Společně nakupují i vaří. Hlavně párky, klobásky a vaječinu

Když na konci loňské sezony, kdy házenkáři Baníku Karviná zvedali pojedenácté nad hlavu mistrovský pohár, střídal Jaroslava Hudečka na trenérské lavičce Slovák Jozef Hanták, fanoušci nejásali. A když přivedl do týmu syna Jozefa, kroutili nechápavě hlavami. Před nedávnem oba odprosili. Karviná i díky nim slavila titul mistra ligy opět – posedmé v řadě.

Je titul s Karvinou váš dosavadní největší úspěch?

Hanták st.: Tituly jsem získal i jako mládežnický trenér v Povážské Bystrici, ale v mužské házené je to bezpochyby zatím nejvíc, čeho jsem jako trenér dosáhl.
Hanták ml.: Mám stejné pocity jako otec. V Povážské Bystrici jsem ještě skončil druhý, ale tenkrát jsem byl v týmu jen do počtu.

Jak moc byla pro vás skončená sezona těžká?

Hanták st.: Bylo to těžké z toho pohledu, že fanoušci byli zvyklí jen na tituly. A okolí kolem karvinské házené se mi zdá přeúspěchované. Velký tlak byl od fanklubu, který nám neustále dával najevo, že nehrajeme na špici soutěže. Měli jsme i určité problémy v kabině, které se ale vyřešily a v jarní části soutěže jsme všichni táhli za jeden provaz. Hodně nám pomohl i návrat Romana Faráře na hřiště.
Hanták ml.: No, nebylo to jednoduché. Zaprvé, jsem syn trenéra a ne všichni chápou, že nemám nic zadarmo. Ale ti, kteří házené trochu rozumí, musí vědět, že si místo v sestavě musím vybojovat sám. A za další, zdraví v sezoně mi taky dvakrát nesloužilo. I přesto jsem věřil, že to v Karviné dobře dopadne. Otce znám a jeho styl hry mám zažitý. Bylo otázkou času, než si na to všichni zvykneme.

V Karviné máte společnou domácnost. Kdo se o ni víc stará?

Hanták st.: Většinou je to tak, že komu vyjde čas, tak ten třeba umyje nádobí. Syn kromě házené ještě studuje, takže toho má docela dost. Ale nákupy děláme společně. Ale nijak to nepřeháníme. Jsme typická chlapská domácnost. Kdyby s námi byla manželka, to by byla jiná drezůra.
Hanták ml.: Je pravda, že doma moc nevaříme. Když už, tak nějaké párky, klobásky nebo vaječinu. Na play-off už to bylo lepší. Máma jezdila na každý náš zápas a bylo po starostech s kuchyní.

Když jste přišli po nevydařeném zápase domů, probírali jste ještě házenou?

Hanták ml.: Jsme házenkářská rodina, tak je úplně normální, že hlavním tématem je u nás házená.
Hanták st.: Je to tak. Musím říct, že jsme se ale za tu dobu nikdy nepohádali. Možná měl každý z nás jiný názor, ale všechno jsme řešili v klidu.

Když mluvíme o tom klidu. Otec působí skutečně klidným dojmem. U vás občas přeskočí taková jiskra. Kdo z vás je tedy temperamentnější?

Hanták st.: Je to určitě věkem. Jožka je na hřišti a ty emoce prožívá jinak než já. Někdy je dává až příliš najevo, ale je to tím, že cítí třeba nějakou nespravedlnost od rozhodčích a podobně. Kdybych i já dával tak moc najevo emoce, hráči by to určitě napodobovali a nebylo by to dobré.
Hanták ml.: Přesně vím, o čem otec mluví. Když chytím v zápase slinu, dokážu být hodně vyhecovaný. Zápasy prožívám intenzivně a myslím, že takový má být sport. Všechno dělám naplno. V sezoně jsem ale chování k rozhodčím určitě vylepšil.

Je nějaká vlastnost, kterou byste chtěl mít po otci?

Hanták ml.: Určitě preciznost a zodpovědnost. Ne že bych nebyl zodpovědný, ale mám na čem pracovat.

Hanták st.: Odmala dělá vše na sto procent. Má ctižádost a je to vítězný typ.