Slávu divadelního jihu šířila Gollová, dnes Ordinace a točna

Jihočeské divadlo na českobudějovickém nábřeží má mezi českými divadelními soubory dobré jméno. Kromě bohaté a dlouhé historie sahající do druhé poloviny osmnáctého století tu milovníci prken, co znamenají svět, najdou i řadu skvělých a známých herců.

Sedmička se podívala za některými, kteří okusili jihočeskou kulturní scénu a neznají je z jeviště jen českobudějovičtí obyvatelé. Stranou nezůstali ani ti herci, kteří šíří slávu jihočeské kultury za hranicemi kraje i v dnešní době.

Talent, který zůstal

Jedním z Jihočechů, na kterého mohou být domácí diváci pyšní jednak pro jeho talent a jednak proto, že neodešel do Prahy a stále působí v Českých Budějovicích, je čerstvě třiatřicetiletý Ondřej Veselý.

Televizní diváci si ho spojují především s rolí v seriálu Vyprávěj.

Veselý prožil v Budějovicích téměř celé dětství, ve kterém snil, asi jako každé dítě, o kariéře popeláře nebo prezidenta. „Poprvé jsem hrál asi v šesti letech v opeře Psohlavci, a poté mě rodiče dali na balet do představení Médea, kde jsem hrál hlavní dětskou roli. Na první zkoušku jsem dostal nové piškotky, na které jsem byl patřičně hrdý a pan choreograf mi na to řekl, že mám sice krásné nové botičky, za to křivé nožičky. Od té doby se věnuji výhradně činohře,“ líčí své začátky Ondřej Veselý.

Vystudoval hudebně-dramatický obor na ostravské konzervatoři. V letech 1997 až 1999 působil ve Slezském divadle v Opavě. Od následující sezony je členem činohry Jihočeského divadla a zároveň stálým hostem zdejšího operního souboru.

A jaká je jeho oblíbená role? „Momentálně je to Pavel Malina v Petrolejových lampách nebo Stanley v Tramvaji do stanice Touha,“ říká mladý herec.

Co se týká účinkování v seriálech a televizi vůbec, bere Ondřej Veselý tuhle příležitost jako něco nového. Potkám tam zajímavé lidi a je to pro mne zpestření, komentuje herec, jenž přiznává, že o odchodu do Prahy vážně uvažoval. „Člověk by si měl ale uvědomit svoje priority. Pro mě je to vztah, rodina a přátelé, práce je až na druhém místě. To bych nevyměnil za nic na světě,“ míní Ondřej. A jsou to právě tyto věci, které dělají jižní Čechy pro Veselého tak kouzelné.

Z Prahy na jih

Neznámá není také Veselého kolegyně Dana Verzichová. Oproti rodákovi Veselému se pětatřicetiletá herečka narodila v Praze. Do jižních Čech ji přivedlo první angažmá v Jihočeském divadle, kde hraje od sezony 2002 až 2003. Během školy hostovala například v Divadle pod Palmovkou, Národním divadle, Stavovském divadle a Divadle ABC. První profesionální kontakt s jevištěm okusila Dana v roce 1994, ve Vinohradském divadle ve hře August, august, august od Pavla Kohouta, kde hrála dceru ředitele cirkusu. Tato zkušenost ji nasměrovala k herectví.

„Předtím jsem chodila na povinná představení se školou. V Jihočeském divadle jsem už ale deset let a za tu dobu jsem si zahrála spoustu nádherných rolí, ale chtěla bych vzpomenout Jenůfu v Její pastorkyni, Helenu v Mrzákovi inishmanském a Mladou ženu v Nožích ve slepicích. Na tyto tři strašně ráda vzpomínám,“ vybavuje si své oblíbené role Verzichová.

Také ji mohou znát lidé z televizních obrazovek.

„Jako dítě jsem chtěla být učitelka, doktorka, prodavačka, ale herečka tam nebyla,“ líčí svoje dětské ambice.

Kromě divadla se Dana objevila v televizi v epizodních rolích. Například v seriálu Ranč u Zelené sedmy, Borůvkový vrh, Redakce a v Ordinaci v růžové zahradě v roli Daniely. Občas moderuje společenské akce a dělá hlasové reklamy.

„Hraní v seriálu je příjemná změna oproti divadlu, je to jiná disciplína a zároveň přivydělání. Já bych si představovala takovou ideální kombinaci obojího. Všechno má totiž něco do sebe, ale divadlo bych nechtěla opustit,“ vypráví o svých představách herečka.

A co říká popularitě? „Byly doby, kdy mě občas někdo analyzoval, ale poněvadž se v televizi už nevyskytuji, tak mají lidi pocit, že se známe, protože jsem jim povědomá, ale neuvědomují si, že dřív jsem je navštěvovala celkem často v jejich domácnostech,“ říká s úsměvem sympatická žena.

Co se týká možného přesunu do Prahy, má Dana Verzichová jasno. „V nejbližší době to nemám v plánu, jsem v Budějovicích šťastná, ale na druhou stranu nevím, co mi život ještě nachystá. Jižní Čechy jsou bomba. Všude je blízko a je tu nádherná příroda,“ shrnuje svůj vřelý vztah k jihu talentovaná herečka.

Gollová, Balzerová i Švandová

Na televizní obrazovce se z ansámblu Jihočeského divadla mihnul například koncem osmdesátých let v seriálu Dobrodružství kriminalistiky či o pár let později v oblíbených Četnických humoreskách známý herec Petr Hanus.

Do epizodní role obsadil režisér Jan Svěrák dalšího jihočeského herce Jana Dvořáka v Tmavomodrém světě.

Ani v dřívějších letech si divadelní soubor od soutoku řek Malše a Vltavy nemohl rozhodně stěžovat na nedostatek talentovaných umělců.

Málokdo ví, že po prknech českobudějovického divadla se čtyři roky proháněla i Nataša Gollová. Hvězda stříbrného plátna třicátých a čtyřicátých let. V Jihočeském divadle Gollová působila mezi roky 1947 a 1950.

V českobudějovickém uměleckém souboru si zahrála i Eliška Balzerová či Jana Švandová. Zapomenout by se rozhodně nemělo ani na českobudějovického rodáka a komika Jiřího Císlera.

Točnu poháněli vojáci

Kromě herců se Jihočeské divadlo proslavilo i za hranicemi České republiky unikátním otáčivým hledištěm v Českém Krumlově. Jeviště i hlediště pod širým nebem v zámecké zahradě navštíví ročně tisíce nejen českých diváků. Poprvé se herci před točnou představili v červnu roku 1958. To sice otáčivé hlediště poháněli ručně vojáci a představení sledovalo jen šedesát lidí, ale o rok později vyrostla v zahradě velká točna pro čtyři sta lidí.