Opavský instalatér Daniel Slavík má vlastní želví království. Svým želvám vymezil jednu celou místnost ve sklepě. Uvnitř je ve dne v noci příjemných pětadvacet stupňů.
„Ve čtrnácti letech jsem zjistil, že je želva z celého akvária nejzajímavější. Tak jsem si kupoval další druhy. Časem jsem zjistil, že ne všechny jsou stejné. Každý má jinou sociální inteligenci a je jinak vyvinutý,“ říká želvař.
Želvy nepovažuje za domácí mazlíčky a nedává jim jména. Typické vodní želvičky už nechová, zajímá se o některé rody. „Chovám sedmnáct druhů vodních želv. Mezi nejvzácnější patří druhy z rodu Kinosternon, Claudius a Staurothypus. U Staurothypuse Salviniho jde o první odchov v celé Evropě a některé druhy jsou jediné v Česku,“ říká Slavík.
V želvím království má různě zbarvené druhy. Velkou přerostlou samici i želví miminka. Želvy už svého chovatele poznají. Když však přijde někdo cizí, některé se skrývají.
Jídlo dvakrát týdně
„Finančně ani časově náročné to není. Krmím je jednou, dvakrát týdně a vodu měním jednou za měsíc,“ popisuje Slavík želví režim. Práci mu usnadňují vodní filtry.
„Na jejich chování mám i po letech co objevovat,“ říká. Kromě želv choval různé druhy plazů, brouků a pavouků. Želvy jediné zůstávají. „Nedostanu se k nim kvůli práci tak často, jak bych chtěl, a měl čas je pozorovat,“ uvádí Slavík.
Za léta, co je chová, nasbíral spoustu zkušeností a vědomostí o želvím životě. „Nedělám to pro peníze, je to můj koníček. Když se mi želvy rozmnoží, buď je vyměním, nebo pošlu kolegům do zahraničí, protože se jedná o opravdu vzácné druhy a chci v evropě zachovat jejich chov,“ uvádí Slavík.
Byl členem mezinárodní organizace CETA jako koordinátor chovu rodu Kinosternon v Evropě. Je členem mezinárodní organizace pro ochranu želv TSA.
