Slavný fotograf slaví v Maďarsku
Fotograf a grafik Ladislav Postupa slavil v pondělí 21. září osmdesátileté výročí výstavou v budapešťské NESSIM galerii a výstavou v Mnichově. Jeho díla, černobílé akty a fotografie pracující se stínem, obdivují v Paříži, Londýně nebo Chicagu. V roce 1991 se stal čestným členem Asociace profesionálních fotografů České republiky, odznak VIP získal jako dosud jediný Liberečan od švýcarské encyklopedické společnosti.
Proč není vaše výstava v Liberci?
Protože Severočeské muzeum nesehnalo dost peněz pro zapůjčení mých fotografií ze světových sbírek. Dělalo to pouhých třicet tisíc korun. Co k tomu říci. Takže výstava je v Budapešti a další v Mnichově v Galerii Maurer.
Prý jste se k fotografii dostal na vojně?
Jako záklaďák jsem pracoval ve Vojenskohistorickém muzeu v Praze na fotooddělení a kreslírně. K fotografii jsem se dostal blízko.
A stal jste se fotografem.
Ještě dvacet let jsem pracoval jako projektant v ateliéru. V roce 1965 mne přijali do Svazu československých výtvarných umělců a o dva roky později jsem si otevřel ateliér nahoře v kavárně Nisa. Byl jsem na volné noze.
Sledovali vás soudruzi?
Jeden estébák chtěl vidět můj psací stroj, jestli náhodou nepíšu ilegální texty. Chtěl po mně také akty. Nemohl jsem třeba jezdit na výstavy svých fotografií na Západ. Nabídli mi, že mě pustí, ale jen když jim budu půjčovat ateliér. Asi na sledování dolního centra města. Nepřistoupil jsem na to.
Vy jste tvůrcem dvou patentů úprav fotografií?
Jednomu říkám druhé ustálení fotografie, tenhle patent vznikl v roce 1970. Fotografie jsem přenesl z papíru na desku. Z fotografie tak vznikl obraz. Je možné jej sledovat z jakéhokoli úhlu a na povrchu je ochranná vrstva, která prodlužuje životnost obrazu. Bohužel nemám žádného pokračovatele. Je to náročnější proces a nikdo to nechce dělat.
Pracujete i na počítači?
Někteří staří fotografové jsou dědečci, kteří na nové technologie nadávají. Já novinky naopak vítám, už rok se učím na počítači, upravuju fotografie. I manželce.
