je volnější sport, žádný trenér po vás neřve. Myslím, že se to nedá naučit, když po vás někdo řve. Každý se to učí sám, odkoukává to od těch, kteří to umí,“ dodává.
Základem oblečení jsou boty. „Ty si kupuji ve skateshopu, na značce ani na tvaru nezáleží. Když jsem před pěti lety začínal, nejlevnější stály osmnáct stovek, teď šly ceny dolů, stojí od osmi set do třech tisíc korun,“ upřesňuje Langer. Ani v pokrývce hlavy nejsou skejťáci jednotní. „Nosí se kulaté čepice s rovnými kšilty, klasické čepice, i ty, které mají vzadu síťku. Někdo nosí klobouky, někdo zimní čepice od jara do podzimu,“ vysvětluje Langer.
Všechno potřebné nakupuje ve skateshopu. „V Hranicích je nejlepší obchod v okolí. Jeho majitel Miroslav Čech stál u zrodu skateboardingu v Hranicích. Pak začal prodávat skejty, chodí k němu skejťáci i z okolí,“ pokračuje Langer.
Nejdůležitější pomůckou je skejt. Prkno vydrží měsíc, někdy jen týden. „Profíci mají skejt na dva tři dny, někteří na pět minut. Boty vydrží zhruba měsíc,“ dodává Langer. Odhaduje, že skejtů „spotřeboval“ zhruba dvacet. „Lámat jsem je začal až poslední dva roky,“ upřesňuje. Největší položkou jsou pro něj boty. Za ty ročně utratí tak patnáct tisíc korun. Desky ho přijdou na dalších zhruba třináct tisíc korun a další doplňky na šest sedm tisíc korun.
Místa k ježdění
„Denně se nás v Hranicích schází a jezdí šest sedm lidí. Ale ve městě je zhruba třicet skejťáků plus další lidi z vesnic v okolí. Setkáváme se ve skateparku v Žáčkově ulici nebo se domluvíme a jedeme někam autem. Vloni jsme hodně chodili do letňáku. Tam jsou schody. Také jsme párkrát jezdili na náměstí, kde je mramor, nebo u sokolovny, ale odtud nás vyhánějí,“ líčí Langer. Těší se už na novou překážku, která přibude v hranickém skateparku. „Vloni v říjnu schválili zastupitelé novou rampu za půl milionu korun. Letos ji postaví,“ dodává.
Zatím, když to jde, vyráží do skateparků po celé Moravě. Často jezdí do Přerova. „Tam je super skatepark, ale je tam i hodně kolařů, a tak hrozí úrazy,“ říká. Zná i skatepark v Lipníku. „Tam je ale hrubý povrch. Nejlepší je mramor, který má skvělé jízdní vlastnosti. Službu udělá i hladký beton,“ dodává. V létě vyjíždějí hraničtí skejťáci do Českého Těšína, kde je nový betonový park, nebo do Frýdku-Místku, kde se skvěle jezdí na mramoru u pomníku.
„Občas jezdím do Prahy, kde se scházíme u bývalého Stalinova pomníku. Je to tam celé z mramoru, jsou tam vhodné překážky jako schody, patníky a zídky,“ tvrdí Langer. V zimě to ale mají skejťáci těžší. „Dá se jezdit v halách, ale v Hranicích žádná není,“ dodává.
To, jak je kdo dobrý, mohou skejťáci zjistit na závodech. V Hranicích se konaly dva. „V roce 2008 jsem vyhrál já, letos jsem byl druhý,“ uzavírá Langer.
