Spalování odpadů z rýže přineslo chudým levnou elektřinu

ilustrační foto

ilustrační foto Zdroj: kolaz E15

V chudé Indii se daří obchodníkům se sny – filmařům, kteří těží z přirozené lidské touhy a chamtivosti. Zároveň tu ale žije 288 milionů lidí bez elektřiny, kteří sní o obyčejné lampě na proud. Pro ně jsou těmi opravdovými obchodníky se sny lidé jako Gyanesh Pandey. Tento mladý podnikatel učí obyvatele venkova vyrábět elektřinu pálením odpadů z rýže.

Třicetiletý Pandey opustil v roce 2007 svoji slibně rozjetou dráhu v Los Angeles a vrátil se do rodné Indie. V zaostalém zemědělském státě Bihár na východě země začal experimentovat s komoditou, kterou nikdo nechtěl – se slupkami od rýže. Spolu s několika přáteli dal dohromady kapitál na založení firmy Husk Power Systems.

„Zjistili jsme, že farmáři slupky z rýže vyhazují jako odpad, protože je nežral ani dobytek. Zkusili jsme slupky pálit bez přidávání jiných paliv, jako je nafta,“ říká Pandey.

Ostatní výzkumníci je odrazovali s tím, že rýžové slupky nejsou dobré palivo a samotné nehoří. Pandey a spol. ale přesto pokračovali v testech a v srpnu 2007 vyrobili první funkční palivo. Od té doby firma Husk Power Systems instalovala celkem 60 minielektráren, ve kterých se spalují rýžové slupky.

Zařízení zásobují elektřinou 25 tisíc domácností ve více než 250 vesnicích a farmách. Společnost na výrobu elektřiny z biomasy začala skromně v malém měřítku. Rodinám ve vesnici Tamukha v Biháru nabídla denní porci elektřiny na jednu třicetiwattovou žárovku a neomezené nabíjení mobilního telefonu mezi pátou a jedenáctou hodinou večerní. To vše jen za 80 rupií neboli 1,5 dolaru za měsíc. Ukázalo se, že to je přesně to, co chudí vesničané potřebují. Model se rychle rozšířil do dalších vesnic.

Každá z rýžových minielektráren zásobuje elektřinou asi 400 domácností a její provoz ročně nahradí spálení zhruba 42 tisíc litrů petroleje a 18 tisíc litrů nafty. Snižují se i emise oxidu uhličitého. Husk Power Systems zároveň dává práci více než 300 místním lidem a domácnostem ušetřila 1,25 milionu dolarů.

Plány firmy jsou velkorysé: v roce 2014 chce Pandey zásobovat 6500 vesnic, vytvořit sedm tisíc pracovních míst a ušetřit pěti milionům lidí 50 milionů dolarů tím, že nahradí naftu a petrolej obnovitelnou energií. Od roku 2009 se firmě podařilo získat kapitál ve výši 400 tisíc dolarů od společností, jako je nadace Shell, Draper Fisher nebo International Finance Corporation. Případ inženýra Pandeye, jednoho z mála gramotných lidí ze zaostalého Biháru, ukazuje, v čem spočívá síla indických podnikatelů: zcela využít možností, které jim nabízí jejich země.

Autorka je spolupracovnicí redakce