Skalní obydlí Mesa Verde

Skalní obydlí Mesa Verde

Skalní obydlí Mesa Verde Zdroj: Foto Lenka Vankova

Národní park Mesa Verde v Coloradu chrání úžasný div – jedny z nejlépe zachovalých útesových obydlí světa. Park zabírá 211 kilometrů čtverečních a skýtá četné trosky domů a vesnic postavených předky tajemného indiánského kmene Anasaziů. Skalní město nabízí velkolepý pohled na život členů tohoto kmene, kteří zde vytvořili své domovy někdy mezi léty 600 až 1300 našeho letopočtu.

Kultura Anasaziů zde vzkvétala více než 700 let. A Mesa Verde o tom podává svědectví. Je to jediný park v USA, který je zaměřen výhradně na archeologii.

Na Zeleném stole

Všude rovina, kam až oko dohlédne. Jen prérie a poušť. A najednou se před námi vynoří náhorní plošina Mesa Verde. Začne stoupání. Kolem nás se to pomalu začíná zelenat. Čím jsme výš, tím je krajina zelenější. Zelený stůl, přesně to španělský název Mesa Verde znamená. Přiléhavé jméno. Nad okolní krajinou se vyvyšuje až o 600 metrů, přičemž jeho nejvyšší místo má 2600 metrů nad mořem.

U vstupu do parku dostaneme noviny s potřebnými informacemi, jak je to tady ve všech národních parcích běžné. Za vstup do skalních měst se platí, ale jen tři dolary za osobu.

Skalní obydlí Mesa VerdeSkalní obydlí Mesa Verde | Foto Lenka VankovaPoznání nových míst často vyžaduje od turistů odvahu

Zaplatíme si dvě prohlídky, Cliff Palace a Balcony House. První na řadě je Cliff Palace, ještě ale máme čas, takže zamíříme do místního muzea. Tady zhlédnem krátký film o historii místa a jeho tajemných obyvatel. Nikdo přesně neví, odkud se vzali ani kam na konci 13. století náhle zmizeli.

Poté si prohlédneme místní expozici, která je samozřejmě také věnovaná životu Anasaziů. Jsou tu vystavené předměty, které se tu našly – košíky, různé hrnce, náramky a jiné ozdoby. Tím vším prý byli proslulí. Mě ale nejvíc zaujme expozice nazvaná Náš dluh americkým indiánům. Je tu vystaveno všechno, co jsme od indiánů převzali. Je toho dost – z jídla jsou to například fazole, rajčata, kukuřice i popcorn, brambory a kakao. Z ostatních je to třeba zpracování gumy, vlny, tabáku nebo výroba kanoí. A také si ochočili krocana a prase.

Skalní obydlí Mesa VerdeSkalní obydlí Mesa Verde | Foto Lenka VankovaV roce 1978 se dostal park Mesa Verde na seznam UNESCO. Dnes je v něm přes čtyři tisíce archeologických nalezišť zahrnujících 600 útesových příbytků

Skalní obydlí zblízka

Po prohlídce muzea je tak akorát čas se přesunout na prohlídku Cliff Palace. Už pohled na něj z vršku útesu je opravdu fascinující. Tady na člověka dýchne čas dávno minulý. Připadám si, jako bych byla křižák a právě dorazila do Svaté země, a to, co vidím před sebou, je dílo nějakého muslimského sultána. Až na ty všudypřítomné turisty, kteří tento dojem poněkud kazí.

Sympatický průvodce se ujme naší početné skupiny a scházíme s ním do „vesnice“ zabudované pod útesem. Palace Cliff je více než 100 metrů dlouhý a 30 metrů široký. Když si představím, že tyto pozoruhodné stavby postavili bez kovových nástrojů a beze strojů, nechce se mi tomu ani věřit. Také byly popsány jako první obytné vysoké domy v Americe.

V polovině 13. století tu pravděpodobně žilo nahuštěno 400 lidí v jedné vesnici, jež byla koncipována spíše vertikálně než horizontálně. Palác měl více než 200 obytných místností, kromě toho skladištní prostory a 23 kivas, což jsou okrouhlé díry v zemi, které sloužily jako společenské místnosti k náboženským účelům. Na přední straně komplexu byla otevřená terasa, kde probíhal každodenní život obyvatel, kteří byli převážně rolníci.

Skalní obydlí Mesa VerdeSkalní obydlí Mesa Verde | Foto Lenka VankovaAnasaziové byli hlavně rolníci. Součástí jejich sklaních obydlí byly i kivas, okrouhlé díry sloužící jako společenská místa k náboženským účelům

Ovládali stavbu obdivuhodných zavlažovacích systémů, což umožňovalo pěstování kukuřice, fazolí a obilí. Sbírali vše, co zdejší příroda poskytovala, a muži lovili, což v tomto kraji s množstvím hlubokých trhlin, údolí a kaňonů zřejmě nebylo jednoduché.

