Meteorologickou stanici v Šindelové nejdřív prozradí vysoký stožár za domem, až pak k sobě přitáhnou pozornost další zařízení. Jedno z nejchladnějších míst republiky pokryl pořádně sníh před dvěma týdny. „Ale pozdě to není. Loňská zima byla zvlášť v listopadu a prosinci extrémní, nemůžeme podle ní něco srovnávat,“ říká Rudolf Kovařík, který o stanici v Šindelové pečuje už šestatřicet let.
Vydrží sníh celou zimu?
To je velice těžké předpovědět, záleží na nejcitlivější hodnotě, kterou je nula stupňů Celsia. Pokud se teplota drží pod bodem mrazu, sníh vydrží, jinak to je složitější. U nás je běžné, že ráno je sníh, během dne začne pršet a večer není po sněhu ani památky. Nebo to může být obráceně.
Čím to?
Karlovarský kraj patří do zóny oceánského proudění, proto jsou tady veliké výkyvy v proudění teplého a studeného vzduchu. Třeba Beskydy jsou blíž pevninskému charakteru počasí. Lidé nás někdy peskují, že nám nevychází předpověď. Ale mezi Jeseníky, Beskydami, Šumavou a Krušnými horami jsou rozdíly. Na západě je vzduch teplejší, než dojde na východ, ochladí se. Tady pak odtaje deset centimetrů sněhu a v Beskydech sníh jen trochu slehne.
Na nedostatek sněhu si ale v Šindelové indeže zřejmě stěžovat nemusíte…
Stanice sice leží v 590 metrech, nadmořská výška tomu ale moc neodpovídá. Máme tu v zimě daleko víc sněhu než ve stejné výšce třeba na Šumavě. A v létě jsou tady pro změnu teploty vyšší, než jaké by poloze stanice odpovídaly.
Jak to, že je právě Šindelová tak extrémní?
Je to dané reliéfem krajiny. Do Obory přitékají tři mohutná údolí dlouhá od tří do osmi kilometrů, dál pokračuje jediné a mnohem užší. Do kotle pak přiteče víc studeného vzduchu, než odsud odteče, tak se tady hromadí. Když nefouká a je jasno, dochází k prochlazování.
A mrzne a mrzne.
Za těch šestatřicet let tady pamatuju jediný měsíc, kdy nemrzlo. Loňský červenec. Vypadá to děsivě, ale mrazy přichází až na samém konci noci. Nad ránem, než vyleze sluníčko, klesne teplota pod nulu o pár desetin a za pár minut už je zase v plusových hodnotách. Někteří si myslí, že jakmile u nás zapadne slunce, je tu jinovatka až do rána.
Vždycky tady bylo chladno?
Lidé se tady s mrazy setkávali od roku 1427. Ještě za mocnářství, když tu byly v roce 1731 poprvé brambory, kolikrát zmrzly. Osadníci pak zjistili, že není radno mít je dole v Oboře. Lepší bylo pěstovat je v jiných částech obce, kde je o několik stupňů vyšší teplota.
Jaké jsou rozdíly?
Třeba pět stupňů. Šindelová má třináct částí od hřebenů až k nám. Od Milířů přes Břidlovou a Oborou konče. Nejvýš je se svými 980 metry Břidlová, nejníž Obora. To je výškový rozdíl čtyř set metrů. Ráno tady naměřím minus dvě desetiny a třeba u kostela je o pět stupňů tepleji. Nestéká tam totiž studený vzduch z hor.
Je v kraji víc takových míst?
Podobné je to v Hroznětíně nebo Anenském údolí u Kraslic, kam stékají dvě největší údolí. Šindelová ani není nejstudenějším místem v republice, v Horské Kvildě nebo v Jizerce v Jizerských horách jsou teploty daleko nižší. Také ale leží podstatně výš.
Neustálé mrazíky asi nejsou nic příjemného.
Manželka pochází od Ostrova nad Ohří, odmalička miluje kytičky, a s tím je tady problém. Pokud chcete hezké trvalky, tak ty jsou většinou choulostivé. Musí je pak sázet ne přímo do země, ale do truhlíků, aby je mohla odnášet. I chataři se naučili kytky přikrývat nebo dávat blíž k domu, kde jsou víc chráněné.
Zimou netrpí jen kytky. Co rozvody vody nebo odpadu či věčné odklízení sněhu, kdy ráno jako první musíte vzít do ruky lopatu?
Nemůžu čekat a spoléhat se, až mi cestu prohrnou. Obec, ta má jiné priority. Pošta, konzum, lidé jezdí ráno do práce. Takže ti další přijdou na řadu zhruba kolem osmé hodiny. Že bychom ale byli bez protahování, to ne. Jen si lidé musí uvědomit, že tady za den napadne klidně sedmdesát centimetrů sněhu.
Nepřeháníte?
