Sláva a úpadek Výšin, kdysi luxusní dělnické čtvrti | E15.cz

Sláva a úpadek Výšin, kdysi luxusní dělnické čtvrti

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Královodvorskou čtvrť Výšiny nechali před více než sto lety vystavět železáři pro své zaměstnance. Dnešní stav lokality je už jen zašlým odleskem její bývalé honosnosti.

S myšlenkou vystavět dělnickou kolonii, v níž by našli útočiště všichni přespolní zaměstnanci železáren, přišla Česká montánní společnosti (ČMS) po tom, co v roce 1880 odkoupila královodvorské železárny od zástupce křivoklátského panství knížete Emila Egona Fürstenberga. Fabrika rostla, vedení továrny uvádělo do provozu nové hutě a stavělo vysoké pece.

Líhárny i hotel

V Králově Dvoře byl nedostatek pracovních sil a přijímali se i dělníci ze vzdálených vesnic. „Hlavně v zimě přicházeli do práce pozdě. Vesměs se jednalo o zemědělce, kteří se starali o svá hospodářství. Čtyři hodiny cesty do práce a zpět jim ubíraly čas i síly. Ředitelství železáren se tedy rozhodlo nedostatek bytů řešit,“ uvedl Jiří Topinka ze Státního okresního archivu v Berouně. Výstavbu dělnické kolonie inicioval tehdejší ředitel Emil Kratochvíl. Nejprve na Výšinách vyrostly jednoduché noclehárny, zvané líhárny, v nichž si obyvatelé mohli uvařit na železném sporáku. Po roce 1895, kdy vedení ČMS uvedlo do provozu novou ocelárnu s úspornou technologií besemerování, pracovalo v továrně na třináct set lidí různých profesí.
Společně s ocelárnou nechalo vedení železáren postavit také závodní hotel. Autorem projektu byl stavitel Alois Elhenický. „V hotelu se scházela nejen smetánka k bujarým oslavám, ale sloužil také jako výčep pro dělníky, aby se zabránilo courání učňů pro pivo po královodvorských a počapelských hospodách,“ uvedl dále archivář Topinka.
V roce 1896 vypracoval pražký architekt a c.k. dvorní stavitel Alois Wertmüller projekt závodní nemocnice přímo pod Výšinami, která byla prvním lůžkovým zařízením na okrese. Po dalším rozšíření na začátku 20. století se stal tento ústav nejmodernější nemocnicí mezi Prahou a Plzní.
Když v areálu závodu vyrostla v roce 1898 další, už čtvrtá vysoká pec, zřídilo nejprve vedení závodu další ubytovnu, v níž dělníci pobývali za poplatek padesáti krejcarů na měsíc. Později ČMS pod vedením ředitele Kratochvíla postavila osm podsklepených obytných budov se šedesáti byty. Roční činže v těchto bytech čítala rovných sto korun.

Na Rafandě

Výšinám se kvůli častým střetům mezi dělníky začalo říkat také na Rafandě, ale po počátečních problémech při sžívání plynul život v novém městečku poklidným tempem.
Železárenští byli na jedné lodi. Dělníci v ubytovnách a činžovních domech, úředníci, lékaři, právníci a ředitelé v honosných vilách s velkorysými zahradami.
Ačkoliv objekty po nástupu dělnické třídy k moci pustly, dodnes uvádějí odborníky v úžas. „Výšiny jsou výjimečné už jen využitím prostoru jako celku. Stavby však až na výjimky chátrají, zahrady pustnou. Odlesk bohaté a nablýskané společnosti a života její pracovní síly s tušeným bývalým motorem toho všeho pod kapotou, tedy pod terénním zlomem. Musela to tu být nádhera,“ hodnotí čtvrť architekt Roman Koranda, který je spoluautorem některých současných nových obytných lokalit v Berouně.
Originální atmosféru činžovních domů využili filmaři při natáčení verneovky Tajemství Ocelového města.

Výšiny vyhasínají

Úpadek lokality zažívá v architektonicky obdivovaných domech několik posledních starousedlíků. Pro mnohé je teď život těžký. „Kbelíky s uhlím mi ze sklepa do druhého patra nosí přátelští sousedé nebo členové rodiny, kteří mne často navštěvují,“ popisuje běžnou součást života na Výšinách v zimních měsících osmdesátiletá Jarmila Jungmannová. Bezmála osm tisíc korun nájmu ji letos v zimě tlačilo do kouta u kamen. Rozpálené Petry v kuchyni mohou sice budit zdání útulného domova, jenže v síni a v ložnici bývá jedenáct stupňů. „Měli jsme tu zahrádky, o které jsme se starali a drobné zvířectvo, jak to navrhovali už autoři dělnické čtvrti. Zvelebovali jsme si to tady a bylo nám tu dobře. Momentálně jsou tu ale podmínky jen těžko zvládnutelné,“ konstatuje Jarmila Jungmannová.
Budoucnost Výšin dnes je stejně nepřehledná, jako seznam vlastníků jednotlivých domů. Někteří dnešní majitelé obehnali svůj dům zdí a před sousedy se zavírají mříží na fotobuňku. Jiní zase čekají, až přestanou být závazná věcná břemena, se kterými domy od železáren koupili. Do svého majetku investují minimálně. Zatímco stavební boom v Berouně vesele bují, v podobném zápalu kdysi budované sídliště s honosnými domy na Výšinách pomalu a smutně vyhasíná.

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video