Šlo o dítě. Nemohl jsem váhat, vzpomíná hasič Klášterka

Sám se za hrdinu nepovažuje. Věří, že v jeho situaci by i jiní lidé udělali to samé.
Jiří Klášterka loni v červnu přijel s kolegy k zabouchnutému bytu v nuselském paneláku. Žena šla pro věci do komory, uvnitř zůstalo dvouleté dítě.

„Z okna sousedů jsem viděl, že leze po parapetu. Vydal jsem se k němu. K naklánějícímu se dítěti mi zbývalo asi dva a půl metru. Neřešil jsem, jestli je to nebezpečné,“ popisuje sedmačtyřicetiletý hasič.

Pomohlo vám, že se věnujete lezení na stěně?

Chodím na stěnu každé dva týdny. Pomohlo mi to hlavně v práci s těžištěm, v tom je lezení výborné cvičení.

Bylo se na stěně paneláku vůbec kde chytit?

Za hrany panelů a hromosvod, kterému jsem se zároveň musel vyhnout. Dítě se v tu chvíli zvědavě rozhlíželo, co se děje pod ním. Když jsem se k němu dostal, podařilo se mi ho zatlačit dovnitř.

Je jasné, že šlo o vteřiny. „Spočítal“ jste si, jak moc velký risk to pro vás je?

Musel jsem rozmyslet hned, stačil jeden pohyb a vše bylo ztracené. Věděl jsem, že to zvládnu. Jinak bych do toho nešel, protože bych mohl ublížit sobě i dítěti. I když samozřejmě určitý risk to byl.

Co se stalo pak?

Dal jsem plačící dítě mamince do náručí. Byla hrozně rozrušená, radši jsem jí ani neříkal, co se mohlo stát. Dodnes vlastně ani nevím, jestli jsem zachránil život chlapečkovi nebo holčičce.

To musely být silné emoce…

To ano. Šlo o život dítěte. Často při zásazích někam lezeme, ale tohle bylo přece jen vypjatější. Měl jsem dobrý pocit z toho, že se to povedlo.

Jak často děti zachraňujete?

Nejvíc asi při vyprošťování u dopravních nehod. To bývá vždycky nepříjemné, jsou to hodně stresové situace.

Jak se vlastně hasič udržuje ve formě?

Každý rok musíme splnit fyzická kritéria. Hodně lidí, co tu pracují, jsou bývalí sportovci. I tady mají dost možností, jak se udržovat v kondici. Pořádáme sportovní turnaje, máme k dispozici posilovnu.

Omezují vás v jídle? Můžete si třeba dát k obědu deset knedlíků?

Záleží na každém, jakou má stravu. Zároveň musí splnit fyzické limity, o kterých jsem mluvil. Když se bude přejídat, mohl by na to i doplatit.

Zaujalo vás v poslední době hrdinství nějakého kolegy?

Takových případů bylo hodně. Třeba všichni, co se zúčastnili před několika lety zásahu při požáru v tržnici Sapa, jsou pro mě hrdinové. Tam to bylo hodně nebezpečné.

Jak moc?

Byla tam nulová viditelnost, všude balíky s věcmi. Pod mým kolegou se tam propadl strop, minutu a půl byl přímo v plamenech. Na mě spadly balíky, měl jsem i strženou kyslíkovou masku. Pomohli mi naštěstí kolegové, kteří tam šli měřit oxid uhličitý.