Mít v garáži auto, za kterým se každý s obdivem otočí, je snem většiny motoristů. Málokomu se splní. Ti, kterým se to podařilo, se na jedné věci jednoznačně shodují. Není to jen otázka peněz, ale hlavně srdce. Ať už mají doma veterána, nebo zbrusu nový vůz.
Na srazy v BMW
Když jel Dušan Gerecký na svůj první sraz amerických aut, seděl v BMW. Psal se rok 2001 a on se na sraz přihlásil poté, co se seznámil s majitelem amerického kabrioletu.
„Jeho auto se mi líbilo, dali jsme se do řeči a on mi asi za měsíc zavolal, že mají u žermanické přehrady sraz. Přihlásil jsem se a jel,“ říká Gerecký.
Majitelem první ameriky se stal o tři roky později. Pořídil si maxi džíp Chevrolet Suburban. „Měří asi šest metrů a je to auto, kterým v Americe už asi padesát let jezdí prezidentská ochranka,“ vypráví Gerecký.
V Opavě teď budí pozornost jeho Lincoln Continental Town Coupé, který vlastní tři roky. „Nechal jsem si jej přivézt z Ameriky. Koupil jsem jej od starších manželů z Georgie,“ líčí Gerecký, který je členem výboru Klubu přátel U. S. cars. Pořizovací cena podobného auta není příliš vysoká, jeho renovace je však časově náročná.
Ačkoliv vůz pochází z roku 1979, může se směle rovnat s těmi současnými. „Má tempomat, všechno včetně sedadel v elektrice, klimatizaci a 215 koní,“ upřesňuje Gerecký.
Až na drobné opravy je auto v původním stavu a své majitele dovezlo i do Maďarska. „Ročně s ním najedu tři až pět tisíc kilometrů. Nehýčkám ho jen v garáži, ale vytáhnu ho i do deště,“ dodává Gerecký.
Líbí se i policistům
Vozy značky brouk jsou pro Roberta Westa rodinnou záležitostí. Jeho prarodiče po válce odsunuli a děda s otcem se v roce 1957 do Opavy vrátili. Přijeli broukem.
„Taky všichni strejdové měli brouky, my v rodině jsme také jednoho měli. Svého prvního brouka jsem nastartoval v pěti letech,“ říká West.
Brouk byl i prvním autem, které si coby řidič pořídil. „Je z roku 1973 a sám jsem ho zrenovoval. Trvalo to skoro rok,“ popisuje West.
Se zářivě žlutým autem nejezdí jen jako s veteránem, ale třeba i na rodinné výlety. Ročně najezdí asi dva tisíce kilometrů a na chladnou část roku jej zazimovává.
Kromě klasického brouka má i takzvaný kübelwagen z roku 1969. „Je to novější verze starého válečného KDF. Je to kabriolet, také bylo potřeba jej zrenovovat. Původně byl červený, ale mám rád žlutou, tak i on je teď žlutý,“ popisuje West. Většinu prací na autech si udělal sám. Sklep i půdu má plné náhradních dílů.
S vojenským broukem toho zatím moc nenajezdil, protože nemá bezpečnostní pásy, ale přes zimu chce i tento nedostatek napravit.
Netradiční auto budí nejen pozornost kolemjdoucích, ale i policistů. „Říkají, že se chtějí hlavně podívat. Musím fouknout do balonku, prohlédnou si doklady a pak se půl hodiny povídá o tom, kolik jede, kolik stojí pojistka a podobně,“ usmívá se West.
Auto, nebo obojživelník?
Mitsubishi Pajero Marka Šnajdera se může ponořit až po střechu do vody a klidně jede dál. Jeho majitel s ním jezdí nejen po běžných cestách, ale také po adrenalinových off-
roadových tratích.
„Jsme stálá parta, která jezdí čtyřmi auty do terénu. Začínali jsme jako modeláři s auty jedna ku deseti. Nejprve s cestovními auty, s těmi jsme se účastnili i závodů. Potom jsme přesedlali na malé off-roady. Jezdili jsme s nimi v terénu a zkoušeli, co to snese. Jaké náklony, výjezdy a sjezdy. Jsou to modely, které se podobají svým velkým vzorům jako vejce vejci a je s nimi zábava. A pak nás napadlo, jaké by to bylo asi v reálu,“ popisuje Šnajder své začátky.
Koupě podobného vozu byl jeho velký klukovský sen. Speciálně upravené Mitsubishi s takzvaným šnorchlem, tedy zvýšeným sáním, má zhruba půl roku. „Sání je až u střechy. Může vjet i do hlubší vody, kde utopíte všechno, co tam je, včetně motoru. Ještě jsem to ale nezkoušel, je to přece jen můj miláček a nerad bych jej ničil. V budoucnu bych chtěl ještě udělat několik vylepšení,“ líčí Šnajder.
Naposledy auto projel na off-roadové trati v Krnově. „V okolí moc podobných tratí není,“ říká Šnajder.
Autem v terénu svezl už i své dvě malé děti. „Jsou nadšené, je to pro ně zábava. Líbí se jim, když to co nejvíc poskakuje,“ popisuje jejich reakce.
Za půl roku najel asi šest tisíc kilometrů. Jeho auto ho nezklamalo ani v náročných situacích. Například při vytahování nabouraného auta z příkopu za silného větru a deště.
Fáro pro Pártlovou
Nastartovat Porsche Boxster-S je adrenalin. Své o tom ví sedmatřicetiletý podnikatel Martin Lazor. Porsche, které má nové hodnotu přes dva miliony korun, koupil před třemi lety z druhé ruky. „Je to sportovní auto, které ještě uživíte. Uživit takové ferrari, to už dělá problémy skoro každému,“ míní Lazor.
Po koupi jej čekalo pár překvapení. Auto staré deset let už mělo zabudovanou navigaci. „Říkal jsem si: Navigace? Super! Jenže to jsem nevěděl, že je nastavená jen pro západní Evropu. Mapy východní Evropy začali do navigací u porsche dávat až někdy v roce 2005. Do té doby asi nevěřili, že by si tady takové auto vůbec někdo koupil,“ popisuje Lazor.
Když si auto před třemi lety pořídil, musel si zvyknout, že kdekoli zastaví, bude středem pozornosti. Zvláště slečen. Jenže takových vozů přibývá a lidé, včetně slečen, už přivykli.
V Clubu Porsche Ostrava je osmnáct členů a ti nedávno natáčeli klip s Rudou z Ostravy a Martinou Pártlovou.
„Já jsem ten, kdo v porsche odváží Pártlovou. Moc tam nejsem vidět, ale je skvělé, že jsem si díky autu zahrál v klipu,“ říká.
Jeho vůz má obsah 3,2 litru, a podle dokumentace může jet až 270 kilometrů v hodině. „Takových 250 jsem už jel,“ přiznává majitel černého sporťáku.
Rád jezdí s otevřenou střechou, ovšem nezakrýt ji na parkovišti, to je riskantní. „Už dvakrát mi dovnitř někdo plivnul,“ vysvětluje Lazor.
