Šerm: modřiny, pot i krev

Meče řinčí, od čepelí létají jiskry a oči diváka téměř nestíhají. Dva mladí chlapci v kostýmech se za zvuků dramatické hudby řežou hlava nehlava. Zdánlivě. Každý pohyb je promyšlený a předem pečlivě nacvičený.
Jednou ze skupin, které vystoupení historického šermu pořádají, jsou i Páni z Hradce. „Existujeme už od jara roku 1999,“ říká jejich vedoucí Jindřich Figura. V současné době ve skupině působí pět aktivních členů a dalších šest nebo sedm čestných či hostujících. Své umění šermíři předvádějí nejen na různých městských a hradních slavnostech, ale třeba i na maturitních plesech a dětských letních táborech.
„V našem repertoáru ale nemáme jen šerm. Na přání předvádíme i ukázky kovářského řemesla nebo ohňová vystoupení,“ přibližuje Figura, který se sám kovařině a výrobě historických zbraní věnuje. „Historický šerm je koníček náročný jak na vybavení, tak na fyzičku. „Nováček nemůže očekávat, že by přišel a po chvíli už by se mohl s někým bezhlavě mlátit mečem,“ směje se šermíř Jiří Tůma a předvádí zhruba čtvrthodinovou sadu cviků na protažení těla. Soustředí se především na nohy. „Je důležité se na začátek pořádně rozehřát a rozhýbat. Jinak se klidně může stát, že si člověk při souboji lehce natáhne nějaký sval,“ poučuje Tůma. Následně je nutné procvičit kroky. Jen co se rozcvičení šermíři rozestaví, začnou sálem znít ostré povely. „Posun! Odskok! Výpad!“ Někteří cvičící doprovázejí každý svůj pohyb výkřikem. To podle Tůmy pomáhá soustředit energii.

Každý úder má název

Konečně dochází na zbraně. S opravdovými meči se ale prozatím necvičí, v rukou šermířů se začínají kmitat dřevěné meče, násady od košťat nebo plastové trubky obalené molitanem. „Každý úder má svůj název podle toho, na jakou část soupeřova těla a jakým směrem je vedený,“ vysvětluje Figura. „Sek přes pás člověka se jmenuje trpaslík, ráně shora se říká střecha, úhlopříčný úder od kyčle k rameni je zase kanec. Ten taky ryje zespodu,“ dodává.
Nakonec na řadu přicházejí i vytoužené šavle, flerety, dýky, a hlavně meče. Většina ze šermířů už má zbraň svou, ukovanou přímo na míru majiteli. Převládají jedenapůlruční meče. Délka jejich čepelí se liší podle výšky majitele, jedno mají ale všechny společné. Jsou velmi těžké.
Od začátku tréninku uplynuly dvě hodiny. Ruce upocených šermířů se už znatelně třesou, někteří z nich se opírají o zeď a protahují si nohy. Na povel se všichni postaví do kruhu, úklonou se symbolicky rozloučí a oficiálně ukončí trénink. I přes značnou únavu se nikomu domů ještě ale nechce. Vedoucí z batohu vytahuje knihy o zbraních ze čtrnáctého století, jiný člen skupiny zase ostatním předvádí svůj nově ušitý renesanční kostým. Když se vynadívají, vytáhnou kus papíru a začnou sepisovat sestavu soubojů pro nové letní vystoupení.
Páni z Hradce netrénují jen v tanečním studiu nad Paradise Clubem. Když neprší, využívají venkovní hřiště v Horní Pěně. Skupina jezdívá i na šermířské školy do jiných měst, například do Tábora, kde trénuje známý český šermíř mistr Koza. Někdy také vyráží do zahraničí, třeba do Polska, na Slovensko nebo do Itálie. „Kluci si občas stěžují na únavu, ale radost z podařeného vystoupení všechno zlepší. Historický šerm je sice zábava a umění, ale je to taky sport jako každý jiný,“ říká vedoucí Figura.

Krev občas teče, měli i propíchnutou tvář

I přes pečlivé přípravy ale někdy dojde ke zranění. Při tréninku, ale i při živém vystoupení. „Je jasné, že krev tu a tam teče. Obvykle to nebývá nic drastického, jen třeba škrábanec od meče nebo malá tržná rána. Stanou se ale i horší věci. Zažil jsem už pár natržených obočí a jednou jsme tu měli i propíchnutou tvář,“ uzavírá Figura.
Skupina Páni z Hradce má také webové stránky na www.panizhradce.cz.