Skejťáci? Prkno a rozkrok mezi koleny

Po městě se prohánějí na prknech. Nosí především volné kalhoty, ze kterých jim vykukuje spodní prádlo a kolem krku mají omotaná sluchátka od přehrávače. Říkají jim skateři, skateboardisti nebo slangově skejťáci či prkýnkáři. Sport, který vyznávají, je někdy v médiích označovaný jako extrémní. Svět této subkultury Sedmičce poodkryli dva písečtí skejťáci - Matěj Douda a Šárka Matoušková. „Někteří lidé se na nás koukají pohrdavě a nechápavě, ale to především ta starší generace. Občas vykřikují, že máme na ježdění silnici, a ne chodník. Jinak jsou reakce vcelku normální,“ vypráví dvaadvacetiletý Matěj Douda. Studuje sociální fakultu a pracuje v obchodě se skatovým oblečením. Volnomyšlenkáře a těžkého introverta přivedla k této zábavě touha zkusit něco nového. Nemá rád stereotyp a je otevřený novým věcem. „Kdybys mi něco říkal, tak to nepochopím, ale když mi to ukážeš, tak to zvládnu,“ popisuje své životní motto. Dalšími faktory, které ho posunuly ke skatování, byl pocit svobody a možnost pobývat venku. Dodává, že je to lepší než být doma s rodiči. „Ve skateboardingu je šmrnc a je to zajímavější než třeba tenis. Padnout z půlmetrové výšky je větší frajeřina, než když si při tenise zlomíš kotník,“ vysvětluje. Vypráví, že skateboarding pochází původem z Ameriky. Kolem roku 1950 se několika surfařům, kteří nemohli kvůli nedostatečně silnému větru jezdit po vodě, zrodila v hlavě myšlenka přidělat na svá prkna kolečka. Když se skateboarding dostal do Čech, sklízel veliký úspěch. Nadšení ale časem opadlo a teď už tolik skejťáků není. Například v Písku se skatingem zabývá podle Matěje kolem deseti procent mladých lidí. I tak se ale ve městě stalo několik důležitých událostí, které si zdejší prkýnkáři nenechali ujít. V září byl jedním z nich již třetí ročník Slopestyle Contest na píseckých slavnostech. Tam se mohli mladí lidé podívat na všemožné triky na freestylových kolech, ale také se seznámit s dalšími nadšenci do prken a jiných netypických dopravních prostředků.
Pro vyznavače tohoto sportu je typický také určitý styl oblékání a hudby. „Hlavním prvkem jsou volné kalhoty,“ přibližuje usměvavá sedmadvacetiletá skejťačka a vedoucí obchodu se skatovým oblečením Šárka Matoušková. „Hodně letí kalhoty s kapsami pod zadkem a pánská barevná trička. Ty si vybírají především holky. Pak nesmí chybět barevné pásky s přezkami a sluchátka různých velikostí,“ popisuje typický oděv a dodává, že nezbytností je samozřejmě prkno. V oblečení se prý člověk musí cítit hlavně pohodlně. Styl oblékání skejťáků není jednotný. I když většina mladých nakupuje ve stejném obchodě, konečný vzhled je u každého jedince osobitý. A tak se třeba stane, že člověk potká skejťáka v upnutých kalhotách a kostkované košili a za ním se bude na prkně prohánět další, v kalhotách u kolen a triku větším o tři velikosti než je on sám. Většinou si člověk oblečení vybere podle toho, jakou například poslouchá hudbu. A právě v hudbě se Šárka s Matějem shodují. Většinou jde prý o punk, rock, reggae nebo třeba house. „Ale zapařit se dá na všechno, když máš kolem sebe dobrou partu,“ dodává Šárka. Díky jejich extravagantnímu vzhledu, volnosti a stylu hudby na ně lidé pohlížejí poněkud odměřeně. „Berou nás jako rebely, ale vůbec to tak není. Já třeba chci být každý den spokojený, jsem optimistický člověk a rád se s lidmi pobavím. Prioritou jsou pro mě kamarádi a rodina. A to že se někde proháním na prkně neznamená, že je mi všechno jedno. Prostě si jen užívám života,“ vysvětluje Matěj svůj postoj.

Základní informace

V České republice je skateboarding od devadesátých let
Věkový průměr skejťáků je 16 let
V Písku se v létě schází především na skate rampě, výstavišti a různě po ulicích
Ve Strakonicích se setkávají především ve skateparku u plaveckého stadionu
Nejznámějšími českými skateboardisty jsou Maxim Hrabanec, Tomáš Vintr a Arnošt Ceral