Antonín Hála je veřejnosti málo známou uměleckou osobností. Na Ostravsku je vnímán spíš jen jako manžel malířky a etnografky Heleny Salichové. Byl však velmi talentovaným grafikem a za nejlepšího umělce sociální grafiky ho považoval sám Max Švabinský. Svůj talent promarnil v alkoholu.
„Pro dnešní generaci je on i jeho tvorba téměř neznámá. Občas se objeví některé z jeho děl na uměleckých aukcích. Než se stačil výrazněji zapsat do povědomí veřejnosti, upadl do zapomnění a pokud po něm něco zůstalo, pak vedle oněch uměleckých děl, alkoholem zničený život a rozpadlé manželství,“ říká Petr Pavliňák z galerie Chagall a autor právě vydané monografie o Antonínovi Halovi.
Oblíbený žák Švabinského
Narodil se roku 1895. První světovou válku prožil na východní frontě, většinou v ruském zajetí. Od roku 1920 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze, byl oblíbeným žákem Maxe Švabinského.
Už během studií se věnoval vedle krajinářských témat také městu a jeho periferii. Zejména Ostrava a její okolí ho inspirovala k mnoha dřevorytům s průmyslovou krajinou a periférií průmyslu.
Věnoval se také portrétu a figuře, s oblibou portrétoval svou studentskou lásku Helenu Salichovou.
Salichová musela vztah před svými rodiči tajit, ale nakonec se v roce 1923 za Hálu tajně provdala a po dokončení studií se společně přestěhovali do Polanky nad Odrou.
„Hálova zamilovanost brzy ochladla a okouzlení vlastní ženou vystřídala touha po alkoholu. Manželství nebylo šťastné, Hála hodně pil, téměř nebyl doma a pokud se k rodině vrátil, jeho pobyt končil hádkou a opětovným odchodem z domu,“ uvádí Pavliňák.
V zajetí alkoholu
Na počátku třicátých let odešel Hála od rodiny definitivně a rozporuplné manželství skončilo rozvodem. Přestal se věnovat výtvarné práci a zcela propadl alkoholu. K tomu se postupně přidaly deprese a další psychické problémy.
„V roce 1934 ho soud zbavil svéprávnosti, o rok později to změnil na částečnou nesvéprávnost a byl pod kuratelou soudem stanoveného poručníka,“ říká Pavliňák.
Častokrát utíkal a pobýval na neznámých místech, vyhýbal se zodpovědnosti včetně placení alimentů na svého jediného syna Milana.
V roce 1952, ve věku sedmapadesáti let, Hála zemřel v psychiatrické léčebně v Brně.
„Jeho dílo není nijak rozsáhlé, ale je zajímavé. Jeho grafiky jsou velmi dobré. Pokud jde o region, je to takový malý objev,“ uvedl výtvarník Eduard Ovčáček k výstavě Antonín Hála - obrazy, grafika-
Výstava ve Výtvarném centru Chagall potrvá do 13. ledna 2010.
