Školáci mají rádi vodku

O svém budoucím povolání mají jen matnou představu. Přáli by si mít hezkého a hodného partnera a pravidelně pijí alkohol. Cigarety je moc nelákají a mít první sex je podle nich normální v patnácti. Dvě stovky opavských deváťáků odpovídaly na sedm otázek Sedmičky.
„Překvapilo mě, kolik dětí pije alkohol. Je vidět, že v tomto směru jsou někdy příliš tolerantní i rodiče,“ reagovala na výsledky ředitelka opavské Základní školy Boženy Němcové Ivana Lexová.
Čtrnácti a patnáctiletí Opavané do dotazníků často psali, i kde a jak často alkohol pijí. „Piju každý pátek, když se scházíme s kamarády,“ napsala jedna z deváťaček. Další zkušenosti s pitím školáci získávají třeba na rodinných oslavách. Jednoznačně vede vodka, víno a pivo.
K cigaretám podobně vřelý vztah nemají. Pětašedesát procent sice kouřit zkusilo, více než polovina však definitivně típla už první cigaretu. „Nic mě na tom nezaujalo,“ líčí patnáctiletý Marek Dostál. Podle psycholožky Ludmily Mrkvicové jsou právě deváťáci ve věku, kdy se vším experimentují.

Odpovídaly dvě stovky deváťáků

Že mají za sebou první pivo, panáka či cigaretu asi nikoho nepřekvapí. Jejich rodiče a učitele však zřejmě trochu zarazí fakt, že většina opavských deváťáků alkohol popíjí pravidelně a více než třetina z nich má zkušenost se šikanou.
Podle dotazníkového průzkumu Sedmičky se devětatřicet procent z dvou stovek oslovených setkalo se šikanou, alespoň jako nestranní pozorovatelé. Patnáct oslovených školáků se svěřilo, že byli obětí šikany.
„Brali mi věci a ničili je, nadávali mi, posmívali se mi,“ popsala svou zkušenost jedna z dívek. Několik školáků uvedlo, že viděli, jak někdo napadl spolužáka. „Brali mu svačiny, bili ho. Nezasáhl jsem a nejsem za to na sebe hrdý,“ napsal jeden z chlapců. Většina z těch, co šikanu potvrdila, popisovala především slovní šikanu. Posmívání, naschvály, vyčlenění z kolektivu. To, že se se šikanou setkalo tak vysoké procento dětí, může být podle speciální pedagožky Karin Martiníkové dáno i nejednotným výkladem tohoto slova.
„Každý to chápe jinak. Někteří cítí jako šikanu i to, když na ně mají ostatní poznámky, kvůli tomu, že se nemoderně oblékli. U šikany v pravém slova smyslu jde však především o to, že se opakuje vůči konkrétnímu člověku,“ popisuje Martiníková. Zároveň však dodává, že výsledek nelze podceňovat a už opakované slovní napadání je prvním stupněm šikany.
A co na to rodiče? Důvěřují školám. „Každý má určitě strach, že se jeho dítě stane obětí šikany. Dnes se o tom však ve školách hodně mluví a myslím, že to dokážou podchytit. Aspoň doufám,“ říká matka čtrnáctiletého syna Petra Macková.

Alkohol s rodiči

Výzkum také ukázal, že deváťáci mají rádi alkohol. Zkušenosti s ním má pětadevadesát procent z nich, opakovaně pijí tři čtvrtiny oslovených. Na diskotékách nebo venku s kamarády. Ale tolerantní jsou k pití také rodiče. Školáci si první zkušenost s alkoholem odbyli na rodinných oslavách, při silvestrovském přípitku nebo v podobě láhve piva po nedělním obědě.
„Zapíjet jídlo pivem nebo si přiťukávat vínem je podle mého názoru i v patnácti brzy. Jenomže člověk často bojuje proti vlastní rodině. Například tchán mě označil za hysterickou matku, když už v jedenácti letech nabídl synovi pivo a já byla proti,“ líčí Marcela Kořínková.
Cigarety lákají deváťáky méně. Více než polovina sice kouřit zkusila, opakovaně si však cigaretu nedali. Pětina však má zkušenost i s marihuanou.
Se sexem by školáci nechtěli začínat dřív, než je to v současnosti u nás možné. Většina považuje za nejlepší dobu patnáct, šestnáct či sedmnáct let. Objevily se i odpovědi, podle kterých by člověk měl se sexuálním životem začít po dvacátém roce nebo až po svatbě.

Krásná blondýna

O svých partnerech mají deváťáci jasnou představu. Především o jejich vizuální stránce. „Měl by být hezký. Menší výšky s hnědýma očima. Sportovní typ,“ popsala jedna z dívek. Kluci dávají přednost blondýnám, štíhlým s pěknými křivkami. „V žádném případě nejde o nějakou povrchnost. Je to dané věkem. Až o několik let později začnou u partnerů přemýšlet i o jiných hodnotách,“ říká dětská psycholožka Ludmila Mrkvicová.
K rodičům mají deváťáci pozitivní vztah. Jen sedm procent školáků napsalo, že si na rodičích neváží ničeho.
O svém povolání ale mají jen matnou představu. „Existují takoví, kteří mají jasno už od první třídy. Ale to jsou výjimky. Většina se rozmýšlí a neví,“ říká speciální pedagožka Martiníková.
Odborníci se shodují i na tom, že dnešní deváťáci nejsou jiní než předchozí generace. „Učím třiadvacet let, a nedá se říct, že by dnešní děti byly jiné. Jejich chování odráží celou situaci ve společnosti,“ říká ředitelka Ivana Lexová.