Skácelík: Neznámý autor nemá šanci
Hospodářská krize se výrazně dotkla i kulturní oblasti. Jedno z nejtěžších období prožívá Jiří Skácelík, majitel první soukromé galerie v Olomouci.
Jak se do zájmu o umělecké řemeslo a obrazy promítla hospodářská krize? Ještě deset let po revoluci šli lidé po ulici, uviděli za výlohou obraz a spontánně ho koupili. To dnes nefunguje. Když už někdo investuje do umění, jde po slavných jménech, to jsou pro něj dobře uložené peníze. Neznámí autoři dneska nemají šanci. Obyčejný člověk si řekne: Přece si teď nekoupím obraz, když nevím, co bude zítra.
Nakolik je výběr autorů vystavujících ve vaší galerii podmíněný tím, že jde právě o známé jméno? Dům s galerií mám ve svém vlastnictví, takže mohu udělat i výstavu, u které dopředu vím, že se z ní prodá třeba jen jeden obraz. Beru to jako poslání. Vím, že i takové expozice je třeba dělat, nejde jenom dokola omílat deset slavných jmen.
Odkdy krizi pociťujete? Někdy od března. Prodej jako by se úplně zastavil.
Letní „okurková“ sezona situaci nejspíš příliš nezlepší, že? To určitě ne, i když dřív se hodně vydělávalo právě o prázdninách. Po revoluci sem jezdili krajánci, emigranti, kteří si chtěli koupit něco na památku. Dneska si český turista koupí drobnost a zahraniční se přijde podívat a odejde.
Ovlivní krize letošní výstavní plán? Uvažuju, že na zbytek roku zruším autorské výstavy. Je mi líto, když přijede výtvarník z druhého konce republiky, vernisáž je fantastická, a pak se neprodá jediný obraz. Třeba kdyby byla výstava Tomáše Bíma loni, byly by obrazy prodané už během vernisáže. Letos se prodal jen zlomek. Dokážete mezi kupujícími odlišit skutečné zájemce o umění od snobů? Poznám, když se někdo důležitě vyptává, a přitom má zájem o obraz jen kvůli slavnému autorovi. Ale lhal bych, kdybych tvrdil, že takoví zákazníci nejsou potřeba.
