Smrž, Liška, Krásná. Když jméno řekne vše | E15.cz

Smrž, Liška, Krásná. Když jméno řekne vše

Mají své profese a koníčky zakleté do příjmení. V latině nomen omen. Podle nich je to ale štěstí.

Modelka z Jablonce, liberecký náruživý houbař a odborník přes mykologii, veterinář a specialistka na domácí koláče. Takových lidí je spousta, napadne každého. Jenže těmhle vybral jméno někdo „shůry“ i s jejich zálibami a povoláním. Mají jahodu ve jméně, v koláčích, na vizitkách a v cukrárně naproti liberecké „zušce“ na stěnách, nádobí i na ubrusech.

Jahodová cukrářka

„Je to krásná náhoda, tak proč z ní neudělat součást firmy,“ dcera nejznámější liberecké pekařky Libuše Jahodové.
Koláče paní Jahodové znají lidé v Liberci a okolí. A krmil se s nimi i prezident Václav Havel. „Nechali jsme si název se jménem registrovat jako ochrannou známku, aby nám ho nikdo neukradl. A že jsme takový problém měli. Museli jsme se o jméno soudit,“ říká Jahodová mladší.
I když je původním povoláním grafička, převzala firmu po své matce. Té bude sedmdesát, ale pořád peče, radí a dohlíží. Specializuje se na koláče a dcera zase na dorty. „Všechno děláme ručně. Loupeme si jablka a ořechy, meleme mák, mícháme tvaroh. Mamince jsme dali vál hned u dveří, takže ji mohou lidé vidět při práci,“ dodává dcera Jahodová.

Italové mají pizzerii a v ní kuchaře, co vyhazuje před hosty těsto do výšky. V liberecké Jahůdce zase Libuši Jahodovou, která válí a plní koláče. Obě Jahodové jsou na své příjmení hrdé. „Když jsem se poprvé vdala, vzal si muž jméno po mně. Nedopadlo to. Podruhé jsem si ho nechala alespoň napůl, jako herečky,“ dodává Jahodová-Novotová.

Smrž má houby rád

Vystudoval biologii se specializací na řasy a plísně. Od nich byl už jen krok k houbám. „O parazitických houbách a plísních jsem dělal dokonce doktorskou práci,“ vzpomíná Pavel Smrž Liberce. A došlo i na „velké“ houby. „Sbírám všechno, co jiní odkopnou. Houbaři se křižují, když vidí můj košík, naložený fialovými čirůvkami, holubinkami, bedlami a houbami z pařezů,“ dodává. „Prašivky“ nosí domů, studuje i konzumuje. „Sebe“ ale v lese ještě nenašel. „Smrž je moc vzácná houba. Neměl jsem štěstí,“ podotýká.

Cvrček s titulem

V mládí choval cvrčky. Prvního dostal od přítelkyně a nesmírně je obdivuje. Jmenuje se Zdeněk Cvrček.
Je liberecký veterinář a specialista na exotická zvířata krokodýly a hady. Na vizitce má ale cvrčka. „Vypadá křehce. Přitom dokáže přežít v extrémní zimě i na suchu. Najdete ho od moře až k horám. Umí žít osamoceně i ve skupině a svede kousky, které jiní drobní živočichové neumějí,“ popisuje. Podle něj jsou tito brouci ideálním typem na přežití a velkou inspirací.
„Takže jmenovat se Cvrček je pro mě čest,“ říká lékař. Podle něj se dá cvrček docela dobře chovat jako domácí zvířátko. „Když se přemnoží, je hodně hlučný. A pokud jich je víc pohromadě, vymýšlejí, jak zdrhnout. A zdrhnou vždycky,“ dodává Cvrček.

Liška v zeleném

Lišku ulovil naposledy vloni. Kamarádi nimrodi mluvili o bratrovraždě. Bývalý učitel přírodopisu a ekologie z Liberce Vladimír Liška je myslivcem už od třinácti let. „Táta byl lesní geometr a děda fořt. Doma mi ukazoval Brehmův život zvířat. Oba se mnou nachodili celé hodiny po lese. V tom, co budu dělat, jsem měl jasno,“ vzpomíná Liška.

Na koroptve chodil už ve čtrnácti. „Na lov jsou nejjednodušší, letí rovně. Tehdy jich bylo spousta, dnes jsou vzácné,“ dodal. Liška je ale zvíře, které myslivci střílet musí. Jinak začne škodit. Je krásná, elegantní, mazaná a mrštná. Není snadné ji dostat. „I když se nehnete, cítí vás na dvacet metrů. A zmizí,“ dodal.
Na lovy jezdí na Českolipsko i se svým psem Frigem, dvouletým borderteriérem. „Jeho rasu vyšlechtili na hranici Skotska a Anglie speciálně na hony na lišku. Je hodný, ale jakmile ho vypustím, je v prachu,“ dodává. Letos vyrazil na srnčí a chystá se na divočáky, ale až napadne sníh.
Je krásná, říká to o sobě, ale ne proto, že by byla nafoukaná. Čtyřiadvacetiletá Veronika Krásná z Jablonce předvádí bižuterii Jablonexu a modely turnovské návrhářky Miroslavy Vrzalové.

Krásná modelka

„Občas na mě na úřadech koukají divně, když se představím, hlavně ženy. Mému příteli se to naopak líbí a chlubí se se mnou. Nechal se slyšet, že kdybychom se vzali, vezme si moje příjmení,“ vysvětluje Krásná. K modelingu se dostala ve třinácti. „Do školy přišly tři dámy z agentury a rozdaly nám vizitky s adresou. S maminkou jsme tam zašly a oni mě vybrali,“ říká Krásná. V „civilu” pracuje jako prodavačka klenotů a hodinek. I k tomu se její příjmení hodí.
Bižuterii a šaty předvádí ráda, plavky a prádlo nesnáší. „Stydím se. Nejsem typ, který by se rád producíroval polosvlečený,“ přiznává.
Na profesionální modelingovou dráhu nepomýšlí. Ráda by si ale zařídila kosmetický a módní salon. A nejoblíbenější květina? „Lilie. Je čistá a krásná,“ dodává dívka.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!