Počátky železářství na Žďársku jsou svázány s kolonizací krajiny na pomezí Čech a Moravy (v pramenné oblasti Sázavy) cisterciáckým klášterem ve Žďáře nad Sázavou. K té došlo v polovině 13. století. Pomezní hvozd byl ohromnou zásobárnou dřeva pro výrobu dřevěného uhlí, byl tu dostatek železných rud i energie proudící vody k pohonu strojních zařízení.
Po založení kláštera došlo při toku řeky Sázavy i na jejích přítocích ke zřízení několika železářských hamrů. Jedním z nich je i tak řečený Šlakhamr, který je v pramenech spojován se jménem nájemce Niklase Flexlina, rychtáře v Německém Brodě (nyní Havlíčkově). Současně však existovaly další hamry v blízkém Najdeku (tzv. Václavův hamr), v Dolních Hamrech (Fiklův hamr) a Horních Hamrech (Frendlův hamr). Jména původních provozovatelů či nájemců se udržela dodnes. Hamry se nacházely i v blízké Sázavě, ve Velké Losenici, Pořežíně, Ronově, Polničce a v samotném Žďáru.
Vznik hamrů souvisí s využíváním vodní energie při zpracování železných rud. Vodní kola sloužila k pohonu hamerského kladiva, které dalo celému provozu název, ale i měchů zásobujících vzduchem šachtové tavicí pece a kovářské výhně. V peci byla při tzv. přímé výrobě získána železná houba, následně pod hamerským kladivem kovářsky homogenizována. Šlakhamr zpracovával železné rudy získávané na úbočí nedalekého kopce Peperku.
Významným pramenem pro dějiny starého železářství na Žďársku jsou Městské knihy přibyslavské. Do nich se povinně prováděly zápisy právní povahy mezi mistry hamerníky usedlými na panství přibyslavském a později i na majetcích kláštera, o hamrech, jejich provozu a veškerých majetkových změnách. V knihách nejsou vedeny zápisy před rokem 1441, zachycují však tradiční situaci a vztahy provozovatelů hamrů platné v období na počátku 15. století. Zavádění nové technologie výroby železa ve vysokých pecích v průběhu 17. století znamenalo zánik hamerské výroby. Nové hutě vznikaly nejen na místech starších hamrů (Polnička, Ransko), ale i v nových lokalitách (Kadov, Milovy). Palivem používaným v železářských provozech až do jejich zániku bylo dřevěné uhlí pálené v milířích v místních lesích. Od průmyslové revoluce používaného koksu zde nebylo až na výjimky využíváno.
[file:12938:small:right]
Areál Brdíčkova mlýna, jak bývá někdy objekt podle posledních majitelů nazýván, leží na pravém břehu řeky Sázavy pod severní strání údolí. Při její patě je veden mlýnský náhon, ve dvoře mlýna krytý plochými kamennými deskami a pokračující otevřeným kanálem do řeky. Severní stranu areálu památky tvoří zděná obytná budova s mlýnicí vystavěná či přebudovaná na přelomu 18. a 19. století, k níž přiléhá lednice s vodními koly krytá pultovou střechou. Na protilehlé jižní straně dvora stojí zděná hospodářská budova. Celý areál je uzavřen na západě krytou kolnou a cihelnou zdí na straně východní. Samostatně stojí budova bývalého bělidla a sklep.
#####Expozice
Součástí prezentace památky je expozice, jejíž jednotlivé části jsou věnovány získávání základních surovin nutných pro železářskou výrobu. Těžbu dřeva dokumentuje nejrůznější dřevorubecké nářadí a další pomůcky používané při jeho těžbě. Výrobu dřevěného uhlí dokumentuje model milíře a nářadí využívaného při stavbě milíře a vlastním milířování. Získávání železné rudy je dokumentováno ukázkou hornického nářadí a instalací části výdřevy zaniklého dolu. Centrální částí expozice je hamerna, v níž je instalován chvostový hamr poháněný kolem na horní vodu a výheň, do níž vzduch dmýchá měch poháněný druhým vodním kolem. Vybavení hamerny doplňuje brus poháněný taktéž vodní silou, kovadlina a kovářské nářadí. Hamerské zařízení je funkční a je v předem stanoveném programu předváděno návštěvníkům v provozu. V interiéru se zachovaly kamenné sloupy mlýnské stolice, které jsou odborníky označovány za unikátní a v současnosti nesou dřevěný ochoz.
Část expozice umístěná v obytných prostorách seznamuje návštěvníka s historií objektu ve vztahu k vývoji osídlení oblasti s vyznačením těžby železných rud a jejich zpracováním nejen v místním, ale i v dalších okolních hamrech. Vývoj železářské výroby je prezentován vývojovou řadou modelů pecí a vystaveny jsou i předměty nalezené při archeologickém výzkumu areálu. V bývalé kuchyni je náznakově představeno bydlení posledních majitelů mlýna – rodiny Brdíčků. Pod přístřeškem ve dvorní části je instalována pila jednuška poháněná stabilním motorem. V další etapě prezentace památky je zvažována stavba repliky šachtové pece, jakých bylo využíváno při výrobě kujného železa v období vrcholného středověku.
Slavnostním otevřením dne 10. června roku 2011 se Šlakhamr stal sedmou památkou ve správě Technického muzea v Brně zpřístupněnou široké veřejnosti.
#####Kudy k památce
Památka je dostupná od konečné stanice autobusu žďárské MHD v místní části Šlakhamry, odkud je možnost využít pěší komunikace po polní cestě kolem chat k objektu hamru. Pro zpáteční cestu je možno použít pěšiny přes chráněný přírodní útvar Rozštípená skála (červená turistická stezka). Další možností je cesta z místní části Najdek od penzionu po lávce přes Sázavu na původně českou stranu staré zemské hranice a po vyznačené turistické značce (a současně i hamerské naučné stezce) lesem, kolem plastiky torza mamuta přes kamenné mostky zpět na moravskou stranu na louku před objektem hamru.
*Otevírací dobu, vstupné i aktuální program najdete na www.technicalmuseum.cz*
