Možná bylo stejně pošmourno, jako je zatím v říjnu letošního roku. Svícny osvětlovaly listinu, kterou snaživý tajemník pečlivě dokončoval pod přímým dohledem panovníka. Byl podvečer osmého října 1320, když Jan Lucemburský právě dodiktoval znění listu Plzeňanům a poté jej podepsal. Město bylo na mapě světa teprve pětadvacet let. V roce 1295 je založil Václav II., jeho nástupce právě stvrzoval práva, která Nová Plzeň před čtvrtstoletím dostala.
„Městu přísluší 168 lánů, kterými bylo vysazeno a ještě dalších deset lánů, které při novém přeměření získány byly,“ píše se v panovnické listině, která byla pochopitelně sepsána latinsky. Pro krále Jana to nebyl mimořádný úkon, v té době panovník stvrzoval práva a povinnosti i dalších měst, pro Plzeň to ale byla a je významná listina; posel na koni přivezl městským vládcům důležitý dokument.
V první řadě je to nejstarší panovnická listina pro Plzeň, která se dochovala v městském archivu – a navíc má právě narozeniny, inkoust zaschl na papíře právě před 690 lety. „Václavova listina (Václava II.) se nedochovala, list Jana Lucemburského je i proto tak cenný, že upřesnil práva, rozlohu a privilegia města.
A pro archiv je každá listina cenná a má vlastně nevyčíslitelnou hodnotu, panovnická o to víc,“ vysvětluje Štěpánka Pflegerová z plzeňského městského archivu. Panovnická listina ukládala nově založenému městu ale i povinnosti vůči vladaři. „Ze 178 lánů, lán po dvaačtyřiceti jitrech čítajíc, má město ročně do komory královské platit z lánu po osmadvaceti groších, tedy všeho ročního platu devětaosmdesát hřiven stříbra, hřivnu po pětašedesáti groších počítajíc, a to vždy na svatého Martina,“ přikazuje list Plzeňanům.
Nejstarší odpustky
Plzeňský městský archiv uchoval ze čtrnáctého století padesát listin – měšťanských, církevních a panovnických. „Panovnických máme včetně té nejstarší z té doby deset,“ upřesňuje Štěpánka Pflegerová. Úplně nejstarší listinu o Plzni, z června 1300, tedy těsně po založení města, ale drží dominikánský klášter v Praze. Tehdejší biskup basilejský Petr v něm uděluje věřícím čtyřicetidenní odpustky.
Patří těm, kteří se vyzpovídají a navštíví kostel bratří kazatelů v Nové Plzni, anebo, jak praktické, dali kostelu nějaké dary. „To byla tehdy běžná praxe,“ potvrzuje Štěpánka Pflegerová. Nejstarší plzeňskou listinou, uchovanou v místním archivu, je zase dokument z dubna 1307, kdy ctihodný měšťan Wolfram Zwinilinger odkazuje kostelu svatého Bartoloměje na náměstí pivovar a sušírnu.
Zlaté buly
Nejvzácnějšími poklady, které městský archiv ve svých útrobách shromažďuje, jsou ale čtyři zlaté buly. „Ve všech archivech v republice je celkem osmačtyřicet zlatých bul, mezi městskými archivy jich máme nejvíc,“ chlubí se Štěpánka Pflegerová.
Slovem bula se označovaly důležité papežské či panovnické listiny opatřené kovovou pečetí. Zlaté buly se pak přivěšovaly k písemnostem významného obsahu s trvalou platností. Čtyři plzeňské zlaté buly vznikly díky postoji města v závěrečné fázi husitských válek. Obležení Plzně husitskými vojsky v třicátých letech patnáctého století bylo sledovanou mezinárodní událostí té doby. Zikmund, papež i koncil sháněli nejnovější informace o situaci na městských hradbách. Zikmund organizoval finanční pomoc, snažil se i o vojenskou podporu, plánoval vyjednávání s nájezdníky. Bitva u Lipan pak husitské snažení definitivně utnula a tak Zikmund mohl změnit plány.
A na podzim 1434 si při návštěvě Řezna vzpomněl i na věrnou Plzeň. Devatenáctého září vydal listinu, ve které ocenil stálost a věrnost měšťanů ve víře, příchylnost k panovníkovi a vytrvalý boj proti husitům. A také velkoryse odměňoval. Náhradou za škody, které Plzeň utrpěla hlavně za posledního obležení, město na věky osvobodil od placení královské berně, tedy 200 hřiven stříbra ročně. Dále daroval městu cla a mýta, dosud vybíraná v městských branách, a především osvobodil měšťany od placení všech poplatků na území českého království a celé tehdejší římské říše. Zikmundovu velkorysou listinu pak potvrdili v dalších zlatých bulách jeho následovníci. V roce 1562 Ferdinand I. v Praze, o pět let později ve stejném městě Maxmilián II. Poslední zlatou bulu pak podepsal v srpnu roku 1627 ve Vídni Ferdinand II., který navíc vyjmul Plzeň z pravomoci podkomořího a osvobodil město od vydržování vojska.