Tajemní Anasaziové

A co se tedy ví o místních obyvatelích? Objev Mesa Verdy a jiné podobné stavby v této oblasti vzbuzují domněnku, že tu před dávnými časy postavil svá města a citadely záhadný národ, který jako by pak z povrchu země zmizel. Postupně se přišlo na to, že zmizelý národ nenáležel k nějaké tajemné rase, nýbrž že tu na jihozápadě USA žili předkové indiánů kmene Pueblo. Název Pueblo (vesnice) dostali tito praobyvatelé Ameriky od Španělů, kteří v 16. století pronikli z Mexika dále na sever. Jak se tito předhistoričtí indiáni označovali sami, nikdo neví. Neznali žádné znaky písma, a proto také nezanechali žádné záznamy. Označují se jako Anasaziové, což jazykem moderních indiánů kmene Navajo, kteří jim toto jméno dali, znamená „ti starobylí, již nejsou my“.

Jak se tu bydlelo

Ačkoli Cliff Palace je nejznámější, druhá prohlídka Balcony House mě baví mnohem víc, je totiž akčnější. Dovnitř se vstupuje po asi desetimetrovém poměrně kolmém žebříku. Pak nás ještě čeká asi čtyřmetrový tunel, kterým se jeden po druhém všichni musíme proplazit.

Toto obydlí je mnohem menší, má 45 pokojů a dvě kivas, zato si to tu můžeme kompletně prolézt. Bydlet bych tu ale nechtěla, působí to tu moc klaustrofobicky. I když vyhlídku ze zdejšího „balkonu“ opravdu oceňuji. Kolem dokola se rozprostírá kaňon řídce obrostlý stromy. Východ odsud je neméně akční. Sérií žebříků a schůdků vytesaných do skály spolu s řetězy se leze téměř kolmo po skále vzhůru. Pravděpodobně byly tyto vesnice takto budovány z obranných důvodů.

Teď nás ještě čeká okružní jízda Mesa Top Loop, kde jsou zastávky u pozůstatků staveb na povrchu a vyhlídky na různá skalní obydlí. Nejvíc přitom zřejmě zaujme Square Tower House, což je nejvyšší budova v Mesa Verde. Také se projdeme ke starým nádržím, kde Anasaziové uchovávali vodu. V roce 2004 se tyto rezervoáry staly národní stavební památkou.

Na závěr jsme si nechali Spruce Tree House (dům smrku). Ten je bez průvodce a tudíž zadarmo. Vede k němu krátká, leč docela strmá stezka. Nachází se pod převisem věru mohutné skalní stěny. Je to třetí největší vesnice, má tři poschodí, měří 66 metrů na délku a 27 metrů na šířku. Je v něm 130 místností, které jsou čtvercové, trojúhelníkové nebo také okrouhlé, aby bylo co nejlépe využito místo pod převisem. Dokonce si tu můžeme po žebříku vlézt do jedné z kivas.

Skalní obydlí Mesa VerdeSkalní obydlí Mesa Verde | Foto Lenka VankovaPříbytky by zřejmě nenadchly dnešní klaustrofobiky

Když se tu dostatečně pokocháme, je už tak akorát čas vydat se na zpáteční cestu, ven z parku. Byla to neobyčejně zajímavá návštěva. Jak napsal Frederik Chapin ve své knize The land of the Cliff-dwellers: „Na druhé straně jižních Skalistých hor, kde se Utah, Arizona a Nové Mexiko stýkají s coloradskou hranicí, je zvláštní země obydlená zvláštními lidmi a obsahující památky a pozůstatky ještě zvláštnějšího kmene neznámého starověku.“

Mesa Verde objeveno

Když v roce 1873 zlatokop John Moss přišel k okraji horské propasti, s úžasem a obdivem zíral na rozpadlé kamenné hrady a věže na přední straně masivní skalní stěny. Vypadalo to, jako by někdo postavil uprostřed Severní Ameriky město obklopené zdmi a pak je zase opustil. Tento pohled ho natolik zaujal, že sem o rok později vzal fotografa Williama Henryho Jacksona, který jako první typická kamenná skalní obydlí vyfotil a následně fotky publikoval. Novinářka Virginia McClurg navštívila Mesa Verde v letech 1872 a 1875 a tyto návštěvy nakonec vedly k její budoucí práci na ochranu těchto staveb.

Stavitelé skalních budov

Přestože nejstarší skalní stavby jsou „teprve“ více než 700 let staré, byla tato „zelená stolní hora“ objevena již v šestém století pravděpodobně samotnými Anasazii. Na konci 12. století mnoho Anasaziů začalo budovat skalní příbytky pod útesy. Vytesané stavby do skalních převisů byly nejprve jednopokojové. Některé se rozrostly až do vesnic o více než 150 přidružených místnostech. V sedmdesátých letech 13. století se populace začala přesouvat na jih, na území současného Nového Mexika a Arizony. Rokem 1300 končí osídlení Anasaziů na Mesa Verde.