Když se prababičky a pradědečkové dnešních žáků Základní školy Jana Amose Komenského v Předmostí učili malou násobilku, pomáhalo jim velké dřevěné počítadlo. Dnes už je škola vybavená moderní technikou, ale učební nástroj z první republiky dětem stále může posloužit. Ředitel školy Vladimír Peška si hýčká i další historické vybavení.
Jinde přitom končí podobné kousky v muzeích nebo na skládkách. „Zbavovat se bezhlavě školních pomůcek je hřích. Děti by měly mít představu, jak se vzdělávali jejich předci,“ říká Peška. Dřevěné počítadlo z dob československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka objevili zaměstnanci na půdě staré budovy školy a přišlo jim líto ho vyhodit. „Dá se na něm procvičit násobilka až do stovky, dodnes je ještě funkční,“ hlásí Peška.
Stejně tak nenechal rozštípat na třísky tři lavice z padesátých let minulého století, které teď zdobí chodby školy.
Nepotřebné harampádí
Přístup základky v Předmostí je ojedinělý. Většina škol se starých věcí zbavuje jako nepotřebného harampádí. Nenávratně tak mizí zažloutlé nástěnné mapy, letité zkumavky, dřevená kružítka i obrazy, podle kterých se celé generace učily abecedu.
„Likvidují se jako běžný odpad. Jen pokud to jsou nějaké unikáty, nabídneme je muzeu,“ vysvětluje vedoucí odboru školství přerovského magistrátu Romana Pospíšilová.
Přerovské Muzeum Komenského má největší ucelenou sbírku školních předmětů v České republice. Místní muzejníci neradi slyší o tom, když staré unikáty končí na skládce. Upozorňují proto školy, aby na ně při likvidaci starých pomůcek a zařízení tříd myslely.
Nejčerstvější vzácný úlovek získalo muzeum před pár dny. „Dostali jsme dvě desítky školních lavic, které byly na půdě školy v Partutovicích. Za první republiky je vyrobila přerovská firma František Talla a spol.,“ popisuje nové exponáty muzejník Lubomír Vyňuchal.
Jeho kolegyně Jarmila Klímová zbožňuje prohledávání starých školních půd, kde se za desítky let nashromáždily pomůcky ještě z dob Rakouska-Uherska a první republiky. „Často se ale dozvíme, že historicky cenné vyřazené předměty pracovníci z jiné školy rovnou zlikvidovali. To nás mrzí, i když chápeme, že školy nemohou staré věci dlouhodobě skladovat,“ upozorňuje Klímová.
Třikrát Burian
Mezi největší školní objevy Muzea Komenského patří tři obrazy Zdeňka Buriana, které Klímová objevila na jedné z půd. Byly to Typy obyvatelstva asijského, afrického a amerického, o kterých donedávna experti vůbec nevěděli, kde jsou. Díla tak byla jen popsaná v odborné literatuře.
Klímová měla obrovskou radost, také když v jedné škole na Jesenicku získala německé školní obrazy o pravěku. Doplnily už tak rozsáhlou přerovskou sbírku. „V muzeu máme sedm tisíc učebních pomůcek, deset tisíc školních obrazů, dvaačtyřicet tisíc učebnic a přes tisíc školních map. A sbírky se stále rozrůstají,“ připomíná Klímová.
Školy v poslední době vyřazují hlavně různé staré promítací přístroje, kotoučové magnetofony či gramofony. I tyto věci mají pro historiky půvab. „Momentálně totiž rozšiřujeme seznam školních šestnáctimilimetrových filmů, filmových smyček, diapozitivů, diafilmů, magnetofonových pásků a kazet,“ připomíná muzejník Vyňuchal.
Největší radost mu letos udělal přírůstek stovky fyzikálních pomůcek, které muzeum získalo od prostějovské obchodní akademie. Je mezi nimi například Morseův telegraf, Edisonův fonograf i dřevěný fotografický přístroj. Všechna zařízení používali učitelé ještě v dobách rakousko-uherské monarchie a stanou se rovněž součástí muzejních sbírek.
