Nápis „při jízdě nemluvte s řidičem“ je k vidění především v autobusech.
Dnes by se ale hodil i do osobních aut. Jejich řízení po dezolátních silnicích druhé a třetí třídy v Libereckém kraji totiž vyžaduje maximální soustředění. Při nedávné kontrole stavu silnic inspektoři našli přes tisíc nebezpečných míst i přesto, že vynechali úseky po povodních. I bez nich se opravy nejhorších míst vyšplhají na devadesát milionů korun.
Díra co čtyři sta metrů
„Inspekci jsme provedli na všech úsecích silnic druhé třídy na území Libereckého kraje. Udělali jsme vizuální hodnocení srozumitelnosti a bezpečnosti silnice z pohledu řidiče. Poté jsme zaznamenali hlavní viditelná rizika a nedostatky,“ uvedl Martin Sepp, náměstek hejtmana Libereckého kraje pro dopravu.
Pokud by inspekcí nedávno zjištěné závady byly rozmístěny pravidelně, znamenalo by to, že řidič může čekat každých čtyři sta šedesát metrů nějaké překvapení.
Nejvíce zkontrolovaných silnic druhé třídy bylo na Semilsku a Českolipsku. Například v okolí Mimoně se stav cest označených římskou dvojkou postupně vylepšuje. „Musím říct, že díky kruhovému objezdu se situace velmi uklidnila. Stále nás ale trápí kamiony, které si to tudy zkracují od Mnichova Hradiště na Šluknovský výběžek,“ popisuje dopravu v Mimoni Jaroslav Mrtka, jednatel místní autoškoly.
Nebezpeční jsou řidiči
Podle něj by tady všichni místní uvítali mýtné brány a zpoplatnění silnic. „Špatná cesta byla z Mimoně do Jablonného v Podještědí, to teď opravili, nebo na Zákupy, Srní, Jestřebí. Ale mnohé se už opravdu o sto procent zlepšilo,“ říká Mrtka.
Nebezpeční jsou řidiči Podle něj je nejvíce nebezpečná neukázněnost řidičů. „Například luhovská křižovatka, ta je sice trochu nepřehledná, ale kdyby řidiči dodržovali předpisy, hodně by to pomohlo,“ dodává.
Jedna z nejbližších silnic druhé třídy u Liberce má číslo 592. Vede z Chrastavy do Křižan a Osečné. V současnosti se z Chrastavy po ní dá dojet jen na Andělskou horu, silnice končí u místního lesíka.
„Uzavřená cesta mi nevadí. Jsem rád, protože denně tudy projíždělo do Kryštofova údolí kolem mého domu až dvě stě aut,“ říká Miloš Čadek. Teď je to jinak. „V současnosti se jich tady objeví tak dvacítka, která se obrátí a jede jinudy. To je velký rozdíl. Je tu alespoň trochu klid,“ pochvaluje si zákaz vjezdu. Řidiči, kteří měli namířeno do údolí, tady musí otočit svá auta a vrátit se zpátky. Nejkratší cesta pak vede přes Machnín. I tady, na silnici třetí třídy chybí bezpečná autobusová zastávka.
Stopy po povodni Lidé musí stát mimo ni nebo přímo v silnici. „Čekávám tady na autobus, když jdu z práce a někdy je to o strach,“ hodnotí stanici s názvem Železniční zastávka Karolína Jeregová.
Cesta do Kryštofova údolí vede lesem. Hodně výmolů, popraskané krajnice a v zatáčce nad strží žádná svodidla. „Pro člověka, který silnici nezná, je to asi náročné. Chybí tam značení, například se nedozví, kolik ho čeká zatáček,“ popisuje silnici Josef Beneš. Další problémy přidala povodeň.
Stopy po povodni
„Po záplavě tu vznikla zúžená místa. Podemleté kraje jsou zabezpečené, ale neupozorňují na ně dopravní značky,“ dodává Beneš. Na řidiče tady také čekají výtluky. V obci pak chybí chodníky, ale místní si na to nestěžují. Bojí se, aby to nenarušilo ráz celé vesničky.
Silnice s označením 592 se stáčí opět do kopců a vede do Křižan. „Nečastější nehody jsou v okolí nádraží. Ne kvůli špatnému stavu, ale kvůli rychlosti. Někdy také musíme na tomto úseku dávat pozor na padající větve,“ říká Miroslav Zsamboki. Velkým problémem jsou tady kromě nekázně řidičů i zvířata. „Jel jsem s manželkou z Liberce a srna nám skočila přímo na střechu. Naštěstí jsme jeli pomalu. Navíc jsem ji zaregistroval a chtěl zastavit. Myslel jsem, aby mohla přeběhnout, a najednou se odráží od příkopu. Pak už následoval mohutný skok a letící srna. Nedokázala to a tělem promáčkla střechu. Zadníma nohama se pak ještě jednou odrazila. Ukopla zrcátko a v kapotě zůstal pořádný důlek,“ popisuje. Setkání s ní vyšlo jeho pojišťovnu téměř na sto čtyřicet tisíc korun.
Křižanské trápí hlavně neukáznění řidiči. „Jezdí jako šílení, někdy je to snad i osmdesátkou,“ stěžuje si Dana Kučerová. Nejvíce jí vadí, že v obci nejsou chodníky, a jsou tím ohroženi senioři a děti.
„Když děcka jezdí ze školy, vystupují u Krkavek a tam si je většinou musí vyzvedávat rodiče, protože se o ně bojí a ani se jim nedivím,“ doplňuje. Za pravdu jí dává také místní starosta. „Mrzí mne předloňská rekonstrukce, kdy se podařilo jen osadit zhruba sto až sto padesát metrů chodníku u pošty,“ říká Václav Honsejk, starosta Křižan, Žibřidic.
Nabouraná socha
O nedisciplinovanosti řidičů ví své. „Minulý rok nám auto dokonce nabouralo a posunulo naši barokní sochu u kostela,“ doplňuje.
Práci má kvůli špatnému stavu vozovek i majitel místního pneuservisu. „Měsíčně mi sem přijedou s proraženým kolem tak dva až tři lidi,“ vypočítává Jan Rýzl. Kromě děr jsou tady i propadlé krajnice. „Stav se ještě zhoršil poté, co byla zavřená Osečná. To tudy jezdili tři až čtyři měsíce i kamiony. Přitom na opravu silnice si naposledy vzpomínám jako kluk. Možná v osmdesátém šestém, před Závodem míru. I když jsme teď získali titul Vesnice roku, nemáme peníze ani na nový potah naší páteřní ulice,“ povzdychl si.
Stromy zakrývají výhled Stížnosti občanů se týkají především dopravní komunikace třetí třídy, která obec spojuje s Žibřidicemi.
Překážky ve výhledu
Na ni a jí podobné se chtějí krajští úředníci zaměřit v budoucnosti. Letošní posudek se týkal stovek kilometrů silnic o třídu výš.
Nejčastějšími závadami na nich byly pevné překážky v okolí, které brání řidičům v rozhledu. Týká se to například přebujelé vegetace, která zakrývá dopravní značky nebo brání výhledu do křižovatky.
Mezi nedostatky byly chybějící chodníky a svodidla podél silnic. Do pomyslného žebříčku se na špici umístily také opotřebovaná vodorovná značení a ne příliš bezpečné autobusové zastávky.
V některých případech bude nutností měnit projektovou dokumentaci nebo začít jednat s majiteli pozemků.
