Sjednocující názor Nejvyššího soudu ve věci rozhodčích doložek

V rámci odborné veřejnosti probíhá již delší dobu diskuse ohledně platnosti rozhodčích doložek, které neobsahují určení konkrétního rozhodce, jenž má spor rozhodovat, ale odkazují v této souvislosti na rozhodčí řád vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem.

[file:10923:small:right]

S ohledem na rozdílnou rozhodovací praxi obecných soudů bylo dosud poslední dovolání podané v této věci u Nejvyššího soudu České republiky postoupeno k rozhodnutí velkému, patnáctičlennému senátu. Ten vydal dne 11. května 2011 usnesení sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, jímž se odchýlil od svého předchozího právního názoru a ve svém sjednocujícím stanovisku zdůraznil, že: „(…) pokud rozhodčí smlouva neobsahuje přímé určení rozhodce ad hoc, anebo konkrétního způsobu jeho určení, ale jen odkazuje ohledně výběru rozhodce a stanovení pravidel rozhodčího řízení na právnickou osobu, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona a odkazuje na touto právnickou osobou stanovené statuty a řády ke jmenování a výběru rozhodců, jakož i způsobu vedení rozhodčího řízení a stanovení pravidel o nákladech řízení, pak je taková rozhodčí smlouva neplatná dle § 39 občanského zákoníku pro obcházení zákona.“

Podle některých ohlasů, které se po vydání tohoto rozhodnutí objevily, lze (ze strany osob dotčených tímto rozhodnutím) v nejbližší době očekávat podnět adresovaný Ústavnímu soudu České republiky se žádostí o přezkoumání jeho ústavnosti.