"Sklárny poprvé netíží žádný dluh" | E15.cz

"Sklárny poprvé netíží žádný dluh"

Podnikatel Pavel Louda začínal od nuly. Teď dává práci stovkám lidí.

Prodává a opravuje auta, obchoduje s nemovitostmi. A loni obnovil výrobu v poděbradských sklárnách. Podnikatele Pavla Loudu představuje Týdeník Sedmička v dalším díle seriálu Sedm osobností Polabí.

Říkají o vás, že jste „selfmejkr“, tedy že jste začal od nuly a z ničeho postavil prosperující firmy. Je to tak?

Naše firmy jsou budované od nuly, to je pravda. Začalo to myšlenkou prodávat auta, pak jsme nápad postupně rozvíjeli, přidávali další záběry. Je za námi sedmnáct let práce.

Mluvíte v množném čísle, máte nějakého společníka?

Ne. Slovem my myslím naši firmu.

Začal jste s auty, podnikáte v realitách, máte sklárny. Co vás na tom všem lákalo?

Možná to, že když člověk vidí příležitost, která je smysluplná, chce ji zrealizovat.

Jaký musí člověk být, aby se stal úspěšným podnikatelem?

To nevím, kladu si tu otázku taky. Musí umět omezit rizika, předcházet případným problémům. Já rozhodně nejsem ideální. To je na tom taky krásné, že se člověk může zlepšovat, v podnikání k tomu má prostor.

Měl jste oproti konkurenci nějakou výhodu?

Nevím, jestli existuje nějaká jiná, než kombinace vlastního úsilí a smyslu pro příležitosti. Je to víc okolností, není to jedna věc, která by vše ovlivnila.

Je důležité být ve správný čas na správném místě?

To bych neřekl. Ale vlastním úsilím si člověk příležitosti může vytvořit.

Setkal jste se i s překážkami?

To ani ne. Umím si představit, že jsou lidé, kteří nepřejí úspěch. Ale jsou i takoví, kteří jej ocení. Že člověk něco vybudoval, a že to neslouží jen jemu. Že to třeba přispívá k zaměstnanosti v regionu.

Loni v říjnu jste postavil na nohy poděbradské sklárny. Proč?

Nápad mít vlastní sklárnu jsem měl už před několika lety. Sklo bylo zajímavý vývozní artikl, hlavně do Ameriky. Nevěděl jsem, co to obnáší, to vím až teď… Na druhou stranu je zde velký prostor ke zlepšování.

Nebál jste se? Vždyť sklárny v poslední době krachovaly jedna za druhou.

To jsme si uvědomovali postupně. Když jsme dali první nabídku, mysleli jsme si, že to bude jednodušší. Jak jsem získával informace, ochota investovat velké peníze klesala. Tak, jak to dopadlo, je optimální. Sklárna má šanci se rozvíjet.

Neodradily vás ani velké dluhy, jež sklárny měly?

Fabrika má první šanci od revoluce, kdy není zatížena žádným dluhem. Vložili jsme do toho vlastní peníze, nemáme žádné závazky vůči třetím osobám. Může fungovat a rozvíjet se, neodvádíme nikomu žádné desátky.

Zaměstnanci však dostali smlouvy jen na rok…

To je z opatrnosti. Nikdo neví, jestli bude poptávka, jak ještě zapůsobí krize. Práci máme na nejbližší tři měsíce, ale nikdo neví, jestli ji budeme mít i za rok. Smlouvy jsou na kratší dobu, abychom se vyhnuli riziku, že budeme muset platit, aniž bychom vyráběli, a následně se dostali do potíží.

A jak to bude za rok? Prodloužíte smlouvy?

Vše musí jít postupně. Nastartovali jsme výrobu, nabrali zaměstnance v počtu, který potřebujeme. V druhém kroku dojde ke zkvalitnění personálu. Ať už doškolováním, vzděláváním nebo výměnou. Otevřené dveře budeme mít vždy pro lidi, kteří chtějí pracovat, ovládají svoji práci a kteří jsou schopni podat potřebný výkon, aby sklárna prosperovala.

Takže neplánujete žádné velké propouštění, nebo naopak zvýšení výroby? Neplánujeme nabírání ani propouštění. Ale deset, dvacet procent lidí obměníme a neustále budeme hledat, zda na trhu není někdo lepší.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!