Soudce: Relaxuji u psaní zákoníku

V kanceláři má až neuvěřitelný pořádek. Zdá se, že i tužka na jeho stole má určené místo v sektoru. „Je to nutnost. Trestní spisy mají i šest tisíc stran. Chce to systém,“ vysvětluje pětatřicetiletý předseda senátu Krajského soudu v Českých Budějovicích Daniel Prouza.

Budíte dojem profesionála, pro něhož je povolání vše. Jak jste se k němu dostal?

Rodiče pracovali ve zdravotnictví, tři roky jsem například navštěvoval základní školu v Tripolisu v Libyi, kam odjeli pracovat. V Budějovicích jsem pak chodil na gymnázium J. V. Jirsíka a potom vystudoval Právnickou fakultu v Brně.

Počkejte, to jste chodil do arabské školy?

Byla tam při velvyslanectví výuka v češtině. Ale nějaké základy v arabštině jsem mezi dětmi pochytil, i když mi to později k ničemu nebylo. Ten pobyt mi hodně dal. Poznal jsem jinou kulturu. Zažil jsem válku, když USA bombardovaly Tripolis. Vrylo se mi to pod kůži. V roce devadesát osm jsem absolvoval práva. Následovalo doktorandské studium, a protože mě zajímala finanční kriminalita, vystudoval jsem ještě v Praze dálkově ekonomii. To už jsem soudil.

Od kdy soudíte?

V roce 1998 jsem nastoupil u budějovického okresního soudu jako justiční čekatel. Po třech letech po justiční zkoušce jsem mohl začít na trestním úseku.

Tehdy vám bylo šestadvacet. Není to tak dlouho, co prezident Václav Klaus nechtěl jmenovat soudce mladší třiceti let.

V té době ještě tento zákon neplatil. Ne, že bych byl tenkrát úplně nejmladší soudce v republice, ale dřív se to ani stihnout nedalo.

Vaše kauzy jsou teď různé. Od vražd až po podvody či kuplířství. Dokonce jste už uložil také doživotí za vraždu.

Ano. Případ jsem převzal po kolegyni. Stejnému obviněnému jsem dvakrát uložil doživotí. Vrchní soud ale rozsudky zrušil, spis mám právě teď znovu na stole.

Máte před začátkem procesu představu, kam bude směřovat? Když studujete spis, říkáte si – ten gauner dostane pět, deset let?

Oprošťuji se od všech emocí, i když je to někdy těžké. Ale do soudní síně nevstupuji s tím, že někoho odsoudím nebo zprostím viny. Mám nastudovaný spis a vím, jaké důkazy budu provádět. Mám představu, jak se věc může vyvinout. Jasno mám po dokazování.

To zní hezky, i když jako novinář o všem pochybuji. Přesto kvituji, že nám dáváte poměrně velký prostor. Například nás necháváte fotit a natáčet v soudní síni během jednání, což je neobvyklé. Co vás k tomu vede?

Přesvědčení. Justici vnímám jako poslání, není to normální práce. Veřejnost má právo na informovanost. A není nic horšího, než když informace od médií neodpovídá skutečnosti. Pokud je novinář solidní, jsem první, kdo mu je v souladu s trestním řádem poskytne. Určitým způsobem chci také přispět k zlepšení právního vědomí lidí. Osobně nestojím o medializaci, ale na druhé straně využívám ve vztahu k veřejnosti možný prostor. I když nás to na fakultě neučili.

Je právní vědomí lidí špatné?

Je zdeformované. A podle mě nemají často lidé o nápravu zájem. Znám to i z praxe, přednáším na školách, což je můj velký koníček. Poznal jsem, jaký právní názor mají středoškoláci i vysokoškoláci. Někteří studenti ani nevědí, co je to parlament, ale na druhé straně mají perfektní informace třeba o fotbalu.

Jste známý i tím, že vodíte na jednání do soudních síní studenty. Je to prevence? Chcete jim ukázat odstrašující příklady?

Prevence i výchova. Léta učím na Zdravotně sociální fakultě Jihočeské univerzity. Už do podmínek pro udělení zápočtu si ve svém oboru dávám návštěvu soudního jednání a referát z ní. Říkám si, studenti budou alespoň vědět, jak se u soudů chovat, jak soudce vypadá, kde je soudní budova. Nevadí mi, když je soudní síň plná. Spíše naopak.

Špatné je i veřejné povědomí o justici a právu. Je něco, co vám na této oblasti vadí?

Asi potíže s vymahatelností práva. Je ale také na soudci, jak se řídí právními normami a jak je využije, aby dospěl k cíli.

Záleží tedy na soudci?

Svým způsobem. Především na právních normách. Ale i na tom, jak jsou soudy zahlceny. Je to podle mě malinko začarovaný kruh.

Spíte dobře?

Jako nemluvně. Spím tak šest hodin, odpočívám při psaní článků. Teď mi vyšla publikace k novému trestnímu zákoníku, na které jsem pracoval rok. Má třináct set stránek. Relaxuji i tím, že jezdím pravidelně přednášet do Thajska na ekonomickou a právnickou fakultu univerzity ve městě Chiang Mai.

Daniel Prouza, předseda senátu:

Narodil se v roce 1975 ve východních Čechách. Od jednoho roku žije v Budějovicích.
Je ženatý. Vystudoval práva a ekonomii. Kromě povolání soudce přednáší a vyučuje na středních a vysokých školách doma i v zahraničí.
Je autorem odborné knihy Trestní zákoník, která porovnává nové změny v trestním právu. Čte literaturu faktu.