Sousedské války: komedie k pláči

V sedmipatrovém činžovním domě v Komenského ulici postavili v loňském roce výtah. A pak to začalo.
Jeden z nájemníků, který s výstavbou nesouhlasil, se začal mstít. „Jednou v noci mě napadl se šroubovákem,“ líčí předseda družstva Daniel Zachari. Zmiňuje souseda, kterého se podle něj každý v domě bojí.
„Nevím, co přesně se mu nelíbilo, protože nemluví moc dobře česky. Ale myslím, že se to týkalo právě výtahu a elektřiny,“ dodává Zachari.
Naštěstí se mu tenkrát nic nestalo. Bojovný soused se mu však nejspíš mstil dál. „Myslel jsem, že tím to skončilo, ale ráno jsem našel u mého auta propíchnuté všechny čtyři gumy. Myslím, že je jasné, kdo to udělal. Slyšel jsem pak, že někde vykládá, že mě chce zabít,“ dodává Zachari.
Sousedské neshody zažívají olomoucké panelové a činžovní domy často. Příčinou může být hlasitá hudba nebo štěkající pes. V případech, kdy je v domě potřeba udělat větší rekonstrukci nebo třeba právě vybudovat výtah, se dokážou nájemníci rozdělit na nesmiřitelné klany.
Souboj celých pater znesvářených lidí se odehrával také v panelovém domě v Hněvotínské ulici na Tabulovém vrchu. Příčinou byl, jak jinak, výtah. Někteří obyvatelé se rozhodli, že si jej nechají postavit, přestože dům má jen čtyři patra. „Bylo to divné. Výtah měl navíc podle projektu zastavovat v mezipatře,“ říká Petr Němeček, který v domě bydlel a byl tehdy v kontrolní komisi společenství nájemníků bytů.
Lidé z Hněvotínské si odsouhlasili, že výtah nechají postavit, jen pokud se na tom jednomyslně dohodnou. Jedna skupina udělala anketu, v níž měl každý odpovědět, jestli výtah chce. „Jenže to pak probíhalo tak, že chodili po bytech a každému říkali: Hele jsi poslední, tak to podepiš, všichni ostatní už podepsali. Byl to zkrátka nátlak,“ popisuje Němeček.
Podle výsledků ankety byli všichni nájemníci pro výtah. Spory však neskončily. „Hned vzápětí začali zase odpůrci výtahu chodit po domě s peticí, že jsou proti jeho stavbě. Bylo to celé absurdní a ukázalo to, že někteří lidé tu první anketu podepsali spíš ze strachu a pod nátlakem,“ dodává Němeček. Spor se pak rozhořel naplno. „Bylo to zlé. Nájemníci to řešili na schůzi, řvali na sebe. Celé se to posunulo do morální roviny, že kdo nechce výtah, tak nemá srdce a nechce pomoct starým lidem. Odpůrci se zase bránili tím, že je to projekt za milion korun, že na to nemají peníze a že je to zbytečné, dělat výtah pro dvě patra,“ popisuje Němeček. Spor nakonec rozhodl ve prospěch příznivců výtahu předseda družstva. „Prostě řekl, že pokud výtah nebude, tak okamžitě rezignuje na svou funkci a nebude to už dělat. A protože to dělal dobře a všichni s ním byli spokojeni, tak se lidi lekli, že by byl předsedou někdo jiný. Nakonec proto souhlasili. Ale lidé v domě už jsou napořád rozhádaní,“ dodává Němeček.
Sousedské rozbroje často vyvrcholí tím, že lidé zavolají strážníky městské policie. Ti musejí řešit především přestupky proti rušení nočního klidu, nadávky i drobná ublížení na zdraví. Občas se objeví i zapeklitější případy. „Nedávno nás zavolal majitel rodinného domu, že mu někdo zalepil zámky vteřinovým lepidlem. Pachatele se nám tehdy nepodařilo zjistit,“ říká mluvčí olomoucké městské policie Magda Václavíková. Další případ je ještě kurióznější. „Jeden člověk si stěžoval, že ho soused bydlící nad ním v noci ruší kuličkou pouštěnou na zem. Její poskakování považoval za schválnost a rušení nočního klidu,“ vysvětluje Václavíková. Rozbroje mezi sousedy způsobilo také obrovské francouzské okno v jednom rodinném domě. „Stěžovatel tvrdil, že sousedé vybudovali francouzské okno tak, aby se mohli dívat, co on dělá na dvoře. Aby na něj neviděli, postavil si místo plotu velkou dřevěnou ohradu. Někdo mu ji ale zničil,“ popisuje naschvály mluvčí.