Sháním ořechové dřevo. Značka: na Ježíška s andělem

Jakmile člověk vstoupí do dílny Romana Galka, musí přivřít oči a nasát vůni dřeva. Teprve potom se může nechat okouzlit betlémy a figurkami darovníků, kteří postávají na stole. Všude leží dláta, nožíky, kusy dřeva, náčrty a obrázky svaté rodiny. Poslední dílo, reliéfní betlém z lipového dřeva doplněný samostatnými postavičkami, je už ale dávno hotové. Lidé ho mohou na vlastní oči vidět v Betlémské kapli v Praze na vánoční výstavě.

Marie podává Ježíška do rukou pastýře. To není pro betlém moc obvyklý motiv. Jak vás to napadlo?

Už vloni jsem v Betlémské kapli vystavoval Příběh Ježíšův a pořadateli Blahoslavu Lukavcovi se tak líbil, že mi dal zakázku. Přinesl pohlednici a řekl, že v žádném případě nechce kopii toho motivu. Trval, ale na tom, abych udělal Pannu Marii, jak podává Jezulátko pastýřovi. Má rád pastýřské betlémy. Jinak mi dal volnou ruku. Udělal jsem betlém docela velký, až byl překvapený. Na délku má tři metry a výška je kolem osmdesáti centimetrů.

Není to pro vás nuda, řezat něco podle cizího námětu? Přece jen vlastní nápad je vlastní nápad.

Ani mi to nevadí. Ti, kteří mě znají, vědí, že se zaměřuju jen na sakrální motivy, a s tím za mnou jdou. V jaké podobě nebo z jakého materiálu budou, je mi jedno, důležité je téma. Volají mi lidé a chtějí madonu. To je přesně ono, to je moje parketa. Sošky svatých, betlémy, náboženské motivy. Kdyby chtěli abstraktní věci, auta nebo cokoliv jiného, tak to hned odmítnu. Mě fascinují náměty z Bible.
Chodíte do práce a pak teprve vyřezáváte. Kolik času tomu věnujete?
Poslední betlém jsem dělal čtyři měsíce. To je šílené. Kdo ví, co tahle práce obnáší, bude mě mít za blázna, že jsem ho udělal tak rychle. Tomu budou lidi jen těžko věřit. Začal jsem na konci dubna a skončil v srpnu. Úplně mě to pohltilo.

Vím, že máte slabost pro ořechové dřevo. Tento betlém je ale z lípy, proč?

Ten kmen jsem měl už dávno. Sehnal jsem ho před deseti lety a měl s ním úplně jiný záměr. Chtěl jsem z něj udělat velkou korunu stromu do betléma, který jsem vyráběl před sedmi lety. Dřevo ale postupně seschlo a popraskalo a už to z něj nešlo. Teď se mi ale náramně hodilo. Kmen byl perfektně vyschlý, naprosto ideální kus na můj poslední betlém.

Vzhledem k tomu, že to byl betlém na zakázku, už ho zřejmě nikdy neuvidíte. Nemrzí vás to?

Je to stejné, jako když jde štěně do nového domova. Člověku je to líto, ale za dva týdny už si prostě nevzpomene. Když jsem byl mladší, každou věc, kterou jsem udělal, jsem si chtěl nechat. Ale s tím už jsem se musel rozloučit. Není možné doma vše skladovat. Já věřím, že svůj betlém ještě uvidím. Byl bych rád, kdyby se mi podařilo udělat za dva roky první samostatnou výstavu. Jsem na tom už předběžně domluvený s Alexandrou Zvonařovou z muzea.

Třeba zapomenete, i proto, že se hned pouštíte do nového díla.

To je pravda. Už teď mám rozpracovaný betlém z ořechového dřeva. Podařilo se mi ho sehnat za dobrou cenu na inzerát, což je někdy docela problém. Teď dělám moderní pojatí. Počítám, že vyřežu šest až sedm postav v několika patrech. Samozřejmě nesmí chybět svatá rodina, darovníci a nad celým tím anděl.

Také se s ním chystáte na nějakou výstavu?

Chtěl bych ho přihlásit do soutěže O nožík Tomáše Krýzy, který bude v roce 2013. Je to sice ještě doba, ale po minulé výstavě, kdy jsem měl betlém z lípy, jsem se rozhodl, že tam chci dát něco nového. Ořech je samo o sobě krásné dřevo, chci ukázat, že dokážu zpracovat i tvrdší materiál. Kdybych měl víc ořechu, tak řežu jen z něj.

Jaký betlém si na Vánoce doma vystavíte vy?

Žádný nemám. Vždyť to znáte, kovářovic kobyla chodí bosa. Mamka má ale můj vůbec první betlém. Moc místa nezabírá, takže ho má vystavený celoročně. Jsem rád, že neskončil složený někde ve sklepě. Přece jen vlhko dělá se dřevem divy.

Pracujete na pile. Chtěl byste se věnovat na plno řezbařině nebo to nejde?

Někdy se mi stane, že mám spoustu času, a říkám si, že ho musím využít na řezání. Sednu k práci, ale nejde to. Musí přijít pořádný impulz. Od jednoho díla k druhému si musím třeba i tři měsíce odpočinout a pak, když mě něco nadchne, věnuju tomu všechen čas. Úplně podlehnu. V takovou chvíli bych nejradši ani nešel do práce. Ale fakt je, že někdy stačí tři hodiny, a mám toho plné zuby. Jako zaměstnání by to dělat nešlo.

Vaším vzorem je řezbář Jiří Netík. Teď má v Hradci výstavu, co na ni říkáte?

Mně se prostě Netík líbí. Občas slýchám kritiku na jeho práci. Já s tím nesouhlasím. Většina betlémářů dělá spíš lidovou tvorbu, ale on jde svoji cestou. Je fantastické, jak svoji představu dlátem podá. Myslím, že jde spíš o nepochopení.