Loni tady v polovině prosince napadlo za dvanáct hodin šestašedesát centimetrů. Pak je na ploše šestatřiceti čtverečních kilometrů pro obec s tři sta osmdesáti obyvateli velice těžké udržet sjízdnost všech silnic. Na Dé jedničce je daleko víc techniky, a taky se občas nepovede…
… jako s předpovědí.
Předpověď na nejbližší dva tři dny je úspěšná tak z šedesáti až sedmdesáti procent, podle období v roce. Někdy to vychází jen tak tak, když se rychle střídají frontální poruchy. Na deset dní už to je výhled, ne předpověď. Měsíční výhled si drží pravděpodobnost do třiceti čtyřiceti procent. Kvůli představě, je to odhad, jestli bude víc sucha, nebo vody. Nelze se podle toho rozhodnout, jestli udělat za měsíc v ten a ten den venku svatbu. Samozřejmě bychom se tomu chtěli přiblížit, všechno to je o modelech a množství informací, které do nich spadají z oblastí klimatologie a meteorologie.
Z míst, jakým je Šindelová.
Stanic takového typu je po republice zhruba devadesát s automatickým měřením. Úplně automaticky to ale nejde, jen z křesla to nelze zvládnout. Pro klimatologické měření používám pomůcky, ometám sníh, oklepávám námrazu. Nemůžu si odjet na čtrnáct dní.
Jak pomáhají s předpovědí pranostiky?
Už před třiceti lety Rudolf Koubek z Českého hydrometeorologického ústavu spojoval s předpovědí tak trochu i pranostiky. Zdůrazňoval ale zároveň, že je důležité vědět, kde pranostika vznikla, což dnešní knihy ve valné většině bohužel opomíjejí. Když se totiž řekne: Na Řehoře líný sedlák, který neoře, tak to platí pro Polabí, a ne pro nás pod Krušnými horami, kde leží začátkem března ještě třicet centimetrů sněhu. Pro nás platí jiná pranostika - Pepistrum neboli Josefovo počasí. A že ještě třicet dní po Josefu může padat sníh, to by na druhou stranu asi dost vyděsilo lidi na jižní Moravě.
Co vy a pranostiky?
To jsou moje dlouholetá pozorování a nedají se spojovat s Českým hydrometeorologickým ústavem. To chci zdůraznit. Před šestatřiceti lety jsem začal sledovat počasí na podobné bázi: vědecky, pranostiky, a k tomu přidával, co se děje kolem nás. Jsme na vesnici, v sedmdesátých a osmdesátých letech se tady každý věnoval chovu domácích zvířat. Když nám zmrzly brambory nebo zmoklo seno, to mě vždycky děsilo. Proto bylo pro mě vždycky zajímavé sledovat závislosti typu: Když jsou mokré schody do sklepa, do dvou dnů může pršet. Když kouř stoupající večer z komína padá hned za chalupou dolů, nebude druhý den zrovna hezky. Za sedláků meteorologie nebyla, museli se řídit jinými věcmi, tak si předávali pranostiky. Já jsem chtěl jít ještě dál a měl velikánskou kliku na lidi. Dostal jsem se k Ladislavu Chvojkovi a Pavlu Oulovskému, hajným, pro které les nebyl jen povoláním, ale především obrovským koníčkem. Nasměrovali mě k dalším pozorováním.
Třeba, že když se na zahradě objeví krtince, bude do dvou dnů obleva.
Na internetu se tomu lidé smáli, jak velká to je blbost. Já se na to ale můžu naprosto spolehnout. Znovu ovšem zdůrazňuji, platí to tady! O některých věcech se zatím ani neví, jediné, čím se dají vysvětlit, je, že směřují k přežití druhu. Venku na dílně mám od vlaštovek čtyři hnízda na jižní straně a čtyři na severní. Letos vlaštovky obsadily hnízda směrem na jih a vycházelo to: léto nebylo vůbec horké. Předloni nebo v roce 2006 obývaly severní stranu, na jihu by své potomky upekly. Může se to stát, ale u jednotlivců, ne u celého druhu. Když obejdu pár chalup a kouknu na hnízda, dá se to ověřit.
Zapadají věci odpozorované z přírody do sebe?
Vystřelit moudro, že je hodně jeřabin, tak bude krutá zima, je nesmysl. K tomu je třeba vědět, jakou slupku má cibule a co je s dalšími plodinami, kaštany, bukvicemi a tak dál. Pracuji se třiceti různými prvky. Sleduji listy: kdy rostou, kdy žloutnou, kdy padají. Letos se třeba dalo říct, že předpověď vyšla jeřabinám, ale netrefily se kaštany. Všechno se musí brát komplexně. Kolik zásob si schovají veverky, kolik vosku najdete po odvedení medu po včelách, jakou srst má zvěř. Když se všechno tohle spojí, trochu se vyjeví, jak bude asi zima vypadat. Nezjistíte ale, kolik stupňů bude třetího ledna nebo jak často se budou střídat teploty.
