První film Hermíny Týrlové Ferda mravenec byl jako zjevení. Dokončila ho v roce 1942, stal se prvním českým loutkovým filmem. Jeho úspěch pak významně přispěl ke vzniku oddělení animovaného filmu ve Zlíně. S příchodem Karla Zemana v roce 1942 a dalších tvůrců po druhé světové válce se animovaný žánr začal dynamicky rozvíjet.
„Zlínský loutkový film měl to štěstí, že ani v době existenční nejistoty zlínského studia po druhé světové válce neztratil svou kontinuitu. Jeho vývoj nebyl přerušený, i když na konci čtyřicátých a na počátku padesátých let jeho tvůrci museli natáčet reklamy. Mezinárodní úspěchy loutkových filmů naštěstí přesvědčily i oficiální představitele, že filmové studio má své opodstatnění. Na počátku padesátých let tedy zmizela hrozba přenesení filmové tvorby do Brna a situace se uklidnila,“ říká historička Muzea jihovýchodní Moravy Hana Kuslová.
Vlna i dráty ožívaly
Nejdříve pracovali zlínští výtvarníci a režiséři převážně s trojrozměrnou loutkou. Postupem času svou tvorbu rozvíjeli. Experimentovali s různými materiály, na tehdejší dobu pro animovaný film zcela nezvyklými.
„Hermína Týrlová například animovala vlnu či plsť, Karel Zeman sklo, Garik Seko oblázky a dráty. Ve Zlíně se pracovalo také s moduritem, papírovou krajkou, křídou, keramikou, háčkovanými a pletenými objekty. Hermína Týrlová zpočátku pracovala s klasickou loutkou, kterou později vystřídal reliéf. I Karel Zeman začínal s trojrozměrnou loutkou, jeho pozdější animované filmy byly ploškové, například Čarodějův učeň. Největší úspěchy ovšem sklidil se snímky kombinovanými, v nichž do animované dekorace zakomponoval živé herce a použil zcela nové postupy při realizaci triků,“ připomíná historička. Filmy Cesta do pravěku, Vynález zkázy, Na kometě i další se staly legendami.
Nejčastěji se ploškový film využíval při zakázkové tvorbě večerníčkových seriálů pro televizi, v té době zejména bratislavskou. Postupný nárůst tohoto způsobu je patrný už od počátku sedmdesátých let. Někdy současně probíhalo natáčení hned několika seriálů a často se také stávalo, že se na jednotlivých dílech projektu podílelo několik režisérů.
V devadesátých letech po změnách ve zlínském studiu část autorů animovaných filmů založila studio v Malenovicích. Od roku 1993 tak ročně vzniklo okolo třiceti večerníčkových titulů, což bylo více než před rokem 1989.
„Počátek devadesátých let, a zvláště rozdělení Československa znamenalo postupný úbytek bratislavských televizních zakázek, takže malenovické malenostudio skončilo po roce 1998,“ doplňuje Kuslová.
„Výborní tvůrci se sice rozešli, ale jejich tvorba zanechala čitelnou stopu v produkci animovaných večerníčků, a stala se tak jedním z odkazů na báječné časy animované tvorby ve Zlíně dvacátého století,“ říká historička.
O malém oživení se dá hovořit u zlínských filmových ateliérů. Vznikly další série animovaných seriálů Pat a Mat, Bob a Bobek, králíci z klobouku a Berta a Ufo.
Krysáci jedou!
Za Krysáky stojí hlavně Studio produkce 2 neboli Sp2, které založili v roce 2005 bývalí absolventi Filmové školy Zlín Lukáš Záhoř s Cyrilem Podolským a Lucií Norkovou.
„Významným impulzem pro založení této společnosti byl koncept loutkového seriálu Krysáci. Večerníček vznikal v různých podobách již od roku 2003. Jeho prosazení určitě velmi pomohl Bolek Polívka, který společně s Jiřím Pechou propůjčuje hlavním postavičkám svůj hlas. Televizní premiéru měl seriál v lednu roku 2008. Na podzim téhož roku Česká televize zařadila seriál znovu do vysílání,“ říká historička Kuslová.
A úspěch na sebe nenechal dlouho čekat. Vzápětí získali Krysáci prestižní ocenění ELSA za animovaný pořad roku. Poté vznikla jejich další série.
O tom, že by se ve Zlíně měli vychovávat i budoucí filmoví tvůrci, se uvažovalo už někdy v počátku historie zlínských filmových ateliérů. Ale nakonec zůstalo jen u kurzů a přednášek.
Teprve v roce 1992 zahájila Filmová škola Zlín vyučování ve dvouletém pomaturitním studiu, od školního roku 1997/1998 fungovala Vyšší odborná škola filmová Zlín a o sedm let později se objevuje i bakalářský program Klasická animovaná tvorba.
