Sochy z průčelí kostela svatého Ducha nebo kolumbárium městského hřbitova v Opavě nesou stopy péče Tomáše Skalíka. Restaurování kromě náročné a titěrné práce přináší i zajímavá překvapení.
Když si vzpomenete na svou první práci, byl jste hodně nervózní? Pamatuji si restaurování kříže z majetku jedné významné rodiny. Byl jsem ještě student a byl jsem opravdu rád, že jsem z toho vyvázl dobře, a že se všechno povedlo. Trochu nervózní jsem ale vždycky. Památky, se kterými pracuji, mají většinou z historického hlediska nevyčíslitelnou hodnotu.
Jak blízko původnímu stavu je socha po restaurování? Cílem není kámen upravit tak, aby vypadal jako nový. Sochám se věk musí přiznat. Mají za sebou války, požár, nebo do některých třeba uhodil blesk. To vše se stává součástí paměti sochy a je třeba ji zachovat. Často říkám, že restaurování je důstojná cesta k zániku.
Dá se v průměru říct, jak dlouho vám trvá práce na jednom projektu? Jsou to měsíce. Nejprve je třeba zajistit bezpečnou přepravu a pak teprve přijdou technologické postupy, mezi kterými musí být nějaká prodleva.
Jak moc může restaurátor do sochy zasáhnout? Kromě čistění, tmelení, patinování a konzervace je někdy třeba domodelovat chybějící část, nebo obnovit kovové doplňky. V tom případě začíná spolupráce s archivy, pamětníky a historiky tak, ať mám dost informací k co možná nejpřesnější reprodukci.
Neozývají se ve vás ambice autorské tvorby? Ty se snažím uživit jinde. Na svých autorských výstavách si hodně hraju s prostorem. Používám například světlo k vytvoření domnělých objektů, které dokážou zvukově reagovat na kontakt. Jinak ale k restaurátorské práci nějaká umělecká iniciativa nepatří.
Co pro vás bylo zatím nejnáročnější? Hodně práce si vzaly hrobky na městském hřbitově. Kombinovaly se tam různé materiály a taky různé techniky. Taky tři sochy z průčelí kostela sv. Ducha pro nás byly hodně důležité.
Když sochu rozebíráte, stává se vám, že objevíte něco nečekaného? Když se socha sesadí z čepu, často se nalézají mince, které pomohou s datací. Jindy to mohou být přímo papírky, které informují o tom, kdo si sochu objednal a proč. Někdy je to třeba dřevěný křížek nebo přímo kost jako relikvie.
