Už na první dojem sympatická doktorka Lucie Zatloukalová působí klidně a vyrovnaně. Aby ne. Spolu se svým manželem vede v Nymburce, ve svém rodném městě, veterinární kliniku. A daří se jim. „Myslím, že snem každého veterináře je plná čekárna nakonec spokojených zvířecích pacientů a jejich majitelů,“ říká usměvavá blondýna.
Od tabule do ordinace
Úspěšná a podle počtu zákazníků i oblíbená zvěrolékařka chtěla být jako malá učitelkou.
„Doma jsem si na kantorku pořád hrála. Ve třetím ročníku gymnázia se to však najednou zlomilo a překvapeným rodičům jsem oznámila, že chci studovat veterinu,“ vypráví drobná lékařka.
Pár dní nato si Zatloukalová sehnala stáž u veterináře, při níž se pro práci se zvířaty definitivně nadchla. V Brně vystudovala veterinární medicínu a poznala i budoucího manžela, rovněž veterináře.
„Krátce jsme spolu žili v Brně, ale nakonec jsem ho přitáhla z Moravy do Polabí,“ říká zvířecí léčitelka.
Nadšená kamarádka
V Nymburce s manželem založili společnou ordinaci a o osudu budoucí profese modrooké Lucie Zatloukalové bylo rozhodnuto.
„Tohle nadšení mě už neopustilo a nejspíš jen tak nepustí,“ tuší Zatloukalová.
Její nejlepší přítelkyně Jana Vlachová správnost profesní volby jen potvrzuje. „Jsem si jistá, že by z Lucky byla výborná učitelka. Ale je dobře, že se z ní nakonec stala zvěrolékařka. Vím, jak se pro práci obětuje a jakou je ve svém oboru profesionálkou,“ říká Vlachová, která se se Zatloukalovou zná už téměř tři desetiletí.
Na své povolání má veterinářka dvojí pohled. „Samozřejmě je to především moje živobytí. Ale dělám ho hlavně kvůli tomu, abych přinesla úlevu zvířatům i jejich majitelům,“ popisuje doktorka „lidský rozměr“ profese.
„Na některých psích pacientech je vidět, že chodí na kliniku rádi, a že se sem snad i těší,“ přemítá Zatloukalová a pokračuje: „Jsou však i takoví pejsci, kteří se bojí byť jen projít kolem našich vrat. Pamatují si něco, co jim bylo nepříjemné. Takové věci zvíře dokáže vycítit,“ pozná veterinářka.
Syn a dinosauři
Mezi nejexotičtější pacienty nymburské kliniky patří tříměsíční mládě tygra ussurijského, které na klinice v Nymburce operovali.
„Když v ordinaci zařvalo, museli si lidé v čekárně myslet, že tam máme obrovského dospělého tygra,“ směje se Zatloukalová při vzpomínce.
O budoucnost rodinné veterinární kliniky se nejspíš nymburská zvěrolékařka obávat nemusí. Její pětiletý syn Matěj má o svém povolání již nyní jasno. Také proto, že vyrůstal obklopený zvířaty, si vysnil povolání svých rodičů.
„Rád by léčil dinosaury,“ rozesměje se Zatloukalová při zmínce o potomkovi.