Škola sídlí přímo v areálu zlínských filmových ateliérů, což v její historii sehrálo velkou roli. I díky tomu se přímo tam nacházejí prostory pro studentskou výrobu filmů -Ateliér Karla Zemana a Ateliér Hermíny Týrlové. A studenti se činí, průměrně vzniká až třicet absolventských filmů za rok.
Stovky absolventů
Za dobu své existence škola vychovala téměř šest stovek úspěšných absolventů. Tato čísla však ke světlé budoucnosti školy nestačila. Právě letos, kdy by oslavila dvacet let od svého založení, tahle instituce končí. Její ředitel David Skaunic neskrývá zklamání.
„Hlavním důvodem je samozřejmě ekonomika. Snižují se dotace na studenta a my máme osmdesát studentů a čtyřiadvacet zaměstnanců. Navíc škola má v areálu Filmových ateliérů ve Zlíně vlastní budovu, která je na školní poměry opravdu výjimečná. Má 3600 metrů čtverečních ve čtyřech patrech s tím, že ve dvou patrech jsou ateliérové plochy, kde se denně pracuje. Takže náklady na chod jsou opravdu vysoké. A dalším důvodem je i to, že bohužel klesá kvalita uchazečů. Jsme v období slabých ročníků, nabídka soukromých vysokých škol s podobnými obory převyšuje poptávku. A tak jsme byli nuceni snížit kritéria na uchazeče. Přihlásí se vám padesát studentů, vy jich máte vzít dvacet pět. A z nich třeba ještě pět nemá v rámci animace tu kvalitu, kterou by měli mít,“ říká Skaunic.
Vyšší odborná škola filmová naštěstí nebyla jediná, která se věnovala ve Zlíně filmové tvorbě. Baťovská tradice ve Zlíně se stala jedním z impulzů pro vznik Institutu reklamní tvorby a marketingových komunikací. Ten vznikl v roce 1997 pod Fakultou technologickou VUT Brno se sídlem ve Zlíně a skládal se z grafického ateliéru, Ateliéru reklamní fotografie a Ateliéru animované tvorby.
Zájem je velký
V roce 2002 se stal Ateliér animované tvorby součástí Fakulty multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně.
„Zájem o studium oboru animované tvorby na fakultě multimediálních komunikací je dostatečně vysoký pro výběr a přijetí talentovaných uchazečů s výtvarným zaměřením, kteří mají opravdu předpoklad osobitého tvůrčího růstu,“ říká Michal Zeman z Ateliéru animované tvorby a zároveň ujišťuje, že v současnosti se animovaná tvorba stále více prosazuje.
„Dává sice přednost 2D a 3D digitální animaci, ale tím se provazuje s audiovizuální tvorbou v oboru postprodukce a s ostatními obory nejen v oblasti výtvarného umění. Proto se výuka na fakultě zaměřuje hlavně na znalosti a dovednosti v digitální technologii, animačních programů, audiovizuální promluvy a v neposlední řadě také na schopnosti niterného výtvarného myšlení studenta. Absolvent fakulty získává klasické vzdělání v základních profesích animované tvorby a záleží na jeho ctižádosti a předpokladech, zda si najde kvalifikovanou práci. Ale například se znalostí cizího jazyka se může prosadit v oboru i za jeho hranicemi,“ konstatuje Zeman.
Na otázku, co říká na konec zlínské Vyšší odborné školy filmové, odpovídá, že každý zánik dobrého záměru je chybou. Ale že studium animované tvorby ve Zlíně nezaniká, a to je důležité. Navíc fakulta multimediálních komunikací převzala bakalářské studium filmové školy Klasická animovaná tvorba, na kterém se už tak jako tak podílela.
Jasné zítřky?
Na otázku, jaká je tedy současnost a budoucnost animované tvorby ve Zlíně, většina oslovených výtvarníků nechtěla odpovídat. Zřejmě je těžké předvídat, zvláště v době, kdy večerníčky ustoupily do pozadí a dětskou televizní i filmovou tvorbu ovládly hlavně 3D technologie.
Michal Zeman z Ateliéru animované tvorby však pesimista není.
„Řekl bych, že současný stav české animované tvorby je přijatelný. Zdárně se vyrovnala s otřesem odstátnění filmového průmyslu a přes další zvraty ve vývoji událostí si znovu vytváří osobitou pozici ve světě díky digitální technologii. Obor animovaná tvorba se rozrůstá v profesionální sféře komerčního využití nebo kvete v podobě autorských animovaných filmů,“ říká Zeman.
