Soudce fotí a jeho neteř vyšívá jizvy

Předseda okresního soudu Vlastimil Sítař si všímá detailů nejen ve výpovědích obžalovaných a svědků, ale i při fotografování.

Do jeho práce city nepatří, o to víc poezie si tedy dopřává ve volném čase. Pro novou výstavu v galerii Inspirace Langrova domu shromáždil drobnosti, kolem nichž lidé procházejí třeba denně, a přesto si jich často nevšimnou.

„Jindřichův Hradec je na zajímavé detaily bohatý, stejně tak jeho okolí. O některých vím předem a čekám na správný okamžik, kdy je umocní třeba stíny. Tak vznikl například snímek mříže v bráně kláštera v Kostelním Vydří,“ líčí šestapadesátiletý rodák z Dačic.

Obdivuje fotografy, kteří dovedou originálně vystihnout krajinu, aniž by snímek působil jen jako tuctová pohlednice. Řadí k nim i dva autory se vztahem k Jindřichohradecku, a to Jiřího Tillera a Marii Holečkovou.

Sítař fotí asi třicet let, nyní zrcadlovkou Nikon D80. Je členem místní skupiny Fokus.
Velmi inspirativní jsou pro něj Slavonice a Telč, líbí se mu i židovské hřbitovy, jichž je na Hradecku hodně.

Z Hradce, Kroměříže, Valašska i Amsterdamu

V kolekci sedmnácti snímků pro Langrův dům převažují poetické drobnosti z města a okolí. Má radost, že se mu povedlo nahlédnout do tajemství Landfrasovy vily. Zachytil tam nostalgickou krásu altánu, na jehož stěně vybledlé podobenky vyprávějí o zašlé slávě domu a rodiny.

Fotil i na cestách: v Kroměříži, na Valašsku a na letišti v Amsterdamu. „Všechny fotografie z tohoto cyklu vznikly letos. Mnohé v létě při dovolené, ale také na cestách z práce, když jsem si potřeboval vyčistit hlavu,“ shrnuje obsah výstavy.

Je už jeho patnáctou – poslední měl v městské knihovně, a to na téma venkovská zákoutí. Vystavoval třeba i v Chrudimi nebo v obci Maříž u Slavonic, která je významným kulturním centrem. V rodných Dačicích se představil se svou neteří Marií Janíčkovou.

Teď se znovu potkávají v Langrově domě, ale oba s jinými díly. Třiadvacetiletá autorka z Prahy přivezla sedm bílých pláten. Tři z nich zobrazují proces podobný loupání cibule, který se hodí každému, kdo se chce zbavit slupek a dobrat svého nitra.

Další čtyři rozřezala a pak zašila dlouhatánskou bílou nití. Tak vznikly rány a jizvy, které v souhře se zrcadly vyprávějí o našich i cizích bolestech a o vlivech druhých lidí, které nejsou vidět na první pohled. „Je to možnost podívat se skrz jizvu sám na sebe do zrcadla,“ naznačuje Janíčková.
Studuje architekturu v Liberci a maluje obrazy na hedvábí i na plátno. Její kravaty, motýlky či deštníky si mohou zájemci v Hradci nyní i koupit. Výstavy potrvají do 27. října